Ernest Sterzer: Diabetik 1. typu, který přežil holokaust. Kradený chléb měnil v Terezíně za inzulin

Ernest Sterzer se narodil 28. dubna 1925 ve Vídni do židovské rodiny. První ránu mu život zasadil o pouhé tři roky později, kdy mu lékaři diagnostikovali diabetes 1. typu, a musel si tak pravidelně aplikovat inzulin. Další životní otřes však přišel se začátkem 2. světové války a nacistickým režimem, kdy docházelo k pronásledování a vyvražďování Židů.

Inzulin výměnou za kradený chléb

Přesun do koncentračního tábora se nevyhnul ani Ernestu Sterzerovi. Od 1. října 1942 pobýval v koncentračním táboře v Terezíně, kde spal na studené podlaze a sledoval, jak kolem něj postupně umírá v příšerných podmínkách a o hladu spousta – zejména starých – lidí. Vzhledem k tomu, že ani on sám by nepřežil, kdyby neměl k dispozici pravidelné dávky inzulínu, využil svou práci v pekárně k „výměnnému obchodu“. Kradl zde chléb, který pravidelně směňoval za inzulin s milenkou jednoho československého dozorce, který hlídal židovské ghetto.

Nová studie zkoumá látku, která může prodloužit schopnost vlastní produkce inzulínu slinivkou břišní u diabetu 1. typu

První fáze studie, při kterých byla testována speciální látka, již probíhají po dobu 20 let a prokázaly jak bezpečnost samotné látky, tak také ...

Ztráta inzulinu na cestě do Osvětimi

Po dvou letech, konkrétně 15. října 1944, byl Sterzer převelen do židovského tábora v Osvětimi. Během cesty však ztratil malé pouzdro od fotoaparátu, ve kterém měl ukrytu injekční stříkačku, jehly a šest lahviček inzulínu. Bez něj jeho tělo vydrželo fungovat pouhé dva dny, následně upadl do těžkého kómatu. Probral se až po dvou dnech, kdy jej zachránil hlavní lékař, ruský Žid, jenž měl k dispozici inzulin. I když jej Sterzerovi aplikoval rezavou jehlou, tělo vpich zvládlo, aniž by došlo k otravě krve.

Tentýž lékař o pouhé dva týdny později zachránil Sterzera před nevyhnutelnou smrtí před příslušníky jednotek SS, kdy zatajil jeho nemoc a „dočasnou“ neschopnost odůvodnil oteklou nohou a brzkou schopností znovu pracovat. Díky tomu nebyl Sterzer odsouzen k smrti a mohl být následně opět přemístěn. Na cestu dostal od lékaře malý balíček léků.

Dobytčím vlakem do továrny na letadla

Sterzer se po opuštění koncentračního tábora dostal do dobytčího vlaku, který jej zavezl až do jedné z největších německých továren na letadla. V té době však již byl tři dny bez inzulinu, jelikož mu byl balíček s léky ukraden. Ve chvíli, kdy už se nemohl pomalu postavit na nohy a jeho život visel na vlásku, se mu podařilo informovat jednoho z vězeňských lékařů o své nemoci. Ten mu okamžitě podal inzulin a následně jej každé tři dny navštěvoval s novými dávkami.

Jeho zdravotní stav však byl v té době již velmi vážný. Začaly se u něj objevovat komplikace způsobené špatnou stravou a nedostatkem pravidelného inzulínu, otekla mu noha tak, že nemohl chodit, tělo bylo plné zánětlivých ložisek, rozvinula se u něj i paralýza měkkého patra (to, že nepřišel o schopnost mluvit, sám připisoval svým neustálým modlitbám). Následoval proto převoz do nemocnice pro Židy, kde však po týdnu došly zásoby inzulinu. Musel proto absolvovat další převoz, tentokrát do nemocnice v Sachsenhausenu, která patřila k těm lépe vybaveným. Zde mu dvakrát denně kontrolovali moč a jednou denně cukr v krvi, jednou dokonce musel dostat dávku 110 jednotek inzulinu, aby snížili nebezpečně vysokou hladinu cukru v krvi.

Bezinky nejsou jedovaté. Polyfenoly v nich obsažené mohou pomoci diabetikům s managementem glukózy

Bezová šťáva z květů je oblíbená snad v každé rodině, avšak na podzim připravený likér, marmeláda, kompot či povidla z černých bobulí bezu ...

16hodinové pochody smrti a útěk

Poté, co se jeho stav trochu stabilizoval, byl poslán do tábora, kde byl nucen chodit šestnáct hodin denně za těch nejbrutálnějších podmínek. Zde svou nezdolnou silou vůle setrval až do 2. května 1945, kdy využil příležitost k útěku. Podařilo se mu najít dva americké vojáky, kteří se ho ujali a poskytli lékařské ošetření. Do rodné Vídně se dostal o tři týdny později. Zjistil však, že jeho rodiče zemřeli v koncentračních táborech a do Vídně se mohl vrátit jen jeho bratr.

Přesun do Ameriky

Vzhledem k nedostatečné zdravotní péči, která v tu dobu ve Vídni byla, a chybějícímu rodinnému zázemí se Sterzer nakonec rozhodl přestěhovat do Ameriky, kde žila jeho sestra. Přestože mu začal selhávat zrak, o který nakonec v roce 1953 zcela přišel, jeho odhodlání vybojovat si nový život ho neopustilo. Rozhodl se pro poskytování poštovních služeb v New Yorku, při kterých mu v nemalé míře pomáhal jeho vodicí pes Sheila.

Ernest Sterzer zemřel 1. května 1973. I přes velkou nepřízeň osudu však dokázal, že uměl využít příležitostí, nikdy se neotočil k životu zády a ze všech sil vždy bojoval za lepší bytí. Jeho příběh by proto neměl upadnout v zapomnění…

 Zdroje: diabetes.co.uk, docdroid.net, diabetesmadrid.org

6996