Můj příběh: „Cukrovka mi ukázala, jakého partnera mám vedle sebe a dala mi šanci na nový začátek.“

Můj příběh: „Cukrovka mi ukázala, jakého partnera mám vedle sebe a dala mi šanci na nový začátek.“
Zdroj: Pixabay

Petra bojovala s diagnózou cukrovky po svém. Při tom všem však toužila, aby jí její přítel Pavel podpořil a byl ji oporou. Nakonec však diabetes prověřil nejen Petřinu odvahu přijmout změnu, ale i partnerský vztah.

Diagnóza cukrovky může prověřit i partnerské vztahy. A ty takovou zkoušku nemusí vydržet.

Vždy jsem si myslela, že Pavel je ten pravý. Nebyl důvod pochybovat, protože jsme byli jako jedna duše. Potkali jsme se, když nám bylo kolem dvaceti let. Velmi brzy jsme se sestěhovali, dostudovali vysokou školu, našli si první práci. Na sociálních sítích nám každý vyjadřoval obdiv, jak jsme nádherný pár. Po deseti letech společného soužití mě to stále těšilo a hřálo u srdce.

Často jsem si pokládala otázku, proč se to stalo zrovna mně

Když mi však byl diagnostikován diabetes, vše se změnilo. Vím, že jsem tou dobou nebyla nejlepší partnerkou na světě. Ale potřebovala jsem oporu, hledala jsem pochopení. Zároveň jsem bývala často nervózní, hádává. Honilo se mi v hlavě mnoho myšlenek. Asi každý čerstvě diagnostikovaný diabetik si pokládá otázku: „Proč zrovna já?“ Najednou nad vámi, mnohdy neznámý, lékař vyřkne ortel, který vám změní celý život.

Přijmete to, ale není to jednoduché. Dokonce bych řekla, že se na mě dali perfektně použít fáze smutku od Elizabeth Kübler‑Rossové. Nikdy by mě to nenapadlo, ale později jsem vyhledala psychologickou pomoc, kde jsem přišla právě na to, jak se moje mysl s diabetem tenkrát vyrovnávala. Nejdříve popíráte, že se něco takového děje, a často ignorujete nařízenou léčbu, případně ji nedodržujete. U mě to tak bylo. Odmítala jsem se smířit s tím, že musím ve svém životě něco tolik omezit. Pak přichází hněv. Ten jsem často směřovala právě vůči svému partnerovi, vyčítala jsem mu každou maličkost, která mě napadla.

Distancovala jsem se od všech, přerušila jsem sociální vazby

Často stačilo nesebrané smítko uprostřed chodby. Další mou fází bylo smlouvání. Hledala jsem způsoby, jak diabetes vyléčit úplně, a odmítala jsem se smířit s tím, že je to dlouhodobé onemocnění. V jednu chvíli jsem si dokonce namlouvala, že se lékaři spletli. Pak se mi několikrát tyto tři prožité fáze prostřídaly, až přišla čtvrtá. Deprese. Byla jsem unavená, nic mě nebavilo, v práci jsem si brala volno a omezila jsem veškeré sociální vazby. Nikomu jsem tehdy ještě nepřiznala, že mi byla cukrovka diagnostikována, a přesto jsem se distancovala od všech, kteří by se mě mohli na změnu mého chování zeptat. Byla jsem bezradná, toužila jsem se někam zavřít a nevylézt. Neměla jsem zájem o nic. Často mě znovu a znovu přepadal vztek, popírání i smlouvání. Pak jsem se navracela k depresi.

Smíření u mě přišlo až po několika měsících. Ve chvíli, kdy jsem přijala cukrovku jako svou součást a začala se opravdu zajímat o to, jak mám žít dál plnohodnotný život. Při všech těch fázích, hněvu i nervozitě jsem toužila po tom, aby mi byl Pavel nablízku. Konverzace o cukrovce ho však obtěžovaly. Když jsem měla těžký den, komentoval to slovy: „Ježíš, už zase?“ Neměl žádné pochopení. „Přestaň už fňukat, prosím tě. Takových, jako jsi ty, je spousta. Tak ses měla víc hýbat, třeba by to tak nedopadlo,“ útočil na mě nesmyslně. Tehdy jsem si začala říkat, že to není podpora, jakou bych si představovala.

Náš vztah tuto zkoušku neustál, dnes jsem za to ráda

Vydrželi jsme spolu ještě několik měsíců, než jsme se definitivně rozloučili. Dával mi za vinu, že jsem cukrovkou onemocněla a že i jemu tím ztěžuji život. Já dnes vím, že kdyby mi tenkrát diabetes diagnostikován nebyl, nikdy bych nezjistila, jakého člověka vedle sebe mám a žila bych s ním klidně dál. Možná bych to zjistila až na stará kolena, až bych opravdu potřebovala, aby se o mě někdo postaral.

Dnes mám vedle sebe už jiného muže, Milana. Vedle něho nevnímám diabetes jako onemocnění, ale jako svou součást. A dodnes cítím vděk, že do mého života diabetes přišel a dovolil mi poznat muže, jakým Milan je. Protože kdyby se tenkrát Pavel neprojevil při diagnóze cukrovky, projevil by se třeba později, kdy už bychom měli děti a nebylo by tak snadné odejít.“

Autor: Ing. Mgr. Denisa Zajíčková

Zdroj: autorka vycházela z rozhovoru s hlavní aktérkou Petrou

3475

Diskuze k článku