Rozhovor s diabetikem a sportovcem Patrikem na téma otužování

Přečtěte si i naše další rozhovory, které jsme publikovali dříve! Zajímavý je například tento: Rozhovor s diabetičkou Katarínou: „Starej se o své tělo, je to jediné místo, kde musíš žít.”

Patriku, kdy vám diabetes diagnostikovali?

No, já si vlastně cukrovku diagnostikoval sám, a to ve dvaceti a půl letech.

To je zvláštní situace… Jaké jste měl příznaky?

Asi měsíc jsem nemohl spát, protože jsem se několikrát za noc budil, abych se napil a došel si na záchod. Pil jsem snad 6 litrů vody denně, ale pořád jsem měl žízeň. Hledal jsem na internetu, čím by to asi mohlo být, a všechny tyto příznaky ukazovaly na diabetes. Šel jsem za obvodním lékařem s podezřením, že mám cukrovku. Ze začátku mi nevěřil, ale jakmile mi změřil cukr v krvi, tak to potvrdil.

A jak jste se tehdy cítil?

Byl to pro mě samozřejmě nejdřív šok… Ale poté jsem také cítil jistou úlevu, protože jsem konečně mohl zase normálně spát.

Stačila vám edukace v nemocnici, nebo jste informace dohledával sám?

Absolvoval jsem pár edukačních sezení, ale osobně mi to příliš nedalo. Přišlo mi to zbytečně složité. Spíše jsem informace získával na internetu přímo od lidí s diabetem, a jelikož jsem se už dříve kvůli posilování zajímal o stravu a nutriční hodnoty potravin, tak jsem se naučil cukrovku relativně rychle kompenzovat.

Otužování začíná být v Česku stále populárnější. Jak jste se k němu dostal vy?

Myšlenka začít se otužovat mě napadla už minulou zimu, ale usoudil jsem, že není vhodné začít s otužováním v prosinci. Tak jsem to nechal na příští rok. V otužování vidím možnost, jak si zlepšit svůj zdravotní stav i imunitu. Rád bych do budoucna nějak kompenzoval případné zdravotní komplikace způsobené cukrovkou a otužování mi přišlo jako skvělá možnost, jak se udržovat ve formě. Dočetl jsem se totiž, že se diabetikům může zhoršovat kvalita cév, které pak mají horší prokrvování. A přesně těmto problémům můžeme díky otužování předcházet. S přípravou jsem tedy začal už v létě, kdy jsem si dával pravidelně studené sprchy.

Jakým způsobem se otužujete?

S kamarády se jezdíme pravidelně koupat do lomů nebo rybníků. Děláme to jednou až třikrát týdně, podle času. Zkouším i otužování za pomoci chladného vzduchu, kdy se třeba v -5 °C projdu na 20 minut venku v kraťasech a tričku.

Jste diabetik 1. typu – jak na tyto extrémy reagovala vaše glykemie? A jak situaci zvládal senzor, pokud jej používáte?

Pamatuji se, že při prvních testovacích studených sprchách, kdy jsem se měřil před sprchováním i po něm, se mi snížila glykemie cca o 3 mmol/l. Nevím, jestli to byla náhoda nebo si moje tělo zvyklo na chlad, ale nyní, i když vlezu do zamrzlého lomu, tak se mi glykemie nijak zásadně nemění. Senzor ani pumpu nemám a neuvažuji nad nimi. Používám pera. Inzulin si aplikuji 4x až 5x denně.

Jak na vaši myšlenku otužování reagoval váš diabetolog?

Můj diabetolog mi řekl, že nezná žádného diabetika, který by se otužování věnoval. Že mi to nedoporučuje, jelikož z toho stejně nebudu mít kvůli neprodukování inzulinu v těle požitek. To mě však neodradilo a naopak jsem si řekl, že budu tedy první diabetik, kterého bude pan doktor znát.

Věnujete se i nějaké další sportovní aktivitě? Jak řešíte případné hypoglykemie během sportu?

Navštěvuji pravidelně posilovnu a tam se objevuje opačný problém – glykemie mi spíše stoupá, takže po tréninku dopichuji inzulin. Chodím i plavat a tam jsem žádné komplikace neměl. Každý rok jezdím také do Rakouska na vodu a tam, když jsem byl s cukrovkou poprvé a šli jsme na túru do hor, jsem musel během cesty postupně přijmout 100g cukru, abych netrpěl hypoglykemií. Naštěstí jsem s hypoglykemií počítal a byl vybavený. To pro mne znamenalo takový první experiment, díky kterému jsem měl zjistit, jaký vliv na glykemii má horská turistika.

Závažná hypoglykemie bývá noční můrou kdejakého diabetika

Není ale hypoglykemie jako hypoglykemie. Podle závažnosti se dělí na lehkou, významnou (signifikantní) a těžkou. Nejzávažnější, třetí stupeň, ...

Snažíte se hypoglykemii i nějak předcházet?

Nyní už mám odzkoušené, že před celodenním pochodem je lepší snížit dávku dlouhodobého inzulinu a pořádně se před túrou najíst pomalými sacharidy, které mi budou lépe udržovat glykemii než pouze samotný cukr.

Dodržujete nějaký speciální jídelníček?

Prakticky jsem svůj obvyklý jídelníček nijak zvlášť neupravoval. Pouze jsem vysadil gainer, což je doplněk stravy, který pomáhá s nabíráním svalové hmoty. Pokud člověk s diabetem není vášnivý milovník čokolády a nemá problém s nadváhou, může podle mne jíst naprosto normální porce jídla. Můj jídelníček se skládá převážně z ovesných vloček, rýže, těstovin, tvarohu, pečiva, a když si chci udělat radost, tak kebabu nebo pizzy.

Stále více se v léčbě diabetu uplatňují technologické novinky, jako jsou senzory, systémy uzavřených smyček atd. Jaký je váš názor na zapojení moderních technologií do léčby cukrovky?

Patrik se rád otužuje | zdroj: časopis DIAstyl, užito se svolením autora Patrika

Jsem moc rád, že se aktivně pracuje na zlepšování kvality života diabetiků, ale věci jako senzory nebo pumpy nejsou pro mě. Raději používám pera, protože mám pocit, že se nijak na první pohled od ostatních neliším, a připadám si tak jako zdravý člověk.

Patrik (24 let): Patrik pochází z Pardubic a pracuje jako inženýr výstupní kontroly v automobilové výrobě. Jeho koníčkem je posilování, plavání, turistika a nově také otužování.

Komentář diabetologa As. MUDr. Jana Brože: “Tělo si na otužování musí navykat postupně”

O otužování se dnes více mluví, zejména v souvislosti s některými celebritami vstupujícími do chladných vod našich řek. Nicméně otužování je dlouhodobě doporučováno s tím, že slouží k posílení imunitního systému, pomáhá při prevenci nachlazení, běžných nemocí, ale i zánětů dýchacích cest. Autoři (Máček, Radvanský) knihy „Fyziologie a klinické aspekty pohybové aktivity“ doporučují postupovat takto:

„Obvykle se začíná s omýváním obličeje, předloktí, horní poloviny těla a nohou studenou vodou nejlépe ráno. Začínáme s teplotou vody, která je člověku příjemná a postupně ji snižujeme. Když si tělo zvykne na omývání, můžeme přejít ke sprchování studenou vodou. Ze začátku se stačí sprchovat 10 sekund, v dalších dnech čas prodlužujeme. Vždy musí následovat rychlé osušení a masáž kůže ručníkem až do obnovení pocitu tepelné pohody. Sprchování teplou vodou naopak ruší účinek otužování, proto by po teplé sprše mělo ještě následovat opláchnutí studenou vodou.“

To, co popisuje Patrik, je trochu jiný typ otužování, ale nic proti tomu, nikdo zatím nezkoumal, jaký dlouhodobý vliv na organismus diabetika takové postupy mohou mít. Důležité je navykat si postupně. Nicméně je dobré mít na paměti několik faktů. Z hlediska termogeneze má tělo dvě části – jádro, které tvoří svaly a orgány, jeho teplota kolísá mezi 35–37,3 °C a je zodpovědné za produkci tepla. Druhou částí je slupka – kůže, podkoží a tělesný tuk, ve kterém probíhá regulace toku tepla zejména díky uzavírání či otevírání cév.

Při poklesu teploty jádra do nižších hodnot (kolem 35 °C a méně) dochází k produkci tepla pomocí svalového třesu, zvýšené hladiny adrenalinu (která vede ke zrychlení srdeční činnosti). Svalový třes je tedy signálem, že tělo se dostalo na dolní hranice svého tepelného rozpětí, a každý „otužující se“ by to měl brát jako upozornění, že otužovací seance by měla vbrzku skončit.

Co se týče zmiňovaného doporučení lékaře, žádný lékař z principu nemůže doporučit něco, co nebylo „vědecky“ prověřeno a co se navíc výrazně vymyká ze zkušenostní normy. Že chlad může zabít, dokládají každoročně osudy minimálně několika bezdomovců. Ale abychom nekončili pesimisticky, Patrikovi to funguje, ať se řídí zdravým rozumem a dává pozor na signály těla.

Zdroj: časopis DIAstyl, autorizovaný text užitý se souhlasem Patrika a As. MUDr. Jana Brože

8942