Cestování: Kazachstán na křižovatce kultur

Je fascinující vidět tolik různých vlivů a etnických skupin promíchaných v tomto největším vnitrozemském státě světa. Své otisky zde zanechaly vlivy ruské, ale i čínské kultury, stejně tak se zde prolínají náboženské proudy islámu a pravoslavného křesťanství. Značně variabilní je i rozptyl teplot zimního a letního období, který dosahuje až +/- 40 stupňů.

Cestování: Kazachstán na křižovatce kultur

Přestože na první pohled působí místní obyvatelé značně rezervovaně a bez emocí, ostatně jak bylo zvykem ve všech zemích v ruské sféře vlivu, jakmile se s nimi seznámíte trochu blíže, objevíte v nich extrémně milé a společenské hostitele s velkou národní hrdostí.

Město bez duše

Astana je hlavním městem teprve od roku 1997. Na každém rohu je stále patrný stavební boom a město doslova roste před očima. Vedle odhodlání a vize prezidenta Nazarbajeva, který vládne tvrdou rukou již od vyhlášení nezávislosti Kazachstánu na SSSR, jsou hlavním motorem výstavby finance z prodejů značného nerostného bohatství, zejména ropy.
Výsledek je však poněkud rozpačitý. Představte si centrální plánování SSSR, megalomanství Severní Koreje, neomezené zdroje arabských ropných šejků a vše spojte s inspirací moderními stavbami z celého světa. Původní sovětské město z 60. a 70. let minulého století je tak postupně modernizováno a spojeno s uměle vybudovanými čtvrtěmi projektovanými světovými architekty, rozkládajícími se jižně od řeky Išim. Ve městě žije již přes 800 tisíc obyvatel, což je zdvojnásobení za několik málo posledních let, přesto je množství širokých bulvárů poloprázdných, co se dopravního provozu týče.V prvních myšlenkách se neubráníme srovnání s Pchjongjangem, kdy nám Astana nejvíce připomíná bohatší dvojče severokorejského hlavního města.
Uprostřed stepi, kde stovky kilometrů není prakticky nic jakýmkoli směrem, tak vyrostlo značně nesourodé město, jehož centrum je plné futuristických budov a plánují se další. Vše ale působí až příliš uměle a chladně. Místním jakoby chybělo nějaké hlavní pojící pouto. Mnoho z nich sem ostatně jen dojíždí za prací. Zda si město nalezne svou identitu a jeho obyvatelé se s ním plně ztotožní, ukáže teprve čas.

Na Hedvábné stezce

Noční přejezd vlakem, překonávající vzdálenost kolem 1 200km do někdejšího hlavního města Almaty, je sám o sobě příjemným kulturním zážitkem a nahlédnutím do duše kazažského člověka. Zajímavým, ale nepřekvapujícím, poznáním je prakticky nulová znalost angličtiny. Pro dorozumívání tak musela postačit jako základ čeština, originálně doplňovaná o ruské (novo)tvary.
Autentické prostředí kosmopolitního města Almaty je na první pohled sympatické. Nachází se zde množství městských parků, historických budov i památníků, zasazených do úchvatných kulis zasněžených vrcholků pohoří Ťan-šanu. O co méně má supermoderních budov, o to více má autentické atmosféry. Město si zkrátka žije vlastním životem jako celek.
Chystal jsem se s navštívit i světoznámý kosmodrom Bajkonur. Na kazažské poměry je nedaleko, něco přes tisíc kilometrů. Pro nedostatek času jsem jej ale nakonec musel z itineráře vyškrtnout. Zavděk jsem tak vzal alespoň stanicí téhož jména místního moderního metra, které má jedinou linku.

Jako v Alpách

Okolní příroda obklopující Almaty je naprosto úchvatná a připomíná oblíbené lokality Alp. Trekem po okolí rozhodně chybu neuděláte. Za návštěvu stojí zejména oblast kolem Velkého jezera. To slouží zároveň jako zdroj pitné vody pro celé město.
Tak na viděnou v Kazachstánu, který k návštěvě vřele doporučuji.

Mgr. Martin Ladyr

Zobrazit diskuzi
Diskuze k článku

Komentujte

avatar
  Subscribe  
Upozornit na