Reportáž: Jak se žije diabetikům v Německu?

Zajímá vás, jak diabetici žijí v jiných evropských státech? Začtěte se třeba do článku: Reportáž: Jak se žije diabetikům v Británii? nebo do tohoto Reportáž: Jak se žije diabetikům ve Francii?

Leo, jaké to pro tebe bylo, když jsi zjistila, že máš cukrovku? Byla jsi zrovna velmi daleko od domova, takže okolnosti nebyly příliš jednoduché…

Bylo to pro mě velmi těžké období, protože se to vše dělo na studentském pobytu ve Spojených státech. Nejprve mi američtí lékaři určili diagnózu špatně a onemocněla jsem natolik, že bylo nezbytné můj výměnný pobyt po šesti měsících zrušit. Při odletu domů jsem si musela na letišti zajistit službu pro vozíčkáře, protože jsem byla příliš slabá i na to, abych dokázala jít po svých. V Německu jsem byla okamžitě přijata do nemocnice. Když jsem se konečně dozvěděla diagnózu, skutečně se mi ulevilo, protože jsem konečně pochopila, proč se cítím tak špatně a že je to vlastně něco, co bych mohla nějak zvládnout a naučit se s tím žít.

Takže to zjištění nakonec bylo vlastně úlevné…

Ano. V raných fázích před diagnózou jsem často omdlévala a byla jsem opravdu slabá. Dost jsem také zhubla. Roky jsem trpěla záchvaty úzkosti kvůli bolesti, kterou mi přinesla špatná diagnóza. Opravdu jsem se bála, že v Americe umřu osamocená bez své rodiny a přátel, kteří byli tisíce kilometrů daleko.

Musela jsi začít žít životem diabetika a zvyknout si na používání kompenzačních pomůcek. Jak jsi s nimi spokojená?

Jsem již šest již let na Patch pumpě a miluji ji. Používám také senzor pro kontinuální monitoraci glykemie Dexcom G6. Mojí nadějí do budoucna je, že bude možno tyto dva „pomocníky“ propojit a vytvořit uzavřenou smyčku.

Podobné přístroje, jak známo, nepatří zrovna k nejlevnějším. Musíte si něco v Německu doplácet?

Můžeme dostat vše zdarma, ovšem naše zdravotní pojištění může někdy působit trochu nepružně a pokulhávat zejména u systému hrazení inzulinové pumpy a senzorů. U senzorů a pump totiž vyplňujeme žádost pro pojišťovnu a ta musí schválit a potvrdit, že uhradí náklady. Na každou krabičku inzulinu doplácíme 5 eur, zbytek hradí pojišťovny.

MUDr. Zuzana Hladíková: Cestování s diabetem není zapovězené. Na co se zaměřit?

Chcete si přečíst další články paní doktorky Hladíkové? Zde jsou některé z nich: MUDr. Zuzana Hladíková: Aplikace inzulínu v praxi a MUDr. Zuzana ...

Co bys tedy ráda na fungování pojišťoven v Německu změnila?

Myslím, že by pojišťovny měly více akceptovat to, že my pacienti jsme vlastně odborníky na naši terapii a že jsme v těchto věcech velmi kompetentní. Proto bychom měli mít možnost zvolit si kompenzační pomůcky tak, aby nám nejlépe vyhovovaly, a to bez ohledu na jejich cenu.

A kromě pojišťoven? Jak hodnotíš péči o diabetiky ve své zemi?

Podle mého názoru by měli být zdravotničtí pracovníci lépe vyškoleni v problematice léčby diabetu. Ale celkově jsem vděčná za to, že žiji v Německu. V tomto státě se dostanu ke všem technologiím, o kterých se domnívám, že zlepšují život s cukrovkou. Jinak si myslím, že kvalita léčby diabetu závisí na tom, kde v Německu žijete.

Na závěr, Leo, mi nedá, abych se nezeptala na koronavirus. Jaká u vás byla v době pandemie situace? Chodila jsi v období největší kulminace nákazy na kontroly?

Lea Raak pochází z Německa | zdroj: užito se svolením autorky Ley Raak

Navštívila jsem svou doktorku dvakrát, protože jsem měla objednané kontroly (odběry a EKG). Na oddělení se vždy snažili zajistit, aby čekárna nebyla přeplněná. I kontrola on-line by byla možná, pokud bych si ji přála. Naštěstí jsem neměla s pomůckami žádný problém a dostala jsem vše, o co jsem požádala. V Německu jsme museli nosit roušku všude ve vnitřních prostorách. Pokud si ji člověk odmítnul nasadit, zaplatil pokutu. Myslím si, že to bylo velmi důležité opatření, a cítila jsem se s tímto novým zákonem bezpečněji.

Kdo je Lea Raak (27 let)? Lea bydlí v severním Německu. Diabetes 1. typu jí byl diagnostikován v roce 2011 na výměnném studentském pobytu v USA. Pracuje jako studentská univerzitní asistentka na katedře německého jazyka. Zabývá se problematikou vlivu diabetu na duševní zdraví. Informace o svém životě s diabetem ráda sdílí na vlastním blogu insulea.de a také na svém instagramovém účtu.

Zdroj: časopis DIAstyl, autorizovaný článek užitý v původním znění a se souhlasem autorky Adély Sklenářové a Ley Raak

11257