Country koktejl Johnnyho Cashe: Sláva, alkohol, tuny prášků, velká láska i cukrovka

Narodil se roku 1932 v mrňavém městečku Kingsland v hornaté krajině jižního Arkansasu. Život tam byl vždycky těžký, ale když rozsáhlá hospodářská krize zničila křehkou zemědělskou ekonomiku regionu, Johnnyho rodiče Ray a Carrie Cashovi měli co dělat, aby vůbec dokázali uživit svých sedm dětí.

Bratrova nehoda a smrt byla jako noční můra

Malý Johnny tak brzy pochopil, že život není procházka rozkvetlou zahradou. Odmalička musel společně se sourozenci tvrdě dřít na bavlníkové plantáži, aby přispěl do hodně napjatého rodinného rozpočtu.

Johnnymu bylo 12 let, když došlo k tragické nehodě. Jeho bratra Jacka rozřízla cirkulárka prakticky vejpůl. Tato tragédie se navždy zapsala do citlivé duše budoucího geniálního muzikanta. „Bratr ještě žil asi týden ve strašných bolestech. Bylo to hrozné. Dlouho se mi pak Jack zjevoval ve snech a měl jsem pocit, že na jeho smrti nesu vinu,“ svěřil se Cash, který měl v den nehody údajně předtuchu, později v jednom z rozhovorů. Pocit viny jej tížil do smrti.

Když k tomu všemu přičteme absolutní nedostatek otcovské lásky, máme tu dokonalý recept na opravdu těžké dětství. Naštěstí mu byla oporou jeho matka. „Matka mi řekla, abych zpíval. Říkala mi: ‚Nad tebou drží ruku Bůh. Jednou budeš zpívat pro celý svět.‘ To mě drželo při životě, když jsem dřel na polích s bavlnou.“

Ella Fitzgerald: Od nevěstince přes světovou slávu až po amputaci nohou kvůli cukrovce

„Zpívat a být šťastná,“ říkávala slavná jazzová hvězda, která mezi zpěv a štěstí kladla rovnítko. Podařilo se jí prorazit už v sedmnácti, pak už ...

Vojenská služba a první kapela

Na kytaru jej naučila hrát maminka a také kamarád z dětství. Už ve dvanácti letech Johnny krásně hrál a zpíval. Na střední škole dokonce zpíval v místním rádiu. V té době byl ovlivněn gospelem a také tradiční irskou hudbou, kterou poslouchal v rádiu.

Svou první kapelu založil ještě jako člen rádiové letky amerického letectva během pobytu v západoněmeckém Landsbergu. Z doby jeho vojenské služby pochází i typická jizva na pravé straně čelisti. Cash k ní ale nepřišel v důsledku vojenského zásahu, ale operace, při které mu byla odstraněna cysta. V roce 1954 byl Johnny Cash z letectva čestně propuštěn a vrátil se do Texasu.

První úspěchy

Ještě tentýž rok se oženil se svou první velkou láskou Vivian a během několika následujících let s ní zplodil hned čtyři dcery. Svou ženu miloval, zato svou práci prodejce spotřebičů nenáviděl. Jediné, co mu přinášelo útěchu, bylo noční koncertování s duem Tennessee Two. To mu nejspíš dodalo odvahu, aby navštívil studio Sun Records a pokusil se získat nahrávací smlouvu. Napoprvé úspěšný nebyl, ale nakonec se mu podařilo Sama Philipse přesvědčit, aby to s ním přece jen zkusil. Když z rádia poprvé zazněly Cashovy písně „Cry, Cry, Cry“ a „Hey Porter“, brána k hudební slávě se mu otevřela dokořán. Následovaly koncerty, nahrávání desek a všeobecné uznání.

„Když jsem byl malý, vždycky jsem věděl, že jednou budu zpívat v rádiu. Nikdy jsem nepřemýšlel o slávě, dokud se mi to nezačalo dít,” řekl v roce 1988. „Pak už to bylo těžké zvládnout. Proto jsem se uchýlil k práškům.“

Country, drogy, alkohol

Už na konci 50. let, kdy se jeho kariéra začala slibně rozjíždět, začal Cash hodně pít a stal se závislým na amfetaminech a barbiturátech, které užíval, aby dokázal zůstat během náročných turné vzhůru. Přátelé vtipkovali o jeho „nervozitě“ a nevyzpytatelném chování, ale většinou příznaky jeho zhoršující se drogové závislosti ignorovali.

Z Cashe se postupně stal narkoman, který sice nikdy nebyl odsouzen k pobytu ve vězení, ale s policií měl bohaté zkušenosti. Naboural auta, pašoval do USA z Mexika drogy a pivo a vypálil 500 akrů národního lesa. „V té době jsem vyzkoušel snad úplně všechny drogy. Nedokázal jsem bez nich žít. Byl jsem troska a ubožák,“ přiznal později sám Cash.

Kvůli narkotikům se několikrát dostal do takového stavu, že se musela zrušit sjednaná vystoupení. Také jeho manželství se začalo otřásat v základech a v roce 1967 se rozpadlo úplně. Svůj podíl na tom nejspíš měla i June Carter, se kterou si Cash rozuměl nejen na scéně, ale i mimo ni.

Ezoterický zážitek v jeskyni

Traduje se, že jednoho dne v roce 1968 byl Johnny Cash pod vlivem drog, nemocný a v depresi. Sedl do svého džípu a vyjel do přírody poblíž svého domu v Hendersonville v Tennessee. Náhodně zaparkoval, vypotácel se z vozidla a vpadl do jeskyně Nickajack Cave. Prošel hluboko do jeskyně, pak se plazil, a nakonec upadl na zem – ztracený, unavený a připravený zemřít.

Jak tam ležel na holé zemi, zničehonic pocítil příliv klidu a začal se cítit dobře. Sám Cash později připisoval tuto vlnu pozitivních pocitů Božímu zásahu. Pokusil se vstát, ale to se mu nedařilo, tak se částečně plazil a potácel směrem k čerstvému vánku a pak do světla, které představoval vchod do jeskyně. A tam u vchodu stála June Carter, kterou vroucně miloval, ale prozatím ji nepřesvědčil, aby si ho vzala, s košíkem naplněným jídlem k obědu.

Boj s démony závislosti a mimořádný hudební talent Johnnyho Cashe popisuje vynikající snímek Walk the Line, který získal Oscara a ve kterém Johnnyho Cashe úchvatně ztvárnil Joaquin Phoenix.

Díky June a rodičům se mu podařilo svou závislost zvládnout. Nedlouho poté požádal Cash svou milovanou June o ruku přímo na pódiu. Cash se po dlouhé době vrátil ke své někdejší víře, ačkoliv nadále hrál písně jako „Folsom Prison Blues“, jejíž hlavní postava zastřelí muže v Renu, jen aby se podívala, jak umírá.

Ale neměl vyhráno. Nadále se potácel „mezi dobrem a zlem“, pravidelně se dostával zpět do zajetí drog, znovu se očišťoval, znovu upadal. Ale i když občas ublížil sobě i těm, kteří ho milovali, když něco pokazil, Cash si své fanoušky neodcizil. Naopak, získal si jejich respekt a pochopení.

Skořice: Pomáhá při cukrovce i s vysokým cholesterolem. Upečte si dia skořicové rolky

Historie skořice sahá až 4 000 let zpět a není vyloučeno, že je to jedno z nejstarších koření na světě. Píše se o ní i v Bibli. Je to vlastně ...

Hudební pád a znovuvzkříšení

Pak přišla sedmdesátá a osmdesátá léta, která k němu nebyla nijak přívětivá. V 90. letech však stárnoucí Cash zažil pozoruhodný comeback, který neměl v hudebním světě obdoby. Ve svých 71 letech dokonce získal cenu Grammy za nejlepší videoklip. A dostávalo se mu uznání i od kolegů z hudebního průmyslu. Například když Justin Timberlake porazil Cashe v soutěži o nejlepší mužský videoklip na MTV Video Awards, prohlásil, že cenu měl dostat namísto něj Cash.

Cash byl opravdu velký umělec. Dokázal oslovit nejen svou generaci, ale i tu mladou, která ho mohla poznat například díky albu skupiny U2, na kterém si se slavnou irskou kapelou zazpíval. Ještě před tím ale bez váhání nazpíval například vokály nepříliš známé punkové kapele One Bad Pig, za což ho pankáči jmenovali čestným členem.

Konec života poznamenala cukrovka a neuropatie

V roce 1997 lékaři Cashovi nesprávně diagnostikovali Parkinsonovu chorobu. Pak byla diagnóza změněna na progresivní onemocnění mozku s atrofií nazvané Shyův-Dragerův syndrom. Lékaři Cashovi řekli, že mu zbývá 18 měsíců života. Později diagnózu opět poopravili – tentokrát na autonomní neuropatii, degenerativní onemocnění související s jeho cukrovkou. Když zkolaboval na pódiu během koncertu, uvědomil si, že musí ze svého tempa ubrat, a tak počet koncertů silně zredukoval.

Pokračoval však v nahrávání. Vydal ještě několik dalších alb. Během posledních čtyř měsíců svého života napsal až 60 nových písní.

Smrt manželky byla jednou z posledních kapek

June zemřela v květnu 2003 ve věku 73 let po komplikacích, které způsobila operace srdeční chlopně. O dva měsíce později, na svém posledním koncertě, který se uskutečnil 5. července ve Virginii, Johnny přečetl dojemnou vzpomínku na svou manželku a vyznal, že ji navždy a z celého srdce miloval.

Johnny zemřel o pouhé čtyři měsíce po June. Špatný zdravotní stav, který ho trápil posledních pár let, nejspíš ještě zhoršovala jeho celoživotní závislost na drogách a alkoholu. O život ho nakonec připravily komplikace způsobené cukrovkou. Muž v černém, který se stal výraznou postavou americké hudby díky hitům jako „Folsom Prison Blues“, „I Walk the Line“ a „A Boy Named Sue“, zemřel 12. září 2003 ve věku 71 let. Jeho nejbližší pak říkali, že se na jeho skonu velmi pravděpodobně podílelo i zlomené srdce kvůli ztrátě June.

Zdroje: historycollection.com, diabeticlive.com, achievement.org, deseret.com

14094