Jeden z největších světových objevů: Poznejte inzulín

Jeden z největších světových objevů: Poznejte inzulín
Dne 11. 1. 1922 byl poprvé podán inzulín pacientovi s cukrovkou. Aplikace výtažku ze zvířecí slinivky břišní (pankreatu) zachránila na poslední chvíli život mladistvému pacientovi Leonardu Thompsonovi. Zdroj: Shutterstock

Do objevu inzulinu byl diabetes mellitus 1. typu zhoubnou nemocí, která vedla ke smrti v průběhu 1–2 let. Po jeho objevení se životní prognóza pacientů s diabetem mellitus 1. typu dramaticky změnila, ale stále byla o 25 let kratší ve srovnání s nediabetickou populací.

Prvním lékařem ve Spojených státech, který se specializoval na léčbu cukrovky, byl Elliott Proctor Joslin, zakladatel dnešního Joslin Diabetes Center. Od objevu inzulínu byl nadšený novou léčebnou možností, která měla vynikající výsledky. Osobně kontroloval inzulínem léčené diabetiky. Aby je motivoval k další léčbě, založil Joslin Medalist Program a začal předávat pacientům medaile za desetileté přežití s diabetem 1. typu. V průběhu let, jak program sílil, se životní prognóza osob s diabetem 1. typu zlepšovala a byla zrušena „desetiletá medaile“. V dnešní době jsou udělovány medaile za dokumentované přežití nejen pacientům s 50 lety života s diabetem, ale i pacientům se 75 či 80 lety!

Pedikúra pro diabetiky: Co očekávat od odborného ošetření?

Někdy je náročné poradit si s kuřími oky, zhrubělými nehty nebo prasklinami na patách v domácím prostředí. Proto nejen diabetikům s péčí o ...

Jen o rok později u nás

Torontská univerzita, kde byl průlomový zákrok proveden, byla okamžitě zahrnuta tisíci dopisy s žádostí o aplikaci inzulínu nemocným dětem. Zpráva o tomto úspěchu se brzy rozšířila i v Evropě. Začátkem roku 1923 vyšel v Časopisu lékařů českých článek s názvem „Sensační sdělení o léčení diabetu“ o podávání výtažku ze zvířecího pankreatu (insulinu) při cukrovce. V témže roce byl dovezený inzulín poprvé aplikován mladistvému pacientovi v diabetickém kómatu. Preparát dovezl z Paříže dr. Aleksandar Gjurič a zákrok provedli na 1. Interní klinice Všeobecné nemocnice a Lékařské fakulty Karlovy univerzity lékaři MUDr. Červenka a MUDr. Klein. V týmu ošetřujících lékařů byli i mladý MUDr. Josef Charvát, budoucí zakladatel české endokrinologie, a tehdy ještě studující Jiří Syllaba, budoucí zakladatel české diabetologie. Již koncem roku 1923 byl publikován v časopisu Praktický lékař článek MUDr. Viléma Laufbergera „Zásady léčení insulinem“, ve kterém autor shrnul dosavadní poznatky o revolučním objevu v léčbě diabetu.

Různé druhy diet jako léčba

V Českých zemích začal rozvoj zkoumání diabetu ve větší míře až po první světové válce. Před objevem inzulínu nezbývalo lékařům než léčit cukrovku pouze dietami. Těch bylo hned několik. Přísná dieta s malým množstvím karbohydrátů se sestávala z masa, mléka, sýra a tuků. Dalším způsobem léčby diabetu bylo léčení hladem a podvýživou. Tento způsob léčby měl své opodstatnění díky zkušenostem z válečných dob, kdy bylo málo potravy a navzdory tomu se vedlo mnohým diabetikům dobře. Jiní lékaři doporučovali ovesnou dietu sestávající z ovesné polévky, másla, bílku, a tyto dny se střídaly s dny přísné zeleninové diety.

Neexistovala jednotná dieta vhodná pro všechny pacienty a vždy bylo podle tehdejších znalostí nutné zhodnotit stádium nemoci a možné komplikace. Důležitá byla také lázeňská péče, při které se doporučovalo pití alkalických kyselek podporujících látkovou výměnu.

Prapočátky vzdělávání pacientů

K zásadnímu změněně došlo až po objevu inzulínu. Zpočátku se k nám inzulín dovážel, ale už v roce 1924 jako první v Československu připravil purifikovaný inzulín český lékař Vilém Laufberger. Ve třicátých letech se po prvotní euforii z objevu inzulínu na základě domácích zkušeností a zahraničních publikací ukázalo, že v nemocnici dobře kompenzovaní pacienti umírají během několika let domácí léčby. Proto se odborníci zaměřili na vzdělávání pacientů ohledně diety a zdravé životosprávy, fyzické činnosti a úpravy dávek inzulínu. První poradna pro diabetiky v Praze byla založená roku 1928.

Čistý inzulín, syntetický inzulín

První klinicky používané inzulinové preparáty (Toronto) účinkovaly 4–6 hodin. Od počátku léčby tedy musel být preparát podáván až v šesti denních dávkách. To představovalo velkou zátěž pro pacienty s nutností aplikace i v nočních hodinách. Ve firmě Novo Nordisk, která získala práva k výrobě inzulínu, v roce 1936 zjistili, že spojením inzulínu s protaminem (Protamin-insulin) z rybího mlíčí se prodlužuje účinek až na 12 hodin. Podobného účinku dosáhli i na Torontské universitě přidáním zinku (Zinc-insulin). S rostoucí poptávkou po inzulínu se zvětšoval problém s nedostatkem suroviny na výrobu inzulínu, který se vyráběl izolací ze slinivek (pankreatů) hovězího a vepřového dobytka. Od padesátých let se výzkum zaměřil na získávání syntetického inzulínu bez nečistot způsobujících nepříznivé reakce u pacientů.

Mám „hypo“, ale nevím o tom. Jak zvládnout syndrom nerozpoznání hypoglykémie

Každý člověk by měl na sobě spolehlivě rozpoznat pokles glykémie pod 3,0 mmol/l. Schopnost rozpoznat příznaky v hodnotách 3,0-3,9 mmol/l se může ...

Cesta až k Nobelově ceně

Konečně v roce 1955 chemik Frederick Sanger publikoval strukturu celé molekuly inzulínu a inzulín se stal prvním proteinem se známou strukturou. V roce 1958 získal Sanger za tento objev Nobelovu cenu za chemii. První uměle syntetizované molekuly inzulínu se objevily začátkem šedesátých let minulého století. Dalším mezníkem v průběhu sedmdesátých let bylo získávání čistého lidského inzulínu pomocí genetického inženýrství – začleněním DNA do dědičné informace bakterie E. Coli a následnou extrakcí inzulínu. K tomu došlo koncem sedmdesátých let a v osmdesátých létech ho farmaceutické firmy (Eli Lilly, Novo Nordisk a Hoechst) uvedly na trh.

Zavedení moderní výroby čistého lidského insulinu v množství odpovídajícímu poptávce znamenalo velký přelom v léčbě cukrovky. Bohužel prozatím nelze inzulín podávat jinou cestou než podkožní injekcí. To je další budoucí výzva pro výzkumníky v oboru.

Zdroj: časopis DIAstyl, autorizovaný text užitý v původním znění a se souhlasem autora Mgr. Víta Černého

 

3115

Diskuze k článku