Blahodárný a lahodný chřest

Zatímco v Česku se chřest jen pomalu zase dostává do povědomí spotřebitelů, jeho obliba v jiných zemích Evropy je obrovská. Milovníci chřestu si celou sezónu náležitě vychutnávají. Existují stovky receptů, dokonce i chřestová zmrzlina!

Chřest jako lék

Chřest si svoji popularitu opravdu zaslouží. Je lehký, lahodný a snadno stravitelný. Ač bohatý na vitamíny, minerály a vlákninu, má velmi nízkou kalorickou hodnotu a působí blahodárně na náš metabolismus. 100 g chřestu obsahuje jenom 17 kcal. Kromě vitaminu C obsahuje provitamin A, vitaminy skupiny B, vitamin E, draslík, fosfor, vápník a hořčík, železo, jód, zinek, sodík. Jeden gram chřestu obsahuje 1 mikrogram kyseliny listové, která působí na omlazování buněk, pomáhá při únavě, stresu, nízké schopnosti soustředit se a proti předčasnému šedivění vlasů. Má mnoho vlákniny, která pomáhá při ochablosti střev, zácpě a také pro zdravé sliznice. Množství zinku aktivuje mozek, posiluje vaziva a cévy. Chřest má velmi blahodárný vliv i na naše ledviny. Obsahuje vápník a kyselinu aspargovou, které čistí ledviny. Mnoho lékařů proto doporučuje svým pacientům alespoň jednou nebo dvakrát za rok pročistit svoje tělo chřestem. Chřest se doporučuje se i diabetikům, protože nastavuje správnou hladinu krevního cukru a startuje účinnou látkovou výměnu.

Je vhodný také pro lidi s revmatickými a kožními potížemi. Dokonce se o chřestu říká, že je to báječný prostředek zvedající chuť na sex. K této úvaze asi spíš vedl naše předky tvar chřestu. Pro vědce to byla dlouho jen pověra. Ale v druhé půlce 20. století zjistili, že chřest obsahuje hodně minerálů – fosforu, vápníku a draslíku. Ty opravdu zlepšují kondici a přispívají k větší potenci. Neděste se ale, až půjdete po požití chřestu na toaletu. Při metabolismu se vytváří v našem těle methylmerkaptany, které způsobují charakteristickou vůni moči krátce po požití chřestu. Vzhledem k tomu, že obsahuje značné množství purinu, může u lidí trpících dnou zvyšovat hladinu kyseliny močové v kloubech.

KTERÝ VYBRAT – bílý, zelený nebo fialový?

Chřest, je víceletá plodina, z níž se sklízí výhonky, které (v případě bílého chřestu) ještě neprorazily nad povrch půdy. Daří se jí na lehkých písčitých půdách. Pěstování chřestu není úplně jednoduché a na úrodu si pěstitelé i konzumenti musejí počkat tři roky. Pak to ale stojí za to.
Chřest se sklízí od začátku dubna do konce června a tradičně poslední den sklizně je na sva- tého Jana, tj. 24. června. Po této době musí chřestové kořeny zase nabírat živiny a sílu pro další rok, farmáři se musí připravit na další sklizeň a vyznavači této pochoutky si musí počkat zase do příštího jara. Sklizeň je velmi náročná na ruční ráci, protože chřest je velmi křehký. Metoda klizně speciálním chřestovým nožem zůstává už stovky let stejná, ačkoliv se již v zahraničí začínají objevovat speciální roboty na sklizeň chřestu.
Existuje několik druhů chřestu. Nejznámější, nejrozšířenější a nejoblíbenější je hřest bílý, který se vyznačuje křehkostí a lahodnou chutí. Cení se tím více, čím jsou jeho výhonky bělostnější. Tento druh nesmí před sklizní přijít do styku se slunečními paprsky. proto se na jaře řádky s chřestem zahrnují ze-

5 + 1
proč milovat chřest

1. Je lehce stravitelný
2. Dodává vitamíny
3. Dodává minerály
4. Má nízkou kalorickou hodnotu
5. Obsahuje vlákninu

+1 MÁ BÁJEČNOU CHUŤ

minou a vytváří typické hrůbky jako třeba u brambor. Sklízí se ihned, jak prorazí přihrnutou zeminou. Bílý chřest se pěstuje zejména v Německu, Francii – Alsasku, Polsku a také v Holandsku, přesněji v proviniciích Noord Limburg na hranicích s Německem a Noord Brabant, kde je nesmírně populární. Celá chřestová sezóna se tak promění v jednu velkou slavnost. Zelený chřest obsahuje více vitamínu C a má také výraznější chuť. Pěstuje se hlavně v Itálii a ve Francii. Poslední dobou roste poptávka i po fialovém chřestu, který je trochu sladší. Zvlášť restaurace mají zájem o různé druhy chřestu, protože mohou vytvářet skvělé barevné i chuťové kombinace.

Plodina s bohatou historií

Chřest má bohatou historii. Pěstoval se již ve starověkém Egyptě a Římě a patřil mezi nejoblíbenější zeleninu na dvoře francouzského krále Ludvíka XIV. Do Evropy přišel někdy v 15. století.
Na našem území mělo pěstování chřestu velkou tradici na jižní Moravě a proslulý chřest z Ivančic byl dovážen i do Vídně.
Česká tradice chřestu byla ale přerušena po druhé světové válce. Chřest byl jako jinde v Evropě vytlačen kaloričtějšími obilovinami, protože bylo nutné zajistit výživu obyvatel. U nás byl ale chřest také považován za buržoazní přežitek a jeho pěstování a sklizeň náročná na ruční práci neodpovídala tehdejším možnostem socialistické velkovýrobní technologie. Naštěstí se pomalu začíná pěstování tohoto bílého zlata do našich krajů vracet. Nyní se pěstuje především v Hostíně na Mělnicku a je dodáván do hotelů, restaurací a supermarketů, ale také na farmářské trhy.

Chřest oloupat a nepřevařit

Chřest nelze dlouho skladovat a nejlepší je samozřejmě čerstvý, rovnou z pole. Jak poznáte čerstvý chřest? Hlavičky chřestu musí být pevně semknuté a lesklé. Čerstvý chřest můžete také poznat podle toho, že se nedá ohnout, ale praskne. Pokud o sebe výhonky třete, tak trochu vržou.
Chřest skladovaný v ledničce, nejlépe zabalený do mokré utěrky nebo ubrousku, vydrží svěží i několik dnů. Syrový nebo lépe předvařený chřest můžeme i zmrazit.
Před kuchyňskou úpravou je nutné bílý chřest pořádně oloupat, protože jeho slupka je tvrdá a hořká. Na to existují speciální škrabky, kterými lze výborně oloupat i mrkev nebo okurky. Spodní část chřestového výhonku bývá dřevnatá, proto je dobré jej asi 2 centimetry od- spodu seříznout.
Z chřestu se připravují polévky, saláty, nejčastěji se podává vařený s bramborem, vajíčkem a šunkou a politý holandskou omáčkou nebo máslem, ale existuje množství jiných receptů, protože chřest lze zkombinovat prakticky s čímkoliv.

688

Zdroj fotografie: Shutterstock, není-li uvedeno

Zdroj informací: archivní číslo časopisu DIAstyl, není-li uveden jiný