Můj příběh: Díky cukrovce mám manžela i novou práci. Stačilo trochu a můj život by byl úplně jiný

Život mi ukázal, jak umí být nevyzpytatelný. Pamatuji si to dodnes. Seděla jsem v prosklené kanceláři obrovského německého korporátu. Patřila mi vysoká pozice ve farmaceutickém koncernu na právním oddělení, vydělávala jsem velmi slušné peníze, patřil mi byt v Praze a jezdila jsem si nádherným SUV. Život, o kterém jsem snila na vysoké škole.

Cítila jsem, že můj život potřebuje změnu

Dlouho jsem měla pocit, že mi ke štěstí už chybí jen partner. Když se blížila třicítka, jako by mi ujížděl vlak. Všichni kolem už měli své partnery, posílali mi pozvánky na honosné svatby nebo oznamovali těhotenství. Sama jsem se na děti necítila, ale zároveň bych velmi ráda měla vedle sebe někoho, s kým bych o tom mohla alespoň uvažovat.

Najít životního partnera, i vzhledem k pracovnímu vytížení, se mi nedařilo. A netrvalo dlouho, kdy se k tomu postupně přidal i syndrom vyhoření. Došlo to tak daleko, že jsem se uzavřela doma hned po příchodu z práce, vyhýbala se všem společenským akcím a nevěděla, co sama se sebou.

Skořice: Pomáhá při cukrovce i s vysokým cholesterolem. Upečte si dia skořicové rolky

Historie skořice sahá až 4 000 let zpět a není vyloučeno, že je to jedno z nejstarších koření na světě. Píše se o ní i v Bibli. Je to vlastně ...

Psycholog mi radil, abych odešla z práce

Začala jsem navštěvovat psychologa, který mi opakovaně radil, abych ubrala ze svého pracovního tempa, nebo práci úplně změnila. Dlouho jsem však nevěděla, co bych vlastně dělala. Moje máma měla cukrovku a často navštěvovala různé tematické konference. Chodila jsem s ní. Nejen, že jsem tyto události milovala, ale doufala jsem i v seznámení s nějakým tím sympatickým doktorem.

Přesně na takovou mě naposledy přemluvila. V té době už jsem nikam nechodila a přála si, abych mohla doma jen spát. Když jsme však vyrazily, jednu z přednášek o nových metodách léčby měl sympatický doktor Aleš. Mohla jsem na něm oči nechat, připadala jsem si jako puberťák.

Jaké Vánoce slavili naši předci? Mlsali škvarkové cukroví, klepali na kurník a darovali si ruční výrobky

K večeři bramborový salát? Spíš kroupy a sladká muzika Dnes si obvykle štědrovečerní večeři nedovedeme představit bez bramborového salátu ...

Na konferenci o diabetu jsem poznala zajímavého muže

Během pauzy nás s mámou přišel pozdravit. „Co říkáte na dnešní program?“ mrkl na mě. „No, já… Myslím, že Vaše poznatky jsou velmi zajímavé!“ pronesla jsem uvědoměle. „Děkuji. Snad se tu ještě do konce dne potkáme,“ rozloučil se a odešel za dalšími kravaťáky. Před odchodem mi ještě stihl dát svou vizitku: „Budu rád, když se ozvete!“ řekl a já se jen červenala.

Několik měsíců jsem se mu neozvala. Vrátila jsem se do své ulity, ve které jsem neudělala místo pro nikoho dalšího. Netrvalo však dlouho a diagnostikovali mi diabetes 2. typu. Tajila jsem to před svým okolím, styděla jsem se. Byla velká pravděpodobnost, že je na vině má špatná životospráva. Nemohla jsem se smířit s tím, jak jsem se ke svému tělu chovala.

Všechno zlé je pro něco dobré

V tu dobu jsem se ozvala Alešovi. Potřebovala jsem mluvit s někým, kdo rozumí mé situaci a zodpoví mi veškeré otázky. Vyrazili jsme si na večeři a zopakovali jsme to ještě mnohokrát. Našla jsem odvahu a změnila jsem práci. Opustila jsem právnické prostředí, které mě dlouhodobě užíralo, a přijala svou vysněnou práci v kavárně. Našla jsem pokoru a obrovskou lásku k vlastnímu tělu za to, jak cukrovku zvládá. Dnes jsme s Alešem již tři roky manželé. A očekáváme narození našeho prvního potomka.

Kdyby nebylo cukrovky, nikdy bych nepotkala tak výjimečného muže, který je mi životním partnerem. Nikdy bych se nerozhoupala k tomu, abych odešla z toxické pracovní pozice. Jeden moment vám může změnit celý život. Každé rozhodnutí se počítá. Zase se potvrdilo, že všechno zlé je pro něco dobré.

Zdroj: autorka vycházela z rozhovoru s hlavní aktérkou Radkou

1400