Můj příběh: “Byla jsem workoholik s diabetem. Selhání těla mě rychle probralo.”

Když jsem byla malá, máma mi vždycky říkala, že si musím všechno vydřít. “Úspěch si musíš zasloužit,” říkala. A já jí věřila. Proto, když mi na pracovním pohovoru někdo nabízel z mého pohledu vysoké mzdové ohodnocení, navrhovala jsem nižší. Ohrazovala jsem se, že na to nemám zkušenosti, nebo jsem se případně domnívala, že ty peníze mi chodí na účet omylem.

Můj příběh: “Myslela jsem, že musím naplnit očekávání rodičů. Cukrovka mě naučila opak.”

Když jsem odcházela ze střední školy, moji rodiče měli celkem jasnou představu o tom, co ze mě bude. Učitelka, nic jiného nepřicházelo v úvahu. ...

Svou vytíženost jsem si vlastně vysnila

Je to takové to nastavení mysli, kdy si neustále uvědomujete, respektive sami sobě připomínáte, že nejste dostatečně dobří. Přitom jsem vždy byla přesvědčena o tom, že myšlenky mají svou sílu a energii, kterou vysíláme do Vesmíru, když něco žádáme. Já jsem tehdy vysílala jediné: “Chci hodně práce!”

Toužila jsem si totiž své peníze zasloužit a domnívala jsem se, že to lze pouze velkým pracovním vytížením. Bohatí a finančně nezávislí byli z mého pohledu udření lidé, kteří nevypnuli telefon ani o víkendu, natož v noci. Moje představa se zhmotnila velmi rychle. A já dostala pracovní příležitost, která mě měla mnohé naučit.

Nechtěla jsem zpomalit

Táta mi vždy opakoval, ať pamatuju na to, že mám cukrovku a musím se šetřit. Byla ale doba, kdy jsem to absolutně nevnímala a soustředila se primárně na kariéru. Byla jsem posedlá číslem na výplatní pásce, kupovala jsem si všechno, co bylo drahé, to bylo pro mě dobré. Nenáviděla jsem představu, že bych mohla spadnout byť o tisícikorunu.

Nespala jsem v noci, přes den jsem doháněla resty a víkend byl pro mě časem, kdy jsem si nadělávala práci. Nestíhala jsem vůbec nic. Přátelé pro mě přestali existovat a každou volnou minutu jsem rozesílala e-maily a pracovala do úmoru. V noci jsem nad počítačem sedávala tak dlouho, až jsem vyčerpáním usínala nad klávesnicí.

Přátelství podle znamení zvěrokruhu: Kdo vám bude i při cukrovce největší oporou?

Podívejte se, které znamení platí pravděpodobně za to nejpřátelštější z celého zvěrokruhu! Máte takového člověka ve svém životě a můžete se na ...

Hon za problémy

Velmi rychle začalo moje tělo na vyčerpání a nedostatek spánku reagovat nemocemi. Cukrovku se mi nedařilo držet pod kontrolou, a navíc jsem byla na všechny ve svém okolí nepříjemná. Zkrátka mi jejich problémy připadaly malicherné, protože já jsem chtěla trávit čas efektivněji, prací.

Za mé “workoholické období”, které trvalo rok a půl, jsem vydělala skoro dva miliony. Nemám z toho na účtu ani korunu. To víte, utratit se dá úplně všechno. Tělo mě neposlouchá dodnes. Bude mi třicet let, nemám vztah, skoro žádné přátele a jako největší klišé považuji to, že žiju v garsonce s kočkou. Když se všichni chodili bavit, já se honila za penězi, abych si mohla dopřát ty drahé boty. Mám je sice dodnes, moc si s nimi ale nepopovídám…

Zdroj: autorka vycházela z rozhovoru s hlavní aktérkou Alenou

4890