Rozhovor s DIA mámou Bárou: “Lidé často nevědí, o čem diabetes je. Osvěta je důležitá.”

Autor: Denisa Zajíčková 07. 08. 2022 Rozhovor

Malý Matyáš se s cukrovkou léčí už druhým rokem. Oporou jsou mu kromě rodičů i obě sestry. Zdroj: užito se svolením autorky Báry Hesové

Bára je mladá energická žena a hrdá maminka tří krásných dětí. Vše v jejím životě se zdálo býti poklidné a pohodové. Jenže před dvěma lety zakusila celá její rodina velkou lekci v podobě chronického onemocnění. Všechny ochromil diabetes! Diagnóza, s kterou se v pouhém jednom roce začal potýkat její malý synek. Jak to všechno zvládá a jaké byly její začátky?

Rozhodli jsme se pro vás zprostředkovat rozhovor s maminkou malého diabetika Matyáška. Bára vlastně sama projevila zájem sdílet svůj příběh. Inspiroval ji náš blog DIAmáma, který s oblibou a pravidelně čte.

S Bárou byla radost komunikovat. Jde o velice milou ženu, plnou energie. To je velmi obdivuhodné, neboť s manželem Honzou vychovávají tři malé děti, Matyáška (necelé 3 roky), Rozárku (6 let) a Adélku (8 let) – viz fotografie výše. Tahle šťastná rodina se však potýká den co den s cukrovkou u malého Matyáška (od roku 2020). Přesto všechno neztrácí naději a životní elán!

Bára s Honzou a dětmi žijí v domečku na vesnici a doma chovají nespočet zvířecích kamarádů, kterým s láskou pomáhají. Také milují všechny možné druhy automobilů!

Báro, když jste se u svého synka dozvěděla o cukrovce, měla jste o této nemoci nějaké povědomí? A pokud ne, kdo/co Vám nejvíce s informacemi pomáhal/pomáhalo?

Jsem zdravotní sestra, takže jsem nějaké povědomí měla. Ale bohužel ne takové, jaké je třeba. Ve škole nás to učili jen okrajově. S informacemi mi při záchytu nejvíce pomohl samozřejmě Matyáškův ošetřující lékař MUDr. Lukáš Plachý z Fakultní nemocnice Motol v Praze. Pan doktor je úžasný. Pak mi ještě pomáhá facebooková skupina, která je pro rodiče s DIA dětmi.

Jak jste se vlastně o diabetu Matyáška dozvěděli? Naznačovaly to příznaky, nebo to bylo náhodné podchycení u lékaře?

Zjistila jsem to sama doma. Matyáškovi bylo tehdy 13 měsíců a už byl nějakou dobu mrzutý. Hodně se kojil a pořád spal. Vydržel být hodinu vzhůru. Myslela jsem si, že je to z růstu zubů. Jenže asi po týdnu těchto příznaků se přidal i acetonový dech a já měla jasno. Šli jsme ke kamarádce, která se léčí s diabetem, aby ho změřila. Glukometr ukázal 17 mmol/l. Ihned jsme si tedy zabalili a vyrazili směr Motol. Tam mu naměřili už 24 mmol/l. Musím však podotknout, že záchyt proběhl včas a bez rozvoje DKA (diabetické ketoacidózy).

Diabetes je součástí Vašeho života už dva roky. Co vám nemoc vzala a dala?

Co mi nemoc vzala nebo dala? Určitě mi vzala jakousi svobodu. Možnost vrátit se do práce. Matyášek měl dokonce “zakázáno” jít k zápisu do školky. Ale to by bylo na samostatný článek. A co mi dala? Určitě pár dobrých přátel – i když jen facebookových, super DIA komunitu, a tím, že Maty nejde do školky, tak vlastně i možnost pracovat z domova. Dělám, co mě naplňuje, pomáhám zvířatům. Jsem jejich hlasem, jak se říká. A díky práci jsem získala i super pracovní kolektiv, který má stejné zájmy jako já – a trochu si tak od diabetu odpočinu.

DIAmáma Hedvika: První narozeninová oslava s diabetem! Jak si to naše Anička užila?

Jelikož jsme početná rodina, rozhodli jsme se dětskou oslavu uspořádat na dvakrát. Na tu první jsme se sešli v hojném počtu. Přišlo asi 20 lidí s ...

Jste v kontaktu s jinými maminkami, které mají doma malého diabetika? Sdělujete si své zkušenosti?

Ano, ale pouze online. Mám dvě skvělé duše, kterým můžu napsat kdykoliv, když si s něčím nevím rady. Už se jednou stalo, že jedna z nich se mnou byla vzhůru dlouho do noci. Druhá mi zas byla velkou oporou, když Matyášek zvracel, a já nevěděla, co mám dělat. Obou si moc vážím.

V čem nebo v kom shledáváte velkou oporu, co se týká každodenního boje s cukrovkou u synka?

Velkou oporu mám určitě ve svém milovaném manželovi, mamince a sestře. Všem jsem vděčná za spoustu věcí. Taky radost a štěstí mých dětí jsou mi neskutečnou oporou. Nejstarší dcera se snaží hodně pomáhat. Naučila se zacházet s pumpou, změří Matyáška glukometrem, čte na potravinách sacharidy a rozhoduje, jestli to brácha může, nebo ne. A nebojí se ho hlídat, na rozdíl od ostatních. A v neposlední řadě mě velmi podporuje to, jak to přijal sám Maty a bere to jako součást normálního života. No, uvidíme, co přinese puberta.

Chtěla byste něco vzkázat ostatním rodičům, kteří se doma také potýkají s diabetem u dítěte?

Určitě bych chtěla vzkázat hlavně rodičům nově zachycených dětí, že život diabetem nekončí. Zjistí, jak moc silné a statečné děti mají. Mě třeba hodně mrzely řeči typu: “Je to jen cukrovka, to nic není.” Ano, ve srovnání s jinými nemocemi to opravdu skoro nic není. Ale lidé diabetes vůbec neznají a myslí si, že se člověk jen píchne a hotovo. Je potřeba dělat osvětu, obzvlášť u dětí. Takže si, prosím, nikdo nic nedělejte z těchto řečí, pokud je také uslyšíte. Obrňte se trpělivostí a láskou, protože s dětmi je to náročné normálně, natož s diabetem.

Zdroj: autentický rozhovor s DIA mámou Bárou Hesovou

9793