Medicína starých Mayu a Inků

Kultura starých Mayů je zahalena stále rouchem tajemství, ale i obdivu. Ze všech kultur, které vznikly na americkém světadíle, mayská trvala nejdéle. Tajemstvím je zahaleno už jejich jméno. Nikdo neví, jaké bylo to skutečné. Označení Mayové se jim dostalo od evropských dobyvatelů a kromě toho není zcela jasný jejich etnický původ a jazyková příslušnost.

Medicína starých Mayu a Inků

Dějiny Mayů představují období zhruba 1500 let př. n. l. až do roku 1697. Podobně jako u Aztéků a Inků, neznala Mayská kultura před příchodem Evropanů kolo, pluh, ani železné nástroje. Mayové také nepoužívali tažná zvířata.

Duchovní svět Mayů

Mayové věřili, že žijí ve třetím období od začátku světa. V prvním, podle jejich tradice, žili trpaslíci a v druhém obři, kteří zahynuli při velké potopě světa. Stejný osud čekal i na třetí období, ve kterém žili oni.
Duchovní život Mayů řídili kněží. V jejich čele stál velekněz s titulem „Kníže hadů“. Do kněžské hierarchie patřili také proroci a věštci, nacomové, kteří vytrhávali srdce obětí, chukové, pomocníci, kteří přidržovali ruce a nohy obětí, a lékaři. Náboženský kult Mayů zahrnoval nejen modlitby a posty, ale také i asketické cvičení, které mělo za cíl zpytovat svědomí. Než se lékař pustil do léčby nemocného, vyžadoval od něj také zpověď, jelikož nemoc se považovala za důsledek hříchů. Aby si naklonili božstvo, jehož pomoc potřebovali, Mayové často obětovali i vlastní krev, kterou si odebírali z ušních lalůčků, jazyka, z tváří nebo končetin. Kult lidských obětí Mayové převzali od Toltéků. Kromě obětování srdce, jako u Aztéků, zejména v Yucatánu, bývaly oběti také topeny v posvátných přírodních studních.

Deformace lebky novorozeňat

Na kultovním základě Mayové praktikovali umělou deformaci lebky novorozeňat. Hlava dítěte se upevnila mezi dvě prkénka a její původní tvar byl zplošťován, aby vznikl dozadu zešikmený profil hlavy. (Vidíme ho na všech mayských vyobrazeních a reliéfech). Zploštělá hlava měla podle tehdejšího mínění vznešený výraz a lépe se hodila i k nošení nákladů! Za další důkaz vznešenosti bylo pokládáno šilhání, které se rovněž vyvolávalo uměle. Matky zavěšovaly dětem těsně před oči kuličky z pryskyřice a jim nezbývalo nic jiného, než začít šilhat.

Věda, písmo…

Z doposud známých 400 hieroglyfů, kterými Mayové zapisovali různé údaje, se zatím podařilo rozluštit jen část. Dnes známe znaky čísel, dní v týdnu, znaky měsíců, zvířat, božstev, světových stran a barev. Z obrovského počtu mayských rukopisů a knih se rovněž zachoval jen zlomek. Všechny ostatní písemnosti španělští dobyvatelé zničili a byli na to náležitě pyšní. Psal se rok 1566, když ve Zprávě o událostech v Yucatánu méridský biskup Diego de Landa se samolibostí napsal: „Našli jsme velké množství knih, které neobsahovaly nic než pověry a ďábelské lži. Proto jsme je všechny spálili, což vyvolalo u domorodců velký nářek.“ Dále pak píše, že Mayové měli vzdělávací systém, který vyučoval obory, jako například „… počítání roků, označování dní, metody předpovídání budoucnosti, prorokování, léčba nemocí, starožitností a umění, čtení a psaní…“
Nicméně rozluštění číselných a ostatních znaků z dochovaných dokladů umožnilo nahlédnout do mayské vědy. V podstatě byla objevena jejich vynikající znalost aritmetiky, astronomie a jiných věd. Tak například užívali vigesimálního (dvacítkového) systému, to znamená, že vyšší čísla tvořili z násobků dvaceti. Výchozím bodem byl úhrnný počet všech prstů na rukou a nohou. Jako číselné znaky sloužily tečky a vodorovné čárky. Tečka označovala jednotku, vodorovná čárka pět jednotek.

… a slavný kalendář

Na podkladě astronomických a matematických znalostí sestavili Mayové kalendář. Astronomický kalendář měl 18 měsíců po 20 dnech a jeden měsíc jen 5, tzv. nešťastné dny, kdy mohlo člověka postihnout všelijaké nebezpečí. Mayský kalendář měl dohromady 365 dní a byl nejpřesnější na světě. Vedle astronomického existoval i posvátný kalendář, který řídil náboženský život. U obou se vždy po 52 letech jméno dne a čísla kryly. Tento cyklus padesáti dvou roků nazývali Mayové Kalendářní okruh. I v astronomii dosáhli Mayové ohromujících výsledků. Zde snad postačí jen krátká zmínka: kromě Slunce, pozorovali Mayové také Měsíc a Venuši a jejich propočty drah, obzvlášť Venuše i Měsíce, jsou obdivuhodně přesné.

Mayská medicína

Součástí studia mayské medicíny byly také znalosti klimatických podmínek, flóry a fauny území, které Mayové osídlili, a díky tomu bylo možné odhalit nositele nakažlivých onemocnění. Navíc se velký důraz kladl i na výuku o stravování. Tím, že hlavní poživatinou byla kukuřice, která neobsahuje dostatečné množství plnohodnotných bílkovin, strava se musela doplňovat rozumným a vyváženým způsobem. Tak například potřebné bílkoviny se čerpaly z masa krocanů, bažantů, jelenů a psů, z drůbeže a ryb. Nedostatek jódu ve vnitrozemí byla další skutečnost, která poznamenala obyvatele strumou (onemocnění štítné žlázy), což je viditelné na všech plastikách. Usilovalo se také o to, aby strava nebyla příliš jednostranná, aby nedocházelo k onemocnění z nedostatku vitamínů nebo minerálů.

Věřili, že nemoc pochází z hříchů nebo neposlušnosti

Lékař (ahmen) u Mayů patřil ke kněžské hierarchii. Předpokladem jeho vzdělání byla gramotnost, početní znalosti a ovládání chronologie se zřetelem na diagnostiku i terapii. Podle záznamů měli Mayové velké anatomické znalosti a kromě jiného se uvádí, že dopodrobna znali i ženský reprodukční systém, na rozdíl od jiných vyspělých kultur. Pro Maye nemoc měla nábožensko-etický význam, neboť pocházela z hříchů a neposlušnosti. Sexuální výstřelky měly za následek morové epidemie. Z toho, co se dalo ze starých textů rozluštit, je vidno, že Mayové měli vynikající znalosti i o trávicího ústrojí a rozlišovali s velkými detaily neduhy, jako jsou bolesti zubů, překyselení žaludku, koliky, zácpa, průjem a vůbec různé poruchy trávení. Přesně rozlišovali střevní a ledvinovou koliku, průjmová onemocnění dělili podle jejich původu, znali rovněž celou řadu onemocnění dýchacích cest, astma, vodnatelnost a srdeční záchvaty patřily k běžným lékařským pojmům.
I v psychiatrii měli větší znalosti než ostatní kultury. Znali daleko víc souborů příznaků charakterizujících jednotlivé choroby: mánii, halucinace, melancholii, delirium, zuřivost, padoucnici, atd. Dokonce popsali i neurologické syndromy, jako ochrnutí poloviny těla a lícního nervu či záchvaty bezvědomí. Jako první ve světě popsali příjici ve všech jejích stadiích, leishmaniosis (onemocnění vyvolané bičíkovci) a pintu (americké plísňové onemocnění).

Zaříkávání převzali i křesťané

Jelikož léčba vycházela z náboženství, medicínská zaříkávání, která se široce užívala, se od aztéckých skoro nelišila. Přežila dodnes a zachovala se v mexickém lidovém léčitelství a některá zaříkávání dokonce převzala i křesťanská liturgie. Široký rejstřík měly i rostlinné léky, o kterých se z nejrůznějších pramenů podařilo shromáždit přes 400 receptů. Jednou z nejoblíbenějších forem léků byl sirup a na zevní použití různé masti. Velmi charakteristické je, že i mayské lektvary se řídily podle nám známé středověké nauky o signaturách. To znamená například, že žluté rostliny se doporučovaly proti žloutence, červené na posílení krve a podobně. Onemocněl-li muž, byl ošetřován obvykle 13 dní, zatímco žena jen 9. Velmi rozšířeným léčebným prostředkem byly parní lázně. Léčba parou se považovala za rituál. Pouštění žilou mělo význam pokání a provádělo se zvláštním nástrojem. Až po španělské invazi nabylo pouštění žilou charakter lékařského zákroku. Porod řídily porodní báby, které dovedly s velkou přesností předpovědět den a hodinu porodu. Odbornými zákroky a sugestivním jednáním urychlovaly průběh porodu a zmírňovaly bolesti. Zvláštním úkonem bylo masírování břicha šestinedělky po porodu, aby se děloha a vaječníky zase vrátily do původní polohy.

Zobrazit diskuzi
Diskuze k článku
Subscribe
Upozornit na
guest
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments
0
Would love your thoughts, please comment.x
()
x