Můj příběh: “Cukrovka mě zachránila před životní chybou.”

Martin byl zkrátka muž do života. Alespoň jsem si to myslela. Urostlý, vzdělaný. Imponovalo mi, že je vystudovaný právník a ve svém oboru získává rychle určitou vážnost. Přeci jen, když člověk dělá, co ho baví, vždy se to projeví na jeho píli.

Můj příběh: “Odpouštím manželovi opakované nevěry. Mám k tomu pádný důvod.”

Život si se mnou krutě pohrával, ačkoliv já sama jsem se nikdy jako oběť neviděla. Když mi bylo 10, zemřeli mi oba rodiče při dopravní nehodě. ...

Uháněla jsem ho, kde jsem mohla

Potkali jsme se už před lety. Studovala jsem pedagogickou fakultu, on právnickou. Na jedné vysokoškolské party jsme se dali do řeči, potom jsme si spolu párkrát vyšli. Byla jsem bláznivě zamilovaná a chtěla jsem s ním být každou minutu. To ho asi dostatečně odradilo, protože mi po pár kafíčkách už nezavolal.

Mezitím jsem dostudovala magisterský obor a jeho studia se také chýlila ke svému konci. Naše cesty se rozešly. Až po čase jsme na sebe zase narazili na sociálních sítích. A já byla fascinovaná – snad ještě více než před lety. Už z něj byl pan advokát, měl stále ten svůj tajemný výraz a byl ve svém oboru velmi vážený. Toužila jsem k němu patřit, a tak jsem ho bez jakýchkoliv pochyb pozvala na oběd. Souhlasil.

Mám dítě s diabetem I. typu a Downovým syndromem

Pokud by vás zajímaly celosvětové statistiky, za jeden rok se narodí dle všeho až sto tisíc dětí s Downovým syndromem. I přesto ale tyto děti ...

První varovný signál

Tehdy to nabralo úplně jiný spád, vážně jsme si rozuměli, všechno bylo zalité sluncem. Dokonce jsem dala výpověď ve svém bytě a za dva měsíce jsem se měla stěhovat k němu. Bydlel tehdy v nádherném podkrovním bytě na Letné v Praze. Myslela jsem si, že život už nemůže být hezčí.

Jenže tehdy se do mého života vkradla cukrovka. Přišlo to náhle, nikdy by mě nenapadlo, že já budu ten člověk, který tohle bude muset řešit. Zkrátka jsem najednou byla v úplně jiné životní situaci, která začala, pochopitelně, výrazně ovlivňovat všechno. “Nechceš chvíli mluvit alespoň o něčem jiném? Mluvíš pořád jen o cukrovce!” řekl mi. A já si myslím, že to snad byl ten první velký varovný signál.

Můj příběh: “Cukrovka mě zachránila před životní chybou.”

Martin byl zkrátka muž do života. Alespoň jsem si to myslela. Urostlý, vzdělaný. Imponovalo mi, že je vystudovaný právník a ve svém oboru získává ...

Myslela jsem, že mám vedle sebe muže snů

Týden nato mi přišla zpráva, abychom se sešli večer v naší oblíbené restauraci. Jelikož bylo u nás doma velké dusno, viděla jsem v tom nabídku smíru. Koupila jsem si krásné nové šaty, které byly proklatě sexy (a také vyzývavé), a vyrazila jsem. Čekala mě ale studená sprcha.

“Víš, tohle já nechci. Celý život se ohlížet na mrzáka,” řekl mi. Myslím, že se mi v tu chvíli zastavilo snad srdce. “Cože jsi to řekl?” vytřeštila jsem oči. “No, tak hele, nejsi zdravá, víš. To já nepotřebuju ve svém životě. Žiju si pěkně, mám se fajn, daří se mi. Celý život řešit, jestli ti bude dobře, jestli budeme mít rodinu. Co kdyby byly nemocné moje děti?” pokračoval.

Doplatil na své chování

Pamatuju si dodnes, jak jsem vzala skleničku s pitím, kterou jsem měla před sebou, a chrstla jsem mu ji do tváře. Bohužel mi vylítla z ruky a roztříštila se hned vedle sousedního stolu. “Co děláš, ženská?” zařval na mě muž, který zrovna večeřel. “Nezlobte se,” špitla jsem a utíkala pryč.

Stalo se to týden před tím, než jsem se měla stěhovat. Vrátila jsem se k mámě do její garsonky, chvíli jsme to zvládly, ale pak jsem si našla nový byt. Krásný a za menší nájem, než jsem měla předtím. Jsou to už tři roky. Martin si mezitím našel slečnu, která se živí na sociálních sítích. Dokonce mu porodila dítě. Nedávno ale zveřejnila, že má jiného – a odešla i s dítětem. Takže asi Martin žije sám. Dokonce ho prý vyhodili z advokátní kanceláře, prý teď zkouší vlastní praxi. Zřejmě karma opravdu existuje. Já dnes děkuju tam nahoru, že se ukázal hned takový, jaký opravdu je.

Zdroj: autorka vycházela z rozhovoru s hlavní aktérkou Zdenkou

24512