Můj příběh: “Zažila jsem domácí násilí. Myslela jsem, že si to zasloužím.”

Kdybyste mě potkali před pár lety, asi byste tu ženu nepoznali. Byla jsem hromádka neštěstí. Paradoxně jsem si právě tehdy myslela, že si žiju krásně. Vůbec mi nedocházelo, že když se vracím do bytu, ze kterého se mi svírá žaludek, není to v pořádku. Byl to pro mě standard, ve kterém jsem žila několik let. Zvykla jsem si.

S novým astrologickým rokem se otevírají dveře ke splněným snům. Neusněte na vavřínech

Jak Slunce vstoupilo do období vlády Berana, přišel také čas na změny a velká rozhodnutí. Cokoliv jsme si dosud přáli a nedařilo se nám to ...

Toužila jsem po lásce a ignorovala varovné signály

Tehdy byl mým partnerem muž, říkejme mu třeba Petr. Byl mi velkou oporou v době, kdy jsem zjistila, že mám cukrovku. Možná proto jsem si snad myslela, že s ním musím zůstat. Úmyslně měním jméno, aby se v tom jednou nepoznal. Mým největším přáním je, abych s ním už nikdy nepřišla do kontaktu. Nikdy jsem totiž nešla na policii. Nikomu jsem nesvěřila, co se mi dělo. Protože nejvíc jsem se za to styděla já. Že jsem to dopustila, že jsem si to nechala líbit.

Vždy jsem toužila po lásce. Když jsem ji v Petrovi našla, bylo to krásné. První tři roky jsem si užívala stavy naprosté zamilovanosti, dárků a pozornosti. Kámen úrazu nastal, když jsme se k sobě sestěhovali. Měli jsme málo peněz a často jsme nevycházeli. Já jsem byla ten člověk, který vydělával víc. Mám vysokou školu, Petr nikoliv. Dávalo mi to často více pracovních příležitostí a dřiny jsem se nebála. Dokázala jsem vydělat klidně dvojnásobek.

Chování Petra se stupňovalo

Dnes mi přijde, že si tím možná kompenzoval tu absentující mužskou roli. Často jsem to byla právě já, kdo se stavil do role živitele rodiny. Zařizovala jsem vše. Od dovolených, po byt, nábytek i úřední záležitosti. Možná mi byl tou dobou koulí u nohy. Ani nevím, kdy přesně došlo na první potyčku. Vím jen, že jsem po něm tenkrát hodila ovladač od televize. A skončila jsem s modřinou. Poprvé. Není asi podstatné jak. Spadla jsem. Proto Petr tvrdil, že mi nic závažného nezpůsobil, jen do mě strčil. Tehdy jsem mu to uvěřila.

Jenže se to stupňovalo. Končilo to u incidentů, kdy jsem tahala mraženou zeleninu z lednice, aby to tolik nebolelo. Aby nikdo nic nepoznal. Měla jsem stále znatelnější kruhy pod očima, málo jsem spala. Cítila jsem se, jako bych nežila. Často jsem bloumala ulicemi cestou domů z práce. Stokrát jsem Petra vyhodila. Přála jsem si, aby odešel a zároveň jsem se nesmírně bála, že to opravdu udělá. Dovolila jsem našemu toxickému vztahu, aby mě naprosto pohltil.

Mlsání bez výčitek? Brokolicové muffiny budou hvězdou velikonočních svátků

Brokolice je darem přírody a její účinky jsou pro celkové zdraví více než působivé. Kromě toho, že je tato superpotravina nabitá ...

Nakonec jsem našla sílu odejít

Trvalo mi to 10 let, než jsem jednou v afektu odešla a už se nikdy nevrátila. Za tu dobu jsem mohla mít děti, svatbu i vysněný dům s někým, kdo by se ke mně choval jinak. Ale já nic jiného neznala. Dnes si myslím, že už děti nestihnu. Bude mi skoro čtyřicet a asi mi ujel vlak. Nikdy ale nezapomenu, že jsem zradila sama sebe, když jsem dovolila druhému, aby se ke mně takhle choval.

Ráda bych dneska řekla všem ženám, že pokud někdo nerespektuje vaše tělo a nechová se k vám tak, jak byste si vy samy přály, aby se choval k vaší dceři, není to dobře. Pro nikoho. Přijdete o cenné roky svého života, které vám nikdo nevrátí. Často je rozhodnutí odejít daleko těžší, než to, co potom následuje. Věřte samy sobě. Zasloužíte si to nejlepší, co tenhle svět nabízí. A pokud by to pomohlo jen jedné ženě, která si tohle přečte, nesdělovala jsem svůj příběh nadarmo.

Zdroj: autorka vycházela z rozhovoru s hlavní aktérkou Majdou

17440