Vánoční perníčky: laskomina s pepřem jako lék na žaludeční obtíže i cesta k nalezení partnera

Perníčky bývají jedním z prvních druhů vánočního cukroví, které se peče již na začátku adventu. Je totiž třeba, aby se řádně rozležely a změkly. Pak chutnají naprosto neodolatelně.

Po stopách perníku

I když je to možná k nevíře, prapůvod perníku bychom našli již u starověkých Egypťanů, Řeků a Římanů. Pečivo z mouky a medu bylo nalezeno již v egyptských hrobech a antičtí spisovatelé vzpomínali zvyky starých Řeků, kteří při slavnostních příležitostech rozdávali různě tvarované perníky. Tehdy se jim však ještě neříkalo perníky, ale marcipány – byť s naším dnešním marcipánem nemají pranic společného. Byly vyráběny ze směsi kukuřičné mouky a medu, jejich pojmenování však pravděpodobně vzniklo dle apoštola Marka a jeho záliby v konzumaci sladkého chleba připraveného právě z těchto dvou surovin, který byl pojmenován jako Markův chléb (Marcipane). I z tohoto důvodu je sv. Marek součástí znaku perníkářského cechu.

Pepřová laskomina a lék v jednom

V naší oblasti se perník začal objevovat ve 14. století. Do těsta se začalo přidávat koření, a to především pepř – latinsky Piper, který dal následně perníčkům jejich název. A tato přísada také povýšila obyčejný perník ze sladkého pečiva na lék proti žaludečním a střevním potížím, jelikož pepř podporuje trávení.

Perníkářské cechy

Vzhledem k tomu, že suroviny pro výrobu perníku včetně koření byly nejen drahé, ale také mnohdy nedostupné, byla v minulosti výroba perníků doménou odborníků – takzvaných perníkářů, kteří se sdružovali do cechů. Jednalo se výhradně o muže, jelikož příprava těsta byla velmi fyzicky náročná – často se na jednu dávku zpracovávalo 10 kg mouky, kterou bylo třeba cedit a mísit, těsto se pak nechávalo odležet několik týdnů až měsíců (nebylo proto třeba kypřit jej) a někdy bylo tak tvrdé, že k jeho porcování bylo třeba použít sekeru. Následně se menší kousky těsta zahřívaly rukama, aby je bylo možné zpracovat. Centrem středověkého perníkářství se stalo německé město Norimberk, kam odcházeli tovaryši na zkušenou.

Od hliněných forem až po moderní vykrajovátka

Zásadním vývojem během jednotlivých staletí procházela i samotná podoba perníků. V prvopočátcích této tradice se těsto vtlačovalo do hliněných forem, které poté nahradily formy dřevěné – takzvané kadluby. Tyto formy byly hojně zdobené, byly v nich nejrůznější ornamenty, které dodávaly perníčkům působivý reliéf. V období baroka se jednalo především o formy s náboženskými motivy, v období Vánoc zejména figurky Panny Marie a Ježíška, později měly perníky podobu světců, panovníků, jezdců na koních, rodových znaků atd. Až v 18. století, kdy se perník začal šířit mezi prostý lid, začaly vznikat i „běžné“ tvary, které známe dodnes – srdce, zvířata či nejrůznější panenky. Vykrajování formičkami, jak jej známe dnes, přišlo až v 19. století – s ním ale nastal konec reliéfních tvarů a detailů, kterých se dosahovalo právě formami, a tak se začalo i se zdobením.

Tajné receptury předávané z generace na generaci

V průběhu let se samozřejmě měnily nejen tvary, ale i receptury a postupy – v prvopočátcích se formy vysypávaly hrachovou moukou a po vytažení z pece se perníky potíraly ovocným klihem, aby se hezky leskly. Jednotlivé složky se postupem let měnily, základ však zůstává stejný – mouka a med. Do těsta se pak přidávalo nejrůznější koření v různých poměrech – kromě pepře především skořice, hřebíček, anýz, fenykl, koriandr, zázvor či badyán. Tajné receptury, které měli jednotliví perníkáři, se předávaly z generace na generaci a byly střeženým rodinným tajemstvím.

Mikulášská nadílka pro diabetika nemusí být nuda. Zažeňte mlsnou, podpořte zdraví a udělejte radost

Svatý Mikuláš sestupuje dle tradice v předvečer svého svátku z nebe na zem a obchází lidská obydlí. Sám má vzbuzovat posvátnou úctu, anděl ...

Zajímavosti ze světa perníčků

Perníčky jsou nejen oblíbené a dobré, ale taky se s nimi pojí nejrůznější zajímavosti. Pojďme si představit alespoň některé z nich:

• Oblíbené perníkové chaloupky pocházejí z Německa, kde začaly vznikat na začátku 19. století poté, co bratři Grimmové přišli s pohádkou o Jeníčkovi a Mařence.
• Největší perníček na světě byl vyroben v norské pekárně v roce 2009 – vážil neuvěřitelných 651 kilogramů, a drží si tak světový rekord.
• Pokud bychom hledali největší vyrobenou perníkovou chaloupku, museli bychom zamířit do Ameriky, konkrétně do Texasu. V roce 2013 zde do Guinessovy knihy rekordů zapsali chaloupku, která pohodlně pojme pětičlennou rodinu a má 35 823 400 kalorií.
• Jestliže vás láká představa romantické večeře v perníkové chaloupce, udělejte si výlet do Arizony. Na hoře Ritz-Carlton v Dove Mountain v Tucsonu vyrůstá jedna o velikosti reálného domu, kde se můžete najíst – cena za večeři se však pohybuje v řádech stovek dolarů. A pokud by vás zajímalo, jaké množství materiálu je třeba k její výrobě, pak vězte, že to je přibližně 160 kg mouky, 385 kg cukru, 180 kg medu, 45 kg mletého zázvoru a 350 vajec.
• Máte-li nějaké přání, které byste chtěli splnit, mohou vám i s ním pomoci perníčky. Dle švédské tradice totiž stačí vzít perníček do dlaně, něco si přát a druhou rukou jej pak v dlani rozbít – pokud se rozlomí na tři části, vaše přání bude splněno.
• A stejně tak může perník pomoci svobodným ženám se získáním partnera – údajně stačí upéct perníček ve tvaru lidské postavy, který pak musíte předat svému vyvolenému. Pokud jej sní, bláznivě se do vás zamiluje a máte vyhráno. Jestli to platí i obráceně, tedy zda tak může získat muž ženu, není uváděno.

Oxymel: prastarý elixír z medu a octa prospěje při diabetu, astmatu, obezitě i vysokém tlaku

Historické použití oxymelu sahá až do doby Hippokrata a Galena a jeho název pochází ze dvou řeckých slov: oxy překládané jako kyselé či ocet a ...

Recept na perníčky pro diabetiky i zbytek rodiny

A nyní už dost bylo teorie a zajímavostí a přichází ta nejlepší doba na upečení vlastních perníčků. Do Štědrého dne zbývají přesně čtyři týdny, během kterých se vám perníčky krásně rozleží, změknou a rozvoní se v nich koření. Připravili jsme si pro vás recept na perníčky z pohankové mouky, které jsou o něco zdravější – a chutnat budou celé rodině. V přiměřeném množství si na nich mohou smlsnout i diabetici.

Suroviny na těsto:

• 350 gramů hladké pohankové mouky
• 80 g kokosového cukru či jiného sladidla
• 2 vejce
• 75 g změklého másla
• 0,5 lžičky jedlé sody
• 1 lžíce perníkového koření

Na potření před pečením:

• 1 žloutek rozšlehaný s malým množstvím vody

Postup přípravy:

Smíchejte všechny suché suroviny, do kterých následně přidejte vejce a změklé máslo a vypracujte hladké těsto. Zabalte jej do fólie a nechte odležet do druhého dne v lednici. Druhý den těsto rozválejte na pomoučněném vále na cca 3mm plát a vykrajujte různé tvary. Ty dejte na plech vyložený pečicím papírem, potřete žloutkem a pečte v troubě vyhřáté na 180 °C dozlatova (cca 10–12 minut).

Vychladlé perníčky můžete ozdobit hořkou čokoládovou polevou. Skladujte je v krabici, do které můžete přidat kousek chleba nebo půlku neoloupaného jablka, aby rychleji změkly.

Zdroje: svetcukraru.cz, zemepernicku.cz, ireceptar.cz, eu.azcentral.com, vlastní recept autorky
Foto: Freepik

1531