PhDr. Andrea Bukovská, MHA, MPH: Malý diabetik a nelehký úděl rodiče

Pokud se vyskytne cukrovka u dětí a mladistvých, jedná se takřka vždy o její 1. typ. V poslední době se ale častěji objevuje i typ 2 a díky molekulární genetice bývají včas diagnostikovány i jiné specifické druhy diabetu jako MODY a neonatální diabetes mellitus.

U dětí převažuje “jednička”

Život diabetických dětí je však při optimální kompenzaci stejný jako vývoj těch zdravých, se všemi nástrahami a problémy jejich věku. Malý pacient si naštěstí nedokáže realisticky uvědomit, že nemoc vyžaduje celoživotní injekční léčbu inzulinem aplikovaným čtyřikrát nebo pětkrát denně anebo kontinuální podkožní infuzí inzulinu inzulinovou pumpou. Psychicky ho nestresuje skutečnost, že bude muset dodržovat dietu, počítat sacharidové jednotky a vybírat si stravu s nízkým glykemickým indexem. Tíha těchto faktů, spojená s požadavkem zodpovědnosti, rozhodování a péče, padá jednoznačně na rodiče.

Náplní každodenního života rodiny se pak stává nejen hlídání stravy a aplikování inzulinu, ale také všudypřítomné měření – glykosurie a ketonurie a selfmonitoring glykemie a ketonemie glukometrem. V těchto nelehkých okamžicích mohou čerpat podporu z edukací a sociálního poradenství i třeba rekondičně-rehabilitačních pobytů organizovaných různými diabetickými organizacemi a sdruženími.

MUDr. Jaroslav Škvor, CSc.: Autoimunitní tyreoiditida jako nejčastější onemocnění štítné žlázy u dětí s diabetem

Autoimunitní (chronická lymfocytární, Hashimotova) tyreoiditida je chronický neinfekční zánět štítné žlázy, který vzniká z dosud neznámé příčiny. ...

Co rodiče nejvíce vyčerpává?

Propuknutí cukrovky u novorozenců (0–2 měsíce), kojenců (2 měsíce – rok) a batolat (1–3 roky) znamená u jejich rodin požadavek na velkou vnitřní disciplínu a podřízení se novým pravidlům. Diagnózu potomka rodiče zprvu prožívají jako otřes, který přecházívá do pocitů odmítání a popření (může vyústit do agrese a vzájemného obviňování se). V další fázi se objevuje deprese, po které ovšem následuje úleva v podobě přijetí choroby a všech problémů s ní spojených.

Největším rizikem je skutečnost, že diabetické děti si neuvědomují svůj zdravotní stav ani jeho komplikace a neumějí tedy upozornit, kdy pociťují hypoglykemii. Za udržování vyrovnané hladiny cukru v krvi dítěte odpovídají rodiče a je tedy na nich, aby dítě sledovali a předcházeli nebezpečí. V tomto jim mohou významně pomoci senzory.

Obecně u dětí v raném věku dochází důsledkem vývoje k rychlým změnám – kromě kognitivních funkcí to jsou hlavně změny v motorice, které mají významný vliv na glykemii. Děti také častěji odmítají jíst. Strava je tak kandidátem na další zdroj výchovných obtíží. V batolecím věku se ale stravovací návyky postupně ustalují, a proto je nutné vnést do režimu jídla řád.

Rodiče čelí často pláči a náladovým záchvatům hněvu při injekční aplikaci inzulinu nebo odběrech krve.

V případě používání inzulinové pumpy pak zase dochází k problémům s jejím umístěním, výběrem vhodného místa vpichu infuzního setu nebo zabezpečením infuzní hadičky před neúmyslným (či úmyslným) vytáhnutím. Zejména v prvním roce života dítěte mohou matka či otec cítit opravdu značnou nechuť sami vpíchnout děťátku injekci inzulinu. Miminko si ale v tomto období rychle zvyká na nové věci, zvláště pokud je provádějí lidé jemu nejbližší.

U batolete to je jinak – tam se musíme snažit, aby dítě přijímalo nepříjemné úkony pokud možno jako samozřejmost. Proto bychom neměli malého „trpitele“ odměňovat za absolvovanou „operaci“ anebo naopak trestat za případný odpor.

PhDr. Andrea Bukovská, MHA, MPH: Diabetes u dospělých a jeho specifika

Diabetes mellitus u dospělých zahrnuje celé spektrum onemocnění cukrovkou. Nejčastěji jde o cukrovku 2. typu, méně častěji pak o diabetes 1. typu ...

Světlá stránka na závěr

Onemocnění diabetem u novorozenců, kojenců a batolat má na jejich rodinu jistě ekonomické, sociální a psychické dopady. Propuknutí cukrovky u velmi malých dětí má však jedno své „štěstí v neštěstí“ – malý diabetik nemá problém s postupným přijetím cukrovky jako celoživotní choroby. Děťátko, které nemoc dostalo ve věku kojence, si odnáší do života zkušenost, že inzulinové injekce a odběry glykemie patří ke stejným samozřejmostem jako jídlo, přebalování a koupání.

Zdroj: časopis DIAstyl, autorizovaný článek užitý v původním znění a se souhlasem autorky PhDr. Andrey Bukovské, MHA, MPH

3661