Dvě školy, dva rozdílné přístupy

Představíme vám dvě rozdílné zkušenosti rodičů, kteří mají své děti s diabetem v prví třídě základní školy, abyste si mohli udělat obrázek o jejich nevšedních starostech, které mohou mít zásadní vliv na jejich život.

Dvě školy, dva rozdílné přístupy

Příběh Matyáše

Ilustrační foto.

Malý Matyáš se léčí s diabetem téměř od prvopočátku pomocí inzulinové pumpy. Léčbu vzhledem k věku zvládá výborně. Půl školního roku dochází maminka do školy a dohlíží na aplikaci inzulinu k svačině a obědu po předchozím změření glykemie pomocí glukometru nebo odečtením hodnoty glykemie ze senzoru. Používá ke stanovení dávky kalkulátor. Na krabičce s jídlem má Matyáš vždy napsaný obsah sacharidů, který kromě glykemie zadává do kalkulátoru v pumpě. Ten mu potřebnou dávku inzulinu vypočte a nabídne k aplikaci. Matyáš vypočtenou dávku potvrdí stiskem tlačítka a pumpa dávku inzulinu aplikuje. Role maminky spočívá „pouze“ v dozoru této činnosti, aby Matyáš neudělal chybu ve špatném zadání čísla (dávka sacharidů nebo glykemie ze senzoru) do kalkulátoru bolusové dávky.

Škola pomáhá

Po půl roce oslovila rodina vedení školy, zda by tuto vizuální kontrolu nemohla provádět například třídní učitelka, případně pedagogové, kteří s Matyášem ve škole přicházejí do styku. Matyáš mimo jiné navštěvuje i družinu a keramický kroužek. Přístup školy byl velmi vstřícný, vyžádal si seznámení s technologií od edukátora firmy, která aplikační a monitorovací technologii dodává, a při schůzce byly dohodnuty pravidla činnosti jednotlivých kantorů. Při sebemenší pochybnosti o správnosti reakce, nebo výskytu mimolimitních hodnot glykemie budou prostřednictvím Matyášova mobilního telefonu informováni rodiče. Rodiče mají za vše i v průběhu školní činnosti odpovědnost a kantoři svým dozorem „pouze“ zabezpečují dozor nad správným zadáním daných hodnot do inzulinové pumpy v zadaných časech.

Příběh Rozárky

Sedmiletá Rozárka je také léčená pomocí nejmodernější inzulinové pumpy, využívá senzory, také navštěvuje první třídu, školní družinu a kroužky, zejména moderní tanec. S tanečním kroužkem jezdí na výjezdy. Maminka před nástupem do školy informovala ředitele o zdravotním stavu Rozárky. Pan ředitel vydal pokyn, aby byl každý zaměstnanec školy, se kterým by Rozárka mohla přijít do styku během svého pobytu ve škole, vybaven hroznovým cukrem. Až dosud vstřícnost velmi příkladná. Maminka chodila do školy asistovat při podávání inzulinu ke svačině a k obědu do jídelny vzdálené asi 500 metrů od školy. V jídelně dceři maminka váží předepsané množství jídla, protože v jídelně se setkala s neochotou poskytovat porce s předepsaným sacharidovým obsahem.

Ilustrační foto.

Nevyslyšená žádost

I tady rodina požádala vedení školy o spolupráci při dozoru aplikace inzulinu k dopolední a odpolední svačině. Polední aplikaci by si nadále řešila sama po dohodě se zaměstnavatelem vzhledem k neochotě (pravděpodobně i neschopnosti) standardizovat porci na potřebné množství sacharidů. Vedení školy a následně i všichni podřízení zaujali přesně opačný postoj než u Matyáše. Argumentem je pravděpodobně obava z odpovědnosti za případnou náhlou komplikaci a zákaz podávání léků učitelem. Marná byla i snaha maminky dosáhnout na finanční podporu, která by ji mohla umožnit být pomocnou pracovní silou ve škole, aby si tento dozor mohla vykonávat sama jako placená síla financovaná úřadem práce. Maminka informovala ředitele o této možnosti, která reálně funguje v okrese Jeseník. Zatím bez úspěchu. Maminka v nouzové situaci oslovila Charitu, jejíž zaměstnanci budou nakonec požadovaný dvouminutový dozor vykonávat za úhradu ze zdravotního pojištění.

Alibistické (ne)řešení

Trenérka tance nemá s vizuální kontrolou a pomocí zvládat diabetes Rozárky žádný problém, ale vysokoškolsky vzdělaný pedagog ano. Škola si myslí, že se zbaví rizika odpovědnosti, když nebude mít s aplikací inzulinu a kontrolou glykemie nic společného, ale opak je pravdou. Pokud pedagog stejně jako každý člověk na inzulinu ví, jaké hodnoty glykemie byly naměřeny, jaký byl příjem sacharidů a inzulinu, minimalizuje riziko vzniku náhlé komplikace. A o to v léčbě jde. Stavět se zády k problému a neumět poskytnout pomoc při hypoglykemii, protože přivolám záchranku, je špatné řešení a může mít trvalé následky. V současné době, kdy není výskyt diabetu u dětí ve škole až takovou vzácností, patří umět změřit glykemii, aplikovat přiměřené množství glukózy nebo v případě nemožnosti pozřít cukr aplikovat injekčně glukagon k zásadám první pomoci.

Víra ve zlepšení

Věříme, že škola situaci přehodnotí a kantoři se budou chtít o tom, jak minimalizovat rizika při výkonu svého povolání, pokud mají ve třídě dítě s diabetem, něco dozvědět. O minimalizaci rizika jde i mamince. Redakce je ochotna pomoci škole při zajištění základního povědomí o zvládání života s diabetem. Jak bylo již mnohokráte řečeno, diabetes není nemoc, ale stav podmíněného zdraví. Měli bychom všichni pomoci tyto podmínky vytvořit a škola, která pomáhá vychovávat, by v tom mohla být příkladem. Někde už je a jinde je tomu potřeba trochu více asertivně pomoci.

Jan Kyselý

Diskuze k článku

Komentujte

Buďte první kdo bude komentovat!

Upozornit na
avatar
wpDiscuz