Prudce jedovatý ocún jesenní: brzy bude léčit rakovinu

Ocún jesenní, latinsky Colchicum autumnale, je rostlina známá už z mytických dob, zejména pro své silné účinky na lidský organismus. Latinské označení Colchicum získala rostlina podle černomořské oblasti Kolchidy (antický řecký název historické oblasti na území Gruzie). Podle řecké pověsti se právě v Kolchidě připravovala jedna z nejmocnějších kouzelnic, travička Médea, k dalšímu hrůznému činu. Z několika kapek jedu, které jí ukáply na zem, vyrostly kytičky prudce jedovatého ocúnu.

OCÚN JAKO LÉK

Jako mnoho prudce účinných jedů má i kolchicin léčebné použití. Poprvé byl ocún jako léčebná droga doporučen pro léčbu revmatických onemocnění a otoku již v egyptském lékařském papyru Ebers (cca 1500 př. n. l.).
Význačný starověký lékař Pedanius Dioscorides z Anazarby (1. stol. n. l.) především před ocúnem varuje: „… požití kořene ocúnového zardousí a umoří člověka stejně jako jedovaté houby. Popsal jsem tuto bylinu, aby se jí lidé vyvarovali a nepožívali jejího kořene nevědomky místo cibulí nejedovatých…“ Kromě toho se Dioscorides ve svém díle zmiňuje o ocúnu jako o léku proti rakovině. Moderní vědecké práce skutečně potvrdily, že sloučeniny blízké kolchicinu působí proti některým druhům leukémií.
Slavný byzantský lékař Alexander z Trallesu (525–605 n. l.) jako první zaznamenal dobrý vliv ocúnu při zmírnění bolestí dny. Faktem je, že se ocúnem pomáhá proti dně i v moderním lékařství. Velmi podrobně se ocúnem zabýval i český lékař Jan Černý (1456–1530), který mj. uvádí: „… protože užitečný jest pakostnicí, střevním i jiným nemocem … božcům, lámání kostním, oněmění, skrčení i zkřivení křečovým …“ Z opatrnosti, aby přece jen nedošlo k otravě, uvádí podrobný popis na výrobu jedněch z prvních ocúnových pilulí.

DOKÁŽE ZASTAVIT RAKOVINNÉ BUJENÍ

Podrobným studiem účinků kolchicinu na živé organismy se ve třicátých letech minulého století zjistilo, že má vliv na buněčné dělení, působí na buněčné jádro a zastavuje dělení buňky v určitém stadiu. Toho využívají šlechtitelé v zemědělství ke zvětšení výnosu zemědělských plodin.
Zjistilo se ale, že takto kolchicin účinkuje pouze u rostlinných buněk. Živočišné buňky ošetřené kolchicinem, stejným způsobem jako ty rostlinné, hynuly. Odtud byl jen krůček k myšlence použít kolchicin k zastavení buněčného dělení v nádorech. Kolchicin totiž působí jako prudký jed na rychle se dělící buňky, zejména na ty, u kterých dochází k nekontrolovatelnému množení (zhoubnému bujení) v důsledku rakoviny.
Kolchicin je však poměrně toxický a může dokonce způsobit i smrt, což dlouho bránilo jeho většímu využití. Jeho přesné zacílení pouze do míst, kde je ho potřeba, však otevírá potenciální možnost, jak účinně zlikvidovat nádor a zdravé buňky přitom nechat na pokoji. V současné době probíhají v USA zkoušky, které v případě úspěchu umožní zavedení kolchicinu do lékařské praxe i v oboru onkologie.

ULEVÍ PŘI ZÁCHVATU PAKOSTNICE

Největší, a lze říci že tradiční použití v medicíně, má kolchicin při léčbě dny neboli pakostnice (arthritis uratica). Je to onemocnění projevující se bolestivým otokem kloubu, které doprovází zvýšená citlivost a zarudnutí. Tyto příznaky jsou způsobeny zvýšenou hladinou kyseliny močové v krvi. Při vysoké koncentraci kyselina močová krystalizuje, vzniklé krystalky se ukládají v kloubech, kde se zabodávají ostrými hroty do kloubů a způsobují uvedené příznaky. Pokud je onemocnění v akutní fázi, hovoříme o tzv. dnavém záchvatu. Pak je na místě léčba pomocí kolchicinových tablet, které jsou ovšem vzhledem k charakteru kolchicinu pouze na lékařský předpis.

OCÚN V POEZII

Účinky ocúnu zaznamenali již slavní starověcí básníci Horácius a Ovidius. I v moderní poezii najdeme verše věnované ocúnu a jeho vlastnostem. Zaujal například známého francouzského básníka Guillauma Apollinaira, který upozornil na jeho jedovatost těmito verši:
Podzimní pastviny jsou krásné
na pohled
Krávy co pasou se
Spásají zvolna jed
To ocún kvete tam …

KOLCHICIN ZNÁME OD 19. STOLETÍ

V lékařství se z ocúnu používaly všechny části – cibule, listy i květy, protože alkaloidy, zejména kolchicin, jsou obsaženy ve všech částech rostliny. Hlavní alkaloid ocúnu kolchicin byl poprvé izolován v roce 1820 Pelletierem a Caventem z ocúnových hlíz. Domnívali se však, že se jedná o jiný alkaloid (veratrin). Jejich omyl odhalili Geiger a Messe a izolované látce dali název „kolchicin“.

Mgr. Vít Černý

3949

Zdroj fotografie: Shutterstock, není-li uvedeno

Zdroj informací: archivní číslo časopisu DIAstyl, není-li uveden jiný