James Collip: spoluobjevitel inzulínu, který se dopustil fatální chyby

James Collip: spoluobjevitel inzulínu, který se dopustil fatální chyby
Metody aplikace inzulínu ve 30. letech 19. století Zdroj: Shutterstock

James Bertram Collip se narodil 20. listopadu 1892 v Belleville v Kanadě. Byl předsedou Ústavu biochemie na McGill University a jeden čas dokonce děkanem medíny University of Western Ontario. Byl také prvním člověkem, který extrahoval čistý inzulín. Uznání v podobě Nobelovy ceny se však nikdy nedočkal. Mohla za to hádka kvůli fatální chybě!

James Collip byl velmi talentovaným člověkem a dodnes je považován za průkopníka endokrinního výzkumu. Svou první vědeckou práci publikoval, když mu bylo pouhých 21 let. Do týmu profesora MacLeoda (jeden z objevitelů inzulínu) tak odjížděl jako vědec s jistou dávkou zkušeností.

Mládí a studium

Po dokončení magisterského studia se zapsal k postgraduálnímu studiu, kde jako jeden ze tří studentů získal v roce 1916 titul Ph.D. Ještě před dokončením doktorátu byla Collipovi nabídnuta pozice lektora biochemie na University of Alberta v Edmontonu. Původně měl v plánu v Rockefellerově institutu pro lékařství započít svůj výzkum chemie dýchání a fyziologie žláz vnitřní sekrece. To se však díky bohu nestalo.

Collipovy schopnosti biochemika se ve výzkumu ukázaly jako neocenitelné. Byl prvním, kdo vytvořil inzulín tak čistý, aby mohl být podáván lidem.

První pokusy extrahovat čistý inzulín

V prosinci roku 1921 se Collip připojil k torontské skupině, která se snažila vyčistit pankreatický extrakt. Pouhý měsíc od jeho působení nadšeně píše na univerzitu v Edmontonu o svém úspěšném experimentu s inzulínem. Díky jeho extrakci prokázal tyto pravdy:

  • inzulín snižuje krevní cukr u psů, jimž byla odoperována slinivka,
  • inzulín uvolňuje z moči ketony,
  • nevyčištěný inzulín způsobuje inzulínový šok a alergické reakce,
  • inzulín je dostatečně čistý na to, aby mohl být podán lidskému pacientovi.

Příběh Leonarda Thomase

Historicky první injekce inzulínu byla podána Leonardu Thompsonovi dne 23. ledna 1922. Když tehdy třináctiletého chlapce přivezli do nemocnice, vážil něco málo přes 30 kilogramů a hrozilo, že každou chvíli upadne do kómatu. První injekce neúčinkovala, protože byla plná nečistot, a malý Leonard dostal dokonce inzulínový šok. Druhá a každá další dávka však pomohla vrátit mladého Leonarda do běžného života. V té době to bylo něco zcela nevídaného. Díky inzulínu žil chlapec dalších třináct let.

Banting, Best a Collip prodali svůj patent na inzulín za jeden dolar.

Pomůcky hrazené zdravotní pojišťovnou aneb Na co má diabetik nárok?

Pomůcky hrazené z veřejných financí zdravotních pojišťoven jsou ukotveny v zákoně (Zákon o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění ...

Fatální chyba, která ho stála nejenom přátelství

Collip nadšený ze svého úspěchu si nejspíš kvůli roztržitosti zapomněl zaznamenat, jak k extrakci čistého inzulínu došel. V únoru roku 1922 tak byly zásoby čistého inzulínu vyčerpány, jelikož kvůli osobní chybě nemohl další extrahovat. Tato katastrofa měla ve světě dvojí efekt. Diabetici léčení novým lékem se bez této látky najednou museli obejít, čímž opět riskovali svůj život, a celý tým byl nucen zapojit se do znovuobjevení metod čištění. To trvalo mnohem déle, než původně vědci předpokládali, peníze z grantu byly vyčerpány, a tak vznikla hádka mezi Bantingem (jeden z objevitelů inzulínu a nositel Nobelovy ceny) a Collipem. Po této chybě J. Collip opouští Toronto a vrací se na univerzitu v Edmontonu.

Další výzkum

Na University of Alberta se stává James Collip přednostou katedry biochemie a svou pozornost obrací k alternativním zdrojům inzulínu. Pokusy provádí na škeblích, kvasinkách, ale nejvíce mu učarují rostlinné tkáně. Věří, že tyto experimenty přinesou revoluci v extrahování inzulínu. Nic takového se však nestane. Proto se od výzkumu kolem inzulínu odvrací a plně se věnuje výzkumu endokrinologie (byl prvním, kdo izoloval parathormon).

V době, kdy bylo jasné, že Banting a MacLeod dostanou Nobelovu cenu za objevení inzulínu, měl sám Banting pocit, že v ocenění poroty byl někdo přehlížen. Nevzpomněl si však na svého dávného přítele Jamese Collipa, ale na Charlese Besta. Proto se Banting rozhodl o svůj podíl s Ch. Bestem podělit. V reakci na to udělal MacLeod to samé s Collipem. Nicméně i dnes je Collip jako spoluobjevitel inzulínu stále přehlížen. 

Opomenutý, ale nezapomenutý

James Collip byl dominantní postavou kanadského válečného lékařského výzkumu. Jeho dlouhá a extrémně produktivní kariéra lékařského výzkumníka byla postavena především na výzkumu endokrinologie. Nikdy nestál o pocty, jen zřídka kdy byl ochoten mluvit o objevu inzulínu, přesto nebyl zapomenut. V roce 2021 se mu konečně dostalo pocty a byl posmrtně uveden na kanadský chodník slávy.

Zdroj: thecanadianencyclopedia.ca, insulin.library.utoronto.ca

674

Diskuze k článku