Z deníku diabetika: Prášky na cukrovku mě málem připravily o práci. Pomohl mi až pobyt v nemocnici

Z deníku diabetika: Prášky na cukrovku mě málem připravily o práci. Pomohl mi až pobyt v nemocnici
Případné problémy s léčbou cukrovky je třeba řešit s odborníkem Zdroj: Freepik

Nově diagnostikovaní diabetici se musejí vypořádat s celou řadou změn – nejen, že se musejí smířit se svou diagnózou, ale je třeba také upravit jídelníček, začít více dbát na zdravý životní styl, jakož i pravidelně užívat léky. Ty se však mohou stát tím největším problémem, jak se přesvědčil i pan Petr (48). Právě užívání antidiabetik mu značně zkomplikovalo život – a to jak osobní, tak pracovní.

Petrovi diagnostikovali diabetes 2. typu před třemi lety. Necítil se dobře, byl často unavený, měl neustálou žízeň a celkově se cítil slabý. Šel proto ke své obvodní lékařce, která na základě krevních testů došla k závěru, že má Petr cukrovku.

Změna životního stylu byla na spadnutí

Když mi doktorka sdělila, že jsem diabetik, nebyl to pro mě vlastně zase až takový šok. Přeci jen už jsem o tomto onemocnění něco věděl, a tak jsem s ním vzhledem ke svým příznakům tak trochu počítal. A tak jsem ani neprotestoval, když mi řekla, že mi musí nasadit prášky, aby se mi srovnaly hladiny cukru v krvi. Dostal jsem přednášku o tom, co mám ve svém životě změnit, do rukou mi dala papír s pokyny k diabetické dietě a poslala e-recept s tím, že se uvidíme za tři měsíce, a pak se dohodneme, jak to bude dál.

Neměl jsem problém smířit se s novou diagnózou, byl to pro mě vlastně i takový impuls, abych konečně začal myslet víc na sebe, víc se hýbal a taky si hlídal jídelníček – nebudu zastírat, jídlo bylo vždycky můj koníček a rád jsem si pochutnal na české kuchyni i nejrůznějších, ne zrovna zdravých specialitách. Omezení v tomto směru sice nebylo úplně jednoduché, ale zásadní problém jsem měl s něčím úplně jiným.

Můj příběh: Diagnóza prediabetu mi změnila život. Namísto léků jsem zvolila radikálnější řešení

„K zásadní změně u mě došlo, když začala pandemie koronaviru. Tehdy jsem musela práci v kanceláři vyměnit za práci doma, namísto aktivit s kolegy ...

Užívání prášků se pro mě stalo noční můrou

Noční můrou se pro mě stalo užívání prášků proti cukrovce. Když jsem si je dal ráno, celé dopoledne jsem proseděl na záchodě, protože jsem měl hrozné křeče v břiše a průjem. Když jsem je zkusil večer, strávil jsem na záchodě celou noc. Volal jsem proto doktorce, ta mi ale řekla, že se to za pár dnů srovná, až si tělo zvykne. Doufal jsem tedy, že to tak bude. Jenže situace se nelepšila. Křeče v břiše jsem měl snad čím dál větší, omezovalo mě to doma i v práci – buď jsem do ní ráno ani neodešel a musel nahlásit pozdější příchod nebo si vzít dovolenou, nebo jsem v noci nespal a ráno byl tak utahaný, že můj výkon v práci stál za starou belu.

Nějakou chvíli mi to šéf v práci jakžtakž toleroval – řekl jsem mu, co se u mě děje, a tak přivíral oči a nechával mi trochu volnější režim. Jenže čím déle to trvalo, tím víc se začali bouřit ostatní kolegové, protože samozřejmě i oni chtěli volnější režim a ne být ráno na minutu přesně v práci.

Doktorka mi řekla, že jako chlap musím něco vydržet

Objednal jsem se proto k obvoďačce, aby mi poradila, co dělat. Věděl jsem, že prášky na cukrovku potřebuju, ale na druhou stranu jsem potřeboval i fungovat v osobním i pracovním životě. Doktorka mi ale řekla, že žádné jiné řešení není, že tomu prostě musím dát čas a vydržet – jsem přeci chlap, tak musím zatnout zuby a poprat se s tím.

Padají vám vlasy? Vedle stresu či poruchy štítné žlázy může být na vině i cukrovka

Jak poznat, že vám vlasy vypadávají nadměrně? Za normální hranici je považováno vypadávání 50–100 vlasů za den, při mytí dokonce až 300 vlasů, ...

Situaci zachránili až v nemocnici

Po pár dalších dnech už to došlo tak daleko, že jsem doma zkolaboval. Manželka mi zavolala záchranku, která mě odvezla do nemocnice. Tam zjistili, že jsem dehydratovaný z věčných průjmů, mám málo minerálů a moje tělo už to nedávalo. Dostal jsem kapačky a nechali si mě v nemocnici na pozorování.

Druhý den jsem absolvoval kolečko vyšetření včetně diabetologa. Když jsem mu řekl svůj příběh, tak se křižoval a nechápal, proč mi moje obvoďačka nedala jiné léky. Předepsal mi jiná antidiabetika s trochu odlišným složením, která mi okamžitě sedla. Z nemocnice mě pustili po pár dnech domů a od té doby byly všechny moje zažívací problémy ty tam.

Stačilo tak málo, ale já předtím vůbec nevěděl, že je změna léků možná. Dneska už bych si prosazoval svou a trval na výměně hned. Asi nebude překvapením, že jsem obvoďačku vyměnil za jinou a s cukrovkou už raději docházím na diabetologii…

Zdroj: autorka vycházela z rozhovoru s hlavním aktérem, panem Petrem
Foto: Freepik

45121

Diskuze k článku