Přechod z dětské diabetologie na dospělé pracoviště může být stresující

Vytvoření vztahů a důvěry k novému lékaři a diabetologickým sestřičkám může trvat několik kontrol. „Dospělí“ diabetologové však nekoušou. Přestože mívají trochu jiný pohled na cukrovku a své pacienty než dětští lékaři, neznamená to, že by byli méně erudovaní, méně pečující či méně vstřícní. Od svých pacientů očekávají samostatnost, zodpovědnost a aktivní přístup k léčbě cukrovky. Pacient by měl na oplátku obdržet komplexní péči respektující jeho léčebné volby a životní priority. Je přechod těžký?

Dětská diabetologie je jedinečná

Dětská diabetologie je celosvětovým lídrem v klinické i vědecké sféře. Mnoho inovací, včetně rutinního používání bolusových kalkulátorů, kontinuálních senzorů či uzavřených okruhů, pochází právě z pracovišť dětské diabetologie.

Diagnóza dětské cukrovky je výrazným zásahem do života dítěte a jeho rodiny. Intenzivní péče dětských lékařů a sester pomáhá provést malé pacienty dětstvím a dospíváním s touto nemocí, jak jen nejlépe to jde. S pomocí edukace, počítání výměnných jednotek či gramů sacharidů, kalkulace bolusu, senzorů, uzavřených smyček a v neposlední řadě i diatáborů, jsou malí pacienti motivováni k péči o svou cukrovku. Zodpovědnost za dítě i jeho nemoc však mají rodiče, kteří mají na starost udržet glykémie v bezpečném rozmezí a zároveň co nejméně omezit běžné životní aktivity.

Během dospívání se dítě osamostatňuje, nejen v běžném životě, ale také ve zvládání diabetu. V kontextu puberty může jít o bouřlivé období, které někdy přesahuje i do dospělosti. Schopnost, ochota a připravenost mladého člověka starat se o cukrovku je velice individuální. Někteří jedinci to zvládají bez problémů již od dětství, jiní toho nejsou spolehlivě schopni ještě v době příchodu na pracoviště dospělé diabetologie. Pomoci ke zvýšení samostatnosti a usnadnění dospívání s cukrovkou mohou dva faktory: podpora rodičů a reedukace dítěte diabetologickým týmem. Není-li rodič připraven nechat adolescenta svou cukrovku začít řídit, může dojít k tomu, že si mladý dospělý tuto zodpovědnost nepřevezme a nezíská dostatečnou jistotu v samostatném zvládání nemoci.

I děti, které mají cukrovku skoro celý život, potřebují v době dospívání formální reedukaci od lékařů a edukačních sester. Z domova sice znají praktické aspekty péče o nemoc, ovšem od zdravotníků se potřebují naučit i teoretické a odborné základy. Reedukace může sloužit jako formální vstupenka do světa samostatné péče o diabetes, za diskrétního dohledu rodičů.

Ostropestřec mariánský: Bodlák, který léčí nejen játra, ale pomáhá i při cukrovce a otravách

Ostropestřec mariánský pochází ze Středomoří, postupně ale zdomácněl i ve střední Evropě, takže na něj můžete narazit na závětrných stráních či ...

Krok do neznáma?

Většina pacientů má z přechodu na pracoviště pro dospělé obavy. Opouští diabetologický tým, s nímž si během let vybudovali vztah a ví, jak to na dětské ambulanci funguje. Přechod do nového prostředí znamená nejen vložení důvěry do rukou cizích zdravotníků, ale někdy bohužel také nepříjemné zmatky vyplývající z jiného způsobu fungování ambulance. Než se mladý pacient zorientuje v tom, kde se objednává, kdo stahuje data z diabetologických přístrojů, kam se chodí na odběry či jak se má připravit na ambulantní kontrolu, může být již znejistěn a demotivován z množství nových věcí a požadavků.

Obavy, které někteří pacienti mají ze změny pracoviště, se mohou promítnout i do výsledků léčby diabetu. Předání z dětské do dospělé péče je spojeno s 2,5x zvýšeným rizikem zhoršení kompenzace a vzestupu glykovaného hemoglobinu. Čím delší je prodlení mezi poslední “dětskou” a první “dospělou” kontrolou, tím vyšší je riziko, že bude pacient muset kvůli problémům s cukrovkou vyhledat akutní péči (například z důvodu těžké hypoglykémie, diabetické ketoacidózy či kvůli nedostatku pomůcek). Optimální tříměsíční interval kontrol se často prodlužuje i na půl či třičtvrtě roku.

Přechod z dětské na dospělou diabetologii je nevyhnutelně krokem do neznáma spojeným s řadou změn a novými očekáváními. Pečlivá příprava – hledání nového diabetologa, proaktivní hledání informací a komunikace s novými zdravotníky – může zvýšit šanci, že vše proběhne hladce a pacient bude na nové diabetologické ambulanci spokojený. 

Výběr nového diabetologa

Zatímco dětský diabetolog léčí prakticky výhradně cukrovku 1. typu, v dospělé péči je mnohem častější diabetes 2. typu. Při výběru lékaře pro dospělé může být přínosné si předem ověřit, že léčí i pacienty s diabetem 1. typu, případně že pracuje s diabetickými technologiemi (senzory, pumpami, hybridními smyčkami), chcete-li je používat.

Důležitým faktorem výběru je vzdálenost – zda hledáte lékaře, který je blízko vašeho bydliště či zaměstnání, nebo vám nevadí dojíždět na kontroly i desítky kilometrů. Na druhou stranu, velikost pracoviště by neměl být zásadní faktor výběru. Větší klinika či diabetologické centrum nemusí být automaticky lepší možnost. Individuální přístup a moderní péči nabízí i menší ambulance. Hledáte-li však ambulanci vybavenou edukační sestrou, podiatrickou péčí či jinou specifickou službou, může být skutečně potřeba za takovou péčí dojíždět.

Vhodného „dospělého“ diabetologa v okolí může doporučit dětský lékař, má-li přehled o kolezích ze svého regionu. Zkušenosti s konkrétními diabetology může mladý pacient načerpat i v pacientských skupinách na sociálních sítích či na diatáborech, tyto informace je však vždy vhodné brát s jistou rezervou. Při pochybách o výběru není chybou požádat nového lékaře o jednorázovou konzultaci, aby mladý člověk s diabetem zjistil, zda je tento diabetolog a pracoviště pro něj správnou volbou.

Češka Eva Saxl přežila válku díky vlastní výrobě inzulinu. Zachránila život řadě diabetiků

Eva Saxl se narodila v roce 1921 v Praze. Československo opustila spolu se svým manželem Victorem v roce 1940 – jakožto Židé uprchli z nacisty ...

Jak se nejlépe připravit

V ideálním případě by si pacient měl objednat si první kontrolu u diabetologa pro dospělé ještě před odchodem z dětské péče. Tím se zabrání prodlužování intervalu mezi kontrolami a prokrastinaci v hledání nového lékaře.

Řada diabetologických pracovišť má informace o svém fungování vyvěšeny na internetu, některé ambulance mají dokonce stránky na sociálních sítích. Je užitečné si tyto pokyny dopředu prostudovat, aby člověk nebyl překvapen odlišnostmi ve fungování ambulance diabetologie pro dospělé. Při prvním objednání či kontaktu s diabetologickou sestrou je vhodné se zeptat, jak se správně připravit na ambulantní kontrolu – kam se dostavit na odběry, jak stáhnout a lékaři zprostředkovat data ze senzoru či pumpy a co si přinést na první návštěvu.

Je-li vám v nové diabetologické ambulanci nabídnuta reedukace edukační sestrou, určitě ji neodmítejte. I pokud jste si jisti svými znalostmi o cukrovce, je přínosné se seznámit se zvyklostmi nového pracoviště, s technologiemi, které nabízí, a promluvit si s edukačními sestřičkami. V případě nečekaných obtíží pak bude snazší se obrátit na známou tvář, než na sestřičku, s níž jste se nikdy předtím nesetkali. I pokud pracoviště edukační sestru nemá, má-li o to pacient zájem, je někdy možné zprostředkovat jednorázovou či dokonce pobytovou edukaci (edukační kurz) v některém diabetologickém centru.

Smí ještě maminky na kontroly?

Na kontroly na dětskou diabetologii pacienti dochází s rodiči. I když adolescenti někdy částečně přebírají kontrolu nad svou cukrovkou, rodič je stále ten, který má finální dohled a zodpovědnost. U dospělého diabetologa rodiče sice mohou být přítomni, ovšem lékař komunikuje primárně s mladým pacientem a očekává aktivitu týkající se rozhodnutí o léčbě primárně od něj.

Přítomnost rodičů, častěji maminek, na kontrole s čerstvě dospělým pacientem je častým předmětem diabetologických vtipů. Ve skutečnosti na tom však není vůbec nic špatného a rodiče jsou v roli psychické opory mladého pacienta obvykle vítáni. Je optimální, pokud rodiče již během adolescence postupně předávají zodpovědnost za cukrovku na své dospívající děti tak, aby byly schopné se o nemoc postarat samy. Na druhou stranu se nelze divit, že i na přelomu dospělosti se někteří rodiče stále významně podílí na péči o diabetes. Zvládání cukrovky není snadné, raná dospělost je období mnoha životních změn, o které se mladý člověk musí postarat a je přirozené, že rodiče mají starost o zdraví svého dítěte.

Děti s dlouhotrvající cukrovkou často intuitivně znají praktické aspekty úpravy dávkování inzulinu, ovšem ne vždy mají tyto dovednosti zakotveny v teoretických znalostech. I když tyto aspekty péče o nemoc někdy stále suplují rodiče, diabetolog v ambulanci pro dospělé očekává, že mladý pacient bude schopen popsat své zvyklosti léčby a problémy, se kterými se potýká. Dobrý dojem také neudělá, otáčí-li se pacient na rodiče při dotazu, kolik mu v ledničce zbývá lahviček inzulinu či kolik senzorů potřebuje předepsat.

Přítomnost rodiče na první kontrole jako podpory mladého pacienta je zpravidla vítaná. Na druhou stranu, během dalších kontrol by mělo docházet k postupnému osamostatnění, i proto, že mladí dospělí neradi před rodiči probírají některá osobní témata, která mohou s kompenzací diabetu souviset.

Na dospělé diabetologii také přichází řeč na témata, o kterých se na dětských pracovištích tolik nemluví. V souvislosti s narůstající délkou trvání nemoci se dospělí diabetologové více zaměřují na preventivní vyšetření a edukaci týkající se chronických komplikací diabetu. To může vyvolávat obavy. Je důležité si uvědomit, že preventivní vyšetření a konzultace mají za cíl zabránit vzniku chronických komplikací či je včasně odhalit a léčit a i když to není příjemné téma, není důvod se ho bát.

MUDr. Klára Sochorová | zdroj: Se souhlasem autorky MUDr. Kláry Sochorové

MUDr. Klára Sochorová

Lékařka Kliniky diabetologie nemocnice IKEM v Praze. Specializuje se na efektivní využití moderních technologií v diabetologii, flexibilní léčbu diabetu a fyzickou aktivitu.

Zdroj: časopis DIAstyl

autorizovaný článek užitý v původním znění a se souhlasem autorky MUDr. Kláry Sochorové

1161