Jan Libíček: Sám vlezl hrobníkovi na lopatu. Kvůli děsu z lékařů neřešil cukrovku ani ledviny

Skvělý komik s tělnatou postavou a dobromyslnou tváří vážil svého času až 150 kilo a trpěl celou řadou zdravotních problémů. Nemocné ledviny jej musely hodně trápit, ale přesto svým potížím nevěnoval – nebo spíše nechtěl věnovat – pozornost a raději trpěl.

Maminka mu umřela v sanatoriu

Libíčkova panická hrůza z lékařů měla pravděpodobně kořeny v jeho dětství. Jeho psychicky labilní maminka jej v době, kdy mu bylo asi 12 let, dokonce přestávala poznávat. Jan se s ní vídal většinou jen v sanatoriích, kde se to hemžilo lidmi v bílých pláštích. A aby toho nebylo málo, jeho otec v roce 1949, tedy v Janových 18 letech, zemřel na rakovinu. Není tedy divu, že budoucí úžasný herec neměl v lékaře a zdravotnictví žádnou důvěru.

Na DAMU s Munzarem a Bohdalovou

Po smrti otce směřovaly kroky Jana Libíčka do Prahy. Podařilo se mu dostat na DAMU. Kromě něj v jeho ročníku studovaly i další budoucí hvězdy jako Luděk Munzar nebo Jiřina Bohdalová. DAMU sice nedokončil, ale vůbec to nevadilo. Od roku 1958, kdy se poprvé objevil na jevišti, až do roku 1974, kdy zemřel, šel z role do role. Ačkoliv toužil po vážné roli, dostával – nejspíš kvůli svému vzhledu – většinou role komediálního charakteru, a to jak v divadle, tak ve filmu.

Nezapomenutelná role v pohádce Tři oříšky pro Popelku

Natočil spoustu snímků, skvělý byl například jako kuchař Bobo ve filmu Pane, vy jste vdova (1970), jako psychiatr ve filmu Dívka na koštěti (1971) nebo neúnavný preceptor nahánějící po zasněženém lese Pavla Trávníčka s jeho kumpány v nejlepší pohádce všech dob – Tři oříšky pro Popelku. A nesmíme zapomenout také na fasádníka Petrtýla v komedii Světáci.

Helena Růžičková: Princezna Droběna byla podvyživené dítě. Život protančila s cigaretou v ruce

Vážila až 226 kilo, její syn Jiří dokonce ještě více. Přitom v dětství trpěla nechutenstvím a podvýživou a každou chvíli stonala. Její maminka ...

Miloval pivo a dobré jídlo

Nikdy se nestyděl za to, že má opravdu velký apetit. Miloval dobré jídlo, pivo i whisky. Pivo dokonce uměl i točit a roznášet, jak mohl dokázat ve svých rolích hostinského, například ve snímku Nikdo se nebude smát nebo v seriálu Byl jednou jeden dům. A jídlo, to byla pro Libíčka kapitola sama pro sebe. Podle monologu uchovaného v archivu rozhlasu se svou životosprávou nijak netrápil: „Dovolte mi, abych se vám představil. Jmenuji se Jeníček Libíček, je mi třiatřicet let a mám třiatřicet kilo přes váhu. Ovšem jedno kilo hezčí než druhé. Je to vidět vzádu, prosím vás?“ A v závěru přidává ještě „dobrou“ radu: „Jezte vepřovou, knedlíky, buchty. Lehněte si po jídle, nejlepší je před spaním jíst. A nevěřte, že to škodí zdraví. Podívejte se na mě, já jsem tlustý, silný, zdravý, že bych mohl skály prodávat.“

Nejspíš si někde uvnitř musel uvědomovat, že si zadělává na velké zdravotní problémy, ale strach z lékařů byl větší: „Pomůže mi příroda,“ říkával stopadesátikilový herec a klidně spořádal tři večeře a zapil je 17 pivy.

Herec Jaroslav Drbohlav: O roli prince jej připravil Pavel Trávníček, o spoustu dalších cukrovka

Málokdo ví, že Jaroslav Drbohlav byl jedním ze zvažovaných adeptů na roli prince v proslulé pohádce Tři oříšky pro Popelku. Kromě něj byl ve hře ...

Mohl utéci hrobníkovi z lopaty, místo toho na ni sám vlezl

Psal se 24. květen 1974 a režisér Václav Vorlíček měl plné ruce práce s natáčením komedie Jak utopit Dr. Mráčka. Na nešťastnou událost později vzpomínal ve své knize Pane, vy jste režisér. Libíček při natáčení nešťastnou náhodou spadl do Vltavy. Na místě byli hasiči, kteří jej okamžitě vytáhli, a také zdravotníci se dostavili během chvilky a Libíčka vzkřísili. „Jenže jak nad sebou spatřil saniťáka v bílém plášti a nosítka, propukla jeho panická hrůza, až přímo fobie z lékařů. Přestože utrpěl těžký kolaps, jak jsme se později dozvěděli, strach ho přiměl se z posledních sil zvednout a pokusil se utéct. Tak veliká byla jeho panika. Vyškubl se jim, ale udělal jen pár kroků, než zase v bezvědomí upadl. Naložili ho a vezli do špitálu, ale už nedojeli. Jan Libíček cestou zemřel, takže s ním zamířili přímo na prosekturu,” vzpomíná režisér ve své knize.

Janu Libíčkovi bylo v době, kdy se vydal natáčet do vyšších sfér, pouhých 42 let. Skvělý herec, který ztvárnil tolik úžasných rolí, odešel příliš brzy. Kdoví, kolik dalších rolí by natočil, kdyby tady s námi zůstal déle. A kdoví, jak by působil jako vodník v doktoru Mráčkovi, kterého už nemohl dokončit. Možná, že se v hereckém nebi konečně dočkal vytoužené vážné role.

Zdroje: ivandachshladik.cz, blesk.cz, idnes.cz

8544