-- reklama --

Deník diabetika: Při první hypoglykémii mému příteli došlo, co je to vlastně cukrovka

Deník diabetika: Při první hypoglykémii mému příteli došlo, co je to vlastně cukrovka
Já, on a diabetes. Zdroj: Užito se svolením Kateřiny Fortelkové

Diabetes prvního typu ovlivňuje můj život ve všech směrech. Je naivní myslet si, že mého přítele se dotýkat nebude. Říká, že jsme v tom spolu, že na to nejsem sama. Je to ale opravdu tak? A můžeme vůbec něco takového po našem protějšku chtít?

Když někomu na začátku vztahu řeknu, že mám diabetes 1. typu, moc emocí to u dotyčného nevyvolá. Těžko ví, co si pod tím představit. Že je to vážné, dojde člověku až tehdy, když to zažije na vlastní kůži. Do teď si pamatuji moji první hypoglykémii, kterou jsem před přítelem měla. V tu dobu jsme se teprve poznávali. Ležela jsem v obýváku na zemi, klepala se, brečela a jedla cukry. Robert byl vyděšený, bylo vidět, že něco takového ještě nezažil, a měl o mě hrozný strach. Byla to naše první zkouška. Prošel. Celá událost nás dokonce ještě více sblížila.

Jak se staví k mému diabetu?

Robert je velmi empatický a starostlivý. K mé cukrovce se postavil tak, jak bych očekávala. Vlastně to je dobrý způsob, jak zjistit charakterové vlastnosti vašeho přítele. Pokud by se jakýkoliv chlap postavil k mému diabetu nevhodně, neměl by u mě šanci.

Na začátku našeho vztahu jsem si zrovna procházela s cukrovkou velmi těžkým obdobím. Nedařilo se mi udržet hodnoty v normě, byla jsem hodně ve stresu a vyčerpaná. Cukrovka pro mě začala být těžko zvladatelnou a bylo to vše velmi náročné. A jak se choval Robert? Úžasně. Přijel i v jednu ráno, protože o mě měl strach.

Druhý pohled

V tuto chvíli ale přichází otázka. Kdy je toho hodně i na naše protějšky? My vedeme jasný boj, ale oni tam stojí a trpí s námi. Jsou do toho zatažení. Protože si vybrali nás, vybrali si i život s cukrovkou. Je to fér?

Měla jsem období, kdy mi bylo úzko z toho, že to tomu druhému dělám. Přináším mu do života diabetes. Stres, strach, slzy, hypa, hyper, řešení jídla, komplikace, buzení se v noci… Nechtěla jsem být na obtíž. Naštěstí mě ale tato fáze přešla. Jestli se mnou nechceš být, běž. Nikdo nikdy nešel.

,,Jsme v tom společně,“ tvrdí mi. Jsou to krásná slova, ale já se tak nikdy necítila. Diabetes vnímám jako moji zodpovědnost, můj úděl. Jsem vděčná za veškerou podporu, ale jsem to já, která má vše v hlavě a pod kontrolou. Jenom na sebe se mohu stoprocentně spolehnout.

Fototerapie je léčebná metoda, která může zlepšit spánek. U diabetiků se podílí na úspěšné léčbě ran

Zima sice ještě neřekla poslední slovo, ale již se můžete radovat z pomalu se prodlužujících dnů a nenápadného sílení slunečních paprsků. Ty ...

Mám právo chtít víc?

Nevím, do jaké míry je v pořádku po příteli chtít činnosti spojené s diabetem. Rozčiluju se, když udělá chybu při nasazování senzoru (u Guardian 4 to není tak snadné). Je to ale fér? Nevím. Mám být vděčná za to, že to pro mě dělá? Nebo mám právo na to rozčílit se, protože tomu nevěnuje tak velkou důležitost a klidně udělá při postupu chybu? Pro mě je to pravidelná dávka nepříjemnosti a stresu – kanyly, jehly, inzulíny, senzory. A když se ten proces pokazí, naštve mě to.

Proč mi nemůže občas spočítat a zvážit jídlo? Já to dělám každý den a bylo by krásné, kdyby to někdo udělal občas za mě. Ulehčení toho každodenního břímě, které nesu. Nepřeháním to už ale, když to něm chci? Na druhou stranu, je to tak těžké? Ten pocit, když je vám řečeno, kolik má jídlo sacharidů, musí být skvělý.

Dopřejte svým kloubům potřebnou výživu i zátěž. Co je pro jejich zdraví zásadní?

Klouby jsou vedle kostí a svalů velice důležitou součástí těla, jelikož nám umožňují pohyb a flexibilitu. Spojení mezi kostmi jsou tvořena ...

Co je důležité?

V mém příteli mám obrovskou podporu. To on mi změnil život tím, že mě přemluvil do pumpy. Nemohl se dívat na to, jak se trápím a bojuju. Chtěl pro mě změnu k lepšímu. Kdykoliv mi je z cukrovky úzko, můžu se mu svěřit. Mám pocit, že na to, že není diabetik, tak velmi rozumí tomu, čím si procházím. A to je pro mě důležité.

Vztah je od toho, abychom v tom druhém měli podporu. Snažíme se navzájem posouvat dál a společně růst. Já a diabetes jsme jeden balíček. Nemůže mít jenom mě. Navíc bych to ani nebyla já. Bůh ví, jaká bych bez diabetu dnes byla. A pokud někdo nezvládá můj diabetes, není to chlap pro mě. Naštěstí jsem našla toho nejlepšího.

Zdroj: vlastní zážitky Kateřiny Fortelkové

28493

Diskuze k článku