Ústní hygiena při diabetu: Proč se vyplatí být důkladný?

Mezi vážné pozdní komplikace diabetu prokazatelně patří i zvýšená kazivost zubů a vznik parodontitidy (zánětlivého, bakteriemi vyvolaného onemocnění dásní a parodontu). Jako u všech pozdních komplikací, i tady platí, že jejich riziko se zvyšuje u těch pacientů, kteří nemají nemoc dobře kompenzovanou.

Bakteriím sladké prostředí prospívá

Bakterie, kterých je v dutině ústní takřka nepřeberné množství, mají tendenci usazovat se na dásně i zuby v podobě plaku, který se dá popsat jako lepkavá hmota pevně lnoucí k podkladu. Vrstva plaku rychle roste obzvlášť tehdy, mají-li bakterie v něm obsažené dostatek sacharidů pro svůj metabolismus. Potom produkují organické kyseliny a další pro zuby i sliznici toxické látky, které vyvolávají jak parodontitidu, tak i zubní kaz. Aby se tomu předešlo, musí být plak alespoň dvakrát denně z dásní a zubů odstraňován.

Jak je dobře známo, strava bohatá na jednoduché cukry zvyšuje riziko zubního kazu a nepřímo i parodontitidy. Ovšem ke zvýšení hladiny jednoduchého cukru v ústní dutině dochází i u špatně kompenzovaného diabetika, protože při hyperglykemii glukóza z krve nadměrně přestupuje do sliny a je v přímém kontaktu se zuby i dásněmi.

Časté hyperglykemie vedou také u diabetiků k zánětu a poškozování cév, a to včetně těch, které vyživují dásně nebo parodont (soubor tkání, které pevně drží zub v čelisti). I u tohoto důvodu se výrazně zvyšuje riziko vzniku výše zmíněných onemocnění.

Obecně lze tedy vyvodit, že časté hyperglykemie vedou ke zhoršení schopnosti těla bránit se průniku bakterií, které způsobují zubní kaz i parodontitidu. To se projeví zpočátku nejčastěji zarudnutím a krvácením dásní, následuje postupné rozpouštění (resorpce) kosti a mezi zubem a zanícenou dásní vznikají čím dál hlubší kapsy (tzv. parodontální choboty). To vše nakonec vede až k vypadnutí zubu.

Léčba parodontitidy vždy patří do rukou odborníka – zubního lékaře. Těžká parodontitida velmi ztěžuje celkovou kompenzaci diabetu. Vztah mezi orálním zdravím a diabetem je totiž obousměrný. Ukazuje se však, že důkladnou ústní hygienou je možné riziko rozvoje pozdních komplikací diabetu snížit, anebo, pokud se už u pacienta vyvinuly, omezit i jejich závažnost.

Mechanické prostředky pro ústní hygienu

Zubní kartáčky

Mezi tyto prostředky patří zubní kartáček, mezizubní kartáčky a zubní nit. Dostupné jsou i další, speciální pomůcky, jako je například. tzv. superfloss pro pacienty s implantáty či protetickými náhradami, nebo jednosvazkový (single) zubní kartáček na čištění těžko přístupných míst, například pro pacienty s rovnátky.

Je mýtem, že nejtvrdší zubní kartáčky nejlépe čistí, ba naopak mohou nadělat více škody než užitku, neboť při čištění mohou být odhaleny a poškozeny krčky zubů a bolestivě zraněna dáseň. Na druhou stranu ani příliš měkké kartáčky nejsou ideální, protože nemusí pevně lnoucí plak odstranit. Středně tvrdý kartáček s menší hlavičkou a rovně zastřiženými štětinami je dobrou volbou.

Kartáček se doporučuje měnit jednou za tři měsíce, ale i dříve, pokud pacient prodělal nějaké infekční onemocnění nebo pokud se kartáček roztřepil.

Elektrické kartáčky

V současnosti jsou k dispozici i elektrické kartáčky. Jde o dobrou volbu hlavně pro ty, kteří nejsou manuálně zruční, jako jsou handicapovaní lidé nebo starší pacienti, ale v zásadě i ostatním nic nebrání je používat. Důležité je přísně dodržovat pravidlo, že hlavice musí být celou svou plochou na zubu a nesmí se s ní tlačit proti dásni, aby při vysokých otáčkách nedošlo ke zranění.

Jaká technika čištění je správná?

Technika, jakými pohyby kartáčkem zuby čistit, může být pro každého pacienta odlišná dle jeho věku, manuální zručnosti nebo i stavu tkání v dutině ústní. V tomto ohledu je nejlepší se poradit se zubním lékařem či dentální hygienistkou.

Nejjednodušší technika čištění krouživými pohyby je vhodná spíše pro děti a pacienty, kteří nejsou schopni naučit se sofistikovanější techniky. Další možností je tzv. Stillmanova technika, kdy se kartáček nejprve přiloží na dáseň a plak se následně setře přes korunku až k jejímu okraji. Nevýhodou této techniky je, že oblast, kde se dáseň k zubu přikládá, nemusí být dokonale vyčištěna. Tuto oblast dobře vyčistíme technikou dle Basse, kdy se kartáček přikládá z poloviny na zub a z poloviny na okraj dásně a provádějí se drobné vibrační pohyby. Při Bassově technice se pochopitelně nesmí používat tvrdý kartáček, protože u pacientů, kteří mají dáseň tenčí a tedy méně mechanicky odolnou může dojít k jejímu poranění.

Mezizubní kartáčky

Ať už je technika jakákoliv, vždy je nutné neopomíjet při čištění žádnou plošku zubu a doplnit hygienu u dospělých o čištění mezizubních prostor, aby se předešlo mezizubním kazům. K tomuto účelu slouží mezizubní kartáčky a zubní nit. Velikost mezizubního kartáčku se může u různých mezizubních prostorů lišit a ideálně by ji pacientovi měl stanovit zubní lékař nebo dentální hygienistka. U příliš malého je čistící schopnost nedostatečná a naopak příliš velký může zraňovat mezizubní dáseň nebo poškozovat přilehlé plošky zubů.

Chemické prostředky pro ústní hygienu

Je nutné poznamenat, že zvládnutí technik mechanického čištění je naprosto klíčové, zatímco chemické prostředky jsou pouze doplňkem, který ale sám o sobě dokonalou ústní hygienu nikdy nezajistí. Zubní plak a bakterie v něm obsažené lze totiž spolehlivě odstranit pouze mechanicky, zatímco zubní pasta ani ústní voda jej nejsou schopny samy rozrušit.

Zubní pasty

Zubní pasty jsou vhodným doplňkem pro čištění zubů kartáčkem, neboť v pěně se zachycují bakterie. Mohou obsahovat i bylinné nebo syntetické látky, které urychlí hojení zánětu dásní, sníží citlivost krčků nebo mají antibakteriální účinek. Hlavní složkou zubních past je prvek fluor, zde vázaný v anorganických či organických sloučeninách. Běžné zubní pasty pro dospělé obsahují 1 000-1 500 ppm (parts per milion) fluoru, což je uvedeno na obale. V pastách pro děti je z bezpečnostních důvodů obsah fluoru nižší. Fluor se při čištění z vazby uvolňuje a vstupuje do skloviny, kterou posiluje a činí ji odolnější proti atakům kyselin tvořených bakteriemi. Fluor má také antibakteriální vlastnosti. Není proto nutné po vyplivnutí pasty ústa vždy vyplachovat, aby se příznivý efekt fluoru ještě lépe uplatnil.

Fluoridové gely

Fluoridové gely mají ještě vyšší obsah fluoru, než zubní pasty (např. Elmex Gelee® 12 500 ppm). Představují ochranu nejen před vznikem zubního kazu, ale mohou počínající zubní kaz i vyléčit. Aplikují se kartáčkem jednou týdně před spaním. Je důležité gel jenom vyplivnout, nevyplachovat a do rána nic nejíst ani nepít. Nejsou vhodné pro děti do šesti let.

Ústní vody

Z ústních vod se spíše nedoporučují ty, které obsahují alkohol, protože zbytečně dráždí sliznice a při jejich používání přetrvává značná palčivost. Existují i ústní vody obsahující fluor, nebo speciální ústní vody s obsahem chlorhexidinu, které jsou obzvláště vhodné pro pacienty s parodontitidou, protože chlorhexidin má vynikající antibakteriální vlastnosti. Ty s vyšší koncentrací by se ale neměly používat déle než dva týdny, protože způsobují vznik hnědých pigmentací na povrchu zubů a hřbetu jazyka. Tyto ústní vody by se měly používat až půl hodiny po čištění zubů pastou, protože látky obsažené v pastě snižují účinnost chlorhexidinu.

Lukáš Hliva

Studuje 4. ročník oboru zubní lékařství na lékařské fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Ve své samostatné práci se pod vedením MUDr. Hany Poskerové ze stomatologické kliniky Fakultní nemocnice u Sv. Anny zabývá vztahem mezi parodontitidou a diabetem. Na podzim 2018 vedl workshop o správné orální hygieně na setkání věčně mladých diabetiků v Luhačovicích.

761

Zdroj fotografie: Shutterstock, není-li uvedeno

Zdroj informací: archivní číslo časopisu DIAstyl, není-li uveden jiný