Můj příběh: Odmítla jsem prohrát boj s cukrovkou. Dnes jsem v remisi a bez léků

Paní Janě (52) diagnostikovali cukrovku před pěti lety. Do té doby neměla nejmenší potuchu o tom, že by se toto onemocnění mohlo týkat i jí. Neměla vůbec žádné komplikace, nic ji netrápilo, nic nebolelo. Až při preventivní prohlídce jí obvodní lékařka sdělila, že má vysoké hladiny cukru v krvi, které následně potvrdily i opakované krevní testy. Lékařka proto nasadila Janě antidiabetika, seznámila ji s riziky cukrovky a poslala ji domů.

Léky jsem nasadila, ale byla jsem rozhodnutá zbavit se jich

Cukrovka do mého života vstoupila jako blesk z čistého nebe. Samozřejmě vím, že se nevyloupla jen tak ze dne na den, ale já opravdu nepociťovala jakékoliv příznaky. Takže informace od doktorky, že jsem diabetik 2. typu, byla opravdovým šokem. V ordinaci jsem jí odkývala vše, ani si nepamatuju, jak jsem došla domů, celou cestu jsem byla myšlenkami jinde. Doma jsem pak hned sedla k počítači a začala studovat vše možné o cukrovce – doktorka mi toho totiž moc neřekla, jen mě vystrašila, co všechno mi hrozí, když se nebudu hlídat a nebudu brát prášky. Řekla mi taky, že mám upravit stravu, ale jak, to už nějak opomněla.

Začala jsem se proto o cukrovku zajímat víc a strávila několik dnů jen tím, že jsem si dohledávala relevantní informace. Nakonec jsem se rozhodla, že nebudu riskovat a léky začnu brát, ale udělám všechno pro to, abych se cukrovky zbavila. Celoživotně nemám ráda, když mi někdo říká, co mám dělat, nebo co můžu dělat, a co naopak ne. A nechtěla jsem to dovolit ani cukrovce. Můj cíl byl jasný – cukrovka mě nedostane, dostanu já ji!

Tapioka: Pokrmy z ní jsou oblíbené a chutné, diabetici by se jim však kvůli vysokému GI měli vyhýbat

Co je tapioka V Jižní Americe, odkud tapioka pochází, patří k základním potravinám. Jedná se o škrob, který se extrahuje z kořene manioku ...

Hurá do boje s cukrovkou

Mé bojovné nastavení podpořily i prášky – bylo mi po nich zle od žaludku, měla jsem křeče a občas i průjem. Takže to byl další důvod, proč se sebou začít okamžitě něco dělat. Dcera kamarádky je nutriční terapeutka, tak jsem si s ní hned domluvila schůzku, aby mi poradila, jak se správně stravovat. Rozhodla jsem se taky zhubnout – ručička na váze už pomalu atakovala trojmístné číslo a já moc dobře věděla, že je to špatně, že to cukrovce opravdu neprospívá. Takže jsem dle doporučení terapeutky změnila jídelníček a začala se hýbat.

Začala jsem prvně chodit na pilates – přeci jen jsem se svou váhou 95 kil nebyla zrovna ideálním kandidátem na běh maratonu. Jenže úpravou stravy a třemi hodinami cvičení týdně se mi během ani ne dvou měsíců podařilo dostat váhu pod 90 kilo a já najednou měla pocit, jako by mi dal někdo křídla. Tak mě to nakoplo, že jsem chtěla ještě víc. Pořídila jsem si kolo, koupila hůlky na nordic walking a začala jezdit a chodit. Každý den. Ráno jsem chodila do práce pěšky místo MHD, po práci jsem sedla na kolo nebo vyrazila s hůlkami na pochod. K tomu vyvážená strava a já se cítila dokonale.

Kila šla dolů a s nimi i cukr

Samozřejmě to nebylo tak jednoduché, jak to ve zkratce popisuji. Byly dny, kdy jsem to chtěla vzdát. Kdy mě přemáhala lenost a pohodlnost. První kilometry na kole byly utrpením. Při chůzi do kopce jsem funěla a sotva lapala po dechu. Ale můj cíl mě hnal kupředu. Nechtěla jsem být ovládaná nemocí, nechtěla jsem cukrovku, nechtěla jsem prášky, a tak jsem jela dál. Nakonec jsem strhla i manžela a začal jezdit na kole se mnou. S každým stoupnutím na váhu jsem měla lepší a lepší pocit. A i když se ručička na váze někdy sekla a kila dolů nešla, viděla jsem, jak jdou dolů centimetry na obvodu, hlavně mizel tuk v oblasti břicha.

Abych to zkrátila – po roce jsem dala dolů něco málo přes dvacet kilo. Kromě kil šel dolů ale i cukr – moje glykémie se vrátily do normálu, snížil se mi glykovaný hemoglobin, a tak jsem mohla za dohledu doktorky vysadit prášky. A bez nich jsem už tři a půl roku. Svůj boj nad cukrovkou jsem vyhrála. Ale moc dobře vím, že nesmím polevit a žít zdravě musím dál. Ale víte co? Mě to baví. Já tomu úplně propadla a dneska už si neumím představit, že bych každý den nesportovala. Je to pro mě jako droga – a jsem za to šťastná!

Podběl lékařský: Uvolňuje hleny, ulevuje při kašli i zánětu průdušek. S užíváním však buďte opatrní

Byť na podběl mnozí bylinkáři nedají dopustit, je třeba být při jeho užívání velmi obezřetní, jelikož obsahuje látky, jež by při dlouhodobém ...

Co je remise diabetu

Remise diabetu znamená, že se hladiny cukru v krvi dostanou na zdravé hodnoty a zůstávají na nich po dobu alespoň 3 měsíců. Hladiny hodnot nalačno jsou tak do 5,6 mmol/l, glykovaný hemoglobin HbA1c (tzv. dlouhý cukr) se drží pod hodnotou 48 mmol/mol. Pro dosažení remise u diabetu 2. typu hraje dle provedené studie důležitou roli snížení a následné udržení hmotnosti. Dle této studie je nutné zhubnout alespoň 10 kg, ideálně však 15 kg, a tuto váhu si následně udržet. V jiných výzkumech pak odborníci uvádějí, že stačí 10% úbytek výchozí hmotnosti pro zlepšení hodnot glykémie, přičemž k úplné remisi diabetu 2. typu může dojít po 15% úbytku hmotnosti.

Největší problém pak představuje nadváha ve středu těla, proto je třeba soustředit se zejména na ztrátu tuku v oblasti břicha. K diabetu i k hubnutí je však třeba přistupovat zdravě a snažit se o trvalý výsledek, který neohrozí vaše zdraví. Vyvarujte se proto extrémních dietních opatření, nezdravých diet atd. Chcete-li zhubnout, dbejte na celkový zdravý životní styl a v případě, že chcete dosáhnout většího váhového úbytku, poraďte se se svým ošetřujícím lékařem či nutričním specialistou.

Zdroj: autorka vycházela z rozhovoru s hlavní aktérkou Janou, dále dle textu

136741