-- reklama --

MUDr. Viktorie Hrádková: Jak správně vyhodnocovat data ze senzoru?

MUDr. Viktorie Hrádková: Jak správně vyhodnocovat data ze senzoru?
Diabetici mají k dispozici 2 typy senzorů, tj. okamžitý a kontinuální monitor glukózy. Zdroj: Shutterstock

Senzory pro kontinuální monitoraci mají v léčbě cukrovky svou nezastupitelnou roli a využívá je stále více lidí s diabetem. Díky senzorům, které zobrazují křivku glukózy za celý den, je možné odhalit a následně odstranit různé chyby a zlepšit tak celkovou kompenzaci diabetu. Je proto důležité stahovat data, pravidelně je hodnotit a také vědět, na co se při jejich vyhodnocování zaměřit jak z pohledu lékaře, tak i samotného pacienta.

Jednou z výhod senzorů oproti glukometru je, že dokáží odhadnout, jak se bude hladina glukózy vyvíjet v následujících jednotkách až desítkách minut. Kolísání glukózy je zobrazeno pomocí trendových šipek, které ukazují, zda je hladina glukózy stabilní či zda naopak stoupá nebo klesá. Jednotlivé šipky se však u různých systémů monitorace glykemie liší. Některé typy senzorů umí na tyto výkyvy glukózy upozornit pomocí alarmů a uživatel tak může na případné změny lépe zareagovat.

Při používání senzorů je důležité si uvědomit, že senzory měří hladinu glukózy v podkoží a mají tak 5–10 minut zpoždění za hodnotami z glukometru, který měří glukózu v krvi (glykemii). Hodnoty ze senzoru a glukometru se díky tomu mohou až o 15 % lišit. V současné době máme k dispozici 2 typy senzorů, a to okamžitý monitor glukózy (FGM – Flash Glucose Monitoring; FreeStyle Libre) a kontinuální monitor glukózy (CGM – Continuous Glucose Monitoring; Medtronic, Dexcom, Medtrum S7 EasySense). Data uživatel stahuje do příslušných systémů dle typu senzoru.

Selfmonitoring u diabetu: Edukační sestra Bc. Kateřina Čechová radí, co vše je nutné sledovat

O selfmonitoringu v rámci diabetu mluvíme jako o samostatném sledování vlastních metabolických hodnot a dalších parametrů. Důležité je především ...

Co k hodnocení dat potřebujeme?

Abychom data ze senzoru mohli správně hodnotit, musí být stažena ze systému správným způsobem (nemělo by jich tedy být příliš mnoho, ale ani příliš málo). Ideální je, pokud uživatel stahuje data sám, je schopen z nich získat důležité informace a má je připravena tak, aby je mohl pár dní před plánovanou kontrolou zaslat svému ošetřujícímu lékaři. Obvykle se hodnotí stažená data za poslední 2 až 3 týdny. Data starší měsíc či více jsou pro hodnocení nepřehledná. Lékař sleduje, zda je senzor využíván minimálně 70 % času z daného období.

U kontinuálního monitoru glukózy by pacienti neměli zapomínat senzor správně a včas kalibrovat dle doporučení výrobce. U okamžitého monitoru glukózy navíc diabetolog zjišťuje, jestli se pacient s diabetem skenuje alespoň desetkrát denně. Nejlepších výsledků však dosahují ti uživatelé, kteří se skenují minimálně šestnáctkrát za den.

Jak hodnotíme glykemickou kompenzaci?

Hlavním parametrem hodnocení kompenzace diabetu je čas strávený v cílovém rozmezí (TIR, Time-in-Range). Pro tento čas v cílovém rozmezí máme mezinárodní doporučení, které je 3,9–10 mmol/l. Pro určité skupiny může být cílové rozmezí upraveno. Mezi stavy, kdy je nutné čas v cílovém rozmezí pozměnit, patří těhotenství, při kterém je důležitá co nejlepší kompenzace diabetu a doporučené rozmezí je 3,5–7,8 mmol/l.

U křehkých starších osob je doporučené cílové rozmezí 3,9–13,9 mmol/l, při syndromu poruchy rozpoznání hypoglykemií se pak cílové rozmezí pohybuje v hodnotách 5–10 mmol/l. Čas v cílovém rozmezí je vyjádřen v procentech a říká nám, kolik procent času se uživatel pohyboval v doporučeném rozmezí. Snahou je docílit více než 70 % času stráveného v cílovém rozmezí, což je více než 17 hodin za den, méně než 4 % času stráveného v hypoglykemii pod 3,9 mmol/l a méně než 1 % času stráveného pod 3,0 mmol/l.

Dále je důležitá tzv. glykemická variabilita, což je údaj, který vypovídá o kolísání hladiny glukózy. O glykemické variabilitě nás informují různí ukazatelé v závislosti na programu, ve kterém data hodnotíme. Může být vyjádřena směrodatnou odchylkou (SD), jejímž cílem je dosažení hodnoty menší než 3,5 mmol/l či menší než 1/3 průměrné hodnoty glukózy, nebo variačním koeficientem s cílem dosažení méně než 36 %. Průměrná hodnota glukózy by měla být co nejnižší (zpravidla pod 8 mmol/l).

Dalším parametrem, který hodnotíme, je ambulantní glykemický profil neboli řeka glykemií, ze kterého můžeme určit trendy, které se opakují v jednotlivých úsecích dne.

Hypoglykemie

Hypoglykemie by měly mít co nejkratší dobu trvání. V noci může být příčinou hypoglykemie dobíhající bolus z večera, příliš vysoká bazální dávka inzulinu, fyzická aktivita či alkohol. Po jídle může být hypoglykemie způsobena příliš velkým bolusem k jídlu, příliš brzy nebo pozdě podaným bolusem k jídlu. Hypoglykemie následovaná po hyperglykemii bývá způsobena příliš velkým korekčním bolusem nebo fyzickou aktivitou. Během lačnění může hypoglykemii způsobit příliš vysoká dávka bazálního inzulinu. Falešnou hypoglykemii způsobuje přimáčknutý či odlepený senzor!

Hyperglykemie

Po jídle působí hyperglykemii zapomenutý nebo příliš malý bolus k jídlu, ale také bolus podaný těsně před jídlem, během či po jídle. Dlouhodobou hyperglykemii může způsobit nemoc, podávání léků (kortikoidy), stres, zkažený inzulin, nízká dávka bazálního inzulinu či aplikace inzulinu do míst, která jsou postižena lipodystrofií, kdy je struktura tukové tkáně ovlivněna vznikem tuhých podkožních hrbolků či naopak vymizelou tukovou tkání.

Při léčbě inzulinovými pery může být příčinou hyperglykemie ucpaná jehlička, zapomenutá injekce nočního či denního inzulinu. Při léčbě inzulinovou pumpou může být příčinou zalomená či vytržená kanyla, bublina vzduchu k hadičce, vypnutá pumpa či zastavená bazální dávka inzulinu.

Šípek k podzimu neodmyslitelně patří. Objevte jeho antidiabetické účinky a dejte si s chutí šípkový čaj!

S přibývajícím počtem diabetiků se nejenom pacienti, ale i lékaři a farmaceutické firmy obrací na alternativní způsoby léčby, které by pocházely ...

Jak vyhodnotit senzorové křivky?

Při hodnocení senzorových křivek se zaměřujeme na jednotlivé části dne. V noci je cílem stabilní křivka s hodnotami v cílovém rozmezí, bez výkyvů glukózy a bez hypoglykemie. Nejčastější příčinou možného poklesu hladiny glukózy v noci je dobíhající bolus z večera, příliš vysoká bazální dávka inzulinu, fyzická aktivita či alkohol. Mezi možné příčiny vzestupu glukózy v noci patří přejedená hypoglykemie, příliš nízká bazální dávka inzulinu, vypnutí bazálu inzulinové pumpy, odpojení pumpy nebo dawn fenomén (fenomén úsvitu, který je charakteristický tím, že dochází ke zvyšování glykemie v brzkých ranních hodinách).

Příčinou stoupajícího trendu glukózy večer je často dojídání na noc ve strachu z nočních hypoglykemií.

Ráno, tedy nalačno, je cílem hodnota glukózy v rozmezí 4–6 mmol/l. Během dne hodnotíme, jak vypadá křivka glukózy ve vztahu k jídlu. Zjišťujeme, jestli dochází po jídle ke vzestupu maximálně o 4 mmol/l a opětovnému návratu k nízké hladině. Hodnotíme, zda nedochází k prudkým výkyvům hladiny glukózy. Příčiny vzestupu glukózy během dne může být pozdě podaný, příliš malý či zapomenutý bolus k jídlu, rychlé sacharidy, nefunkční kanyla pumpy, bublinky v hadičce pumpy nebo stres. Roli v prudkém poklesu může hrát fyzická aktivita, zapomenuté jídlo nebo nahromadění inzulinu nejčastěji z korekčních bolusů.

Zdroj: časopis DIAstyl, autorizovaný článek užitý v původním znění a se souhlasem autorky MUDr. Viktorie Hrádkové

2445

Diskuze k článku