DIAmáma Veronika: Dítě s cukrovkou ve školce! Co na to učitelky?

DIAmáma Veronika: Dítě s cukrovkou ve školce! Co na to učitelky?
Zmrzliny se nebojíme ani s diabetem... Zdroj: užito se svolením autorky Veroniky Kockové

Máme tu konec školního roku a my překračujeme další milník života. Z našeho malého chlapečka se stane školák. Jak Filípek, tak my budeme zažívat nové zkušenosti s diabetem. Než ale začneme řešit školu, pojďme se vrátit k tomu, jak to vlastně bylo se školkou. Co jsme museli řešit?

Když jsme byli ještě v nemocnici a odezněl prvotní šok z diagnózy, začaly mě napadat další a další otázky. ,,Jak to budeme dělat ve školce? Kdo se o Filípka postará? Bude muset do speciální školky nebo ho vezmou zpět do té naší?” Spoustu otazníků mi nedalo spát od třetího dne hospitalizace.

Budeme muset opravdu změnit školku?

Měla jsem mnoho představ a domněnek, jak to může vypadat, až se vrátíme domů. Ten nejhorší strašák byl ale změna školky, do které Filípek už chodil. ,,Přece ho nemůžou jen tak vyhodit, chodil tam už rok, našel si kamarády, zvykl si na paní učitelky, to přece neudělají.” Snažila jsem se uklidnit, ale moc to nešlo. Věděla jsem, že pro tak malé dítě může být změna prostředí velmi stresující. Což, jak mnozí víte, je emoce, která je u diabetu I. typu z pohledu glykémií spíše nežádoucí. Už teď můžu ale prozradit, že se tento scénář naštěstí nekonal!

Přišla velká úleva

Školka pro mě byla tématem od první chvíle. Paní ředitelce jsem volala pár dní po záchytu cukrovky. Byla zaskočená, ale velmi milá a empatická. Hned mě uklidnila tím, že nemá v plánu Filípka zpět nepřijmout. Tu ránu padajícího kamene z mého srdce museli slyšet i na oddělení v protější nemocniční budově.

První schůzka byla spíše administrativní a teoretická. Vysvětlila jsem, co obnáší péče o dítě s diabetem. Potřeba píchat inzulín nejen k jídlu, ale i na korekci vysoké glykémie, kontrola hladiny krevního cukru glukometrem, když bude potřeba, vážení veškerého jídla, které ve školce dostane.

Cítila jsem vděčnost

Paní ředitelka řekla svá stanoviska, samozřejmě i mírné obavy, ale nebyl zde žádný náznak toho, že bychom to nezvládli. Ihned jsem pocítila nadšení a vděčnost, jelikož jsem věděla, že taková ochota ze strany školky není samozřejmostí. Najdou se totiž i školky, kde se o dítko postarají, jako by bylo zdravé a cukrovku nechají na rodičích. Ti pak musejí do školky docházet aplikovat inzulín, někdy i několikrát za jeden den. To si upřímně nedovedu vůbec představit. 

,,Já ten strach ze strany školky naprosto chápu, ale pro rodiče to musí být velmi náročné. Možná, že vy jste zrovna ti, kteří takové štěstí jako my neměli. Tak vám chci jen říct, že máte můj velký obdiv.”

Co když učitelky odmítnou 

Paní ředitelka byla velmi ochotná ohledně zajištění veškeré péče o Filípka, ale konečné slovo měly paní učitelky, které mohly aplikaci inzulínu či píchání do prstu odmítnout. Toho jsem se velmi bála, jelikož jak já, tak i manžel Marek, jsme pracující. I obě naše babičky, které s Filípkem pomáhají, nejsou bohužel v důchodu a ještě dlouho nebudou. Proto mi další kámen ze srdce spadl v momentě, kdy učitelky souhlasily s plnou péčí o Filípka.

Co mě velmi překvapilo, bylo to, že paní ředitelka bleskurychle zařídila pro celý kolektiv školky školení ohledně diabetu, aby se Filípek mohl co nejdříve vrátit. Učitelky měly možnost vyzkoušet si manipulaci s inzulinovým perem, aplikaci inzulínu do umělé kůže a práci s glukometrem nebo s glukagenovou injekcí. Vlastně nevím, jestli je to ještě víc nevyděsilo, když zjistily, co vše budou muset dělat. Ale vzaly to velmi statečně a s odhodláním. 

Rodina

S pumpou je vše jednodušší… | zdroj: užito se svolením autorky Veroniky Kockové

Nenechala jsem je v tom samotné

První týden po nástupu zpět do školky jsem s Filípkem byla celou dobu, abych mohla učitelkám pomáhat a radit v začátcích. A také jsem mohla nahlédnout na to, jak to vlastně v té školce funguje, když ráno za dětmi zavřeme dveře třídy. Další týden se toho už ujaly paní učitelky odvážně samy.

Díky dnešní vyspělé době technologických možností vše sleduji a organizuji z telefonu, ať jsem kdekoliv. Paní učitelky jsou mojí pravou rukou a vždy se na ně mohu spolehnout. A ještě jednu malou výhodu letošní rok máme. Paní učitelka L. má již řadu let diabetes, takže ta spolupráce je víc než 100%.

Filípek nastoupí do školy s dalším diabetikem

Až mi je i líto, že musí Filípek do školy. Ale pevně věřím v to, že i na základní škole budou naklonění k co největší spolupráci a snaze, aby byl Filípek co nejméně ,,jiný”. Jedno ale víme jistě už teď. Ten náš „cukrouš“ na to nebude sám. Do stejné třídy nastoupí Daneček, kterého potkal stejný osud.

A ještě malá pozvánka na závěr: Již teď se můžete těšit na nový školní rok, kdy s vámi budu v dalších dílech rubriky DIAmáma sdílet naše zkušenosti s nástupem do první třídy!

Foto: Instagram autorky Veroniky Kockové @denicekdiarodiny, užito se svolením

Zdroj: autorka čerpala z vlastních zkušeností a zážitků

6174