Diagnóza diabetu: Citelný zásah do rodinného života

Nemoc dítěte se projeví „na všech frontách“. Ovlivní i volný čas rodiny a plánované aktivity, neboť ty se často mění v závislosti na nemoci. Rodiny s diabetickým dítětem si někdy uvědomují i změny rolí jednotlivých členů rodiny: např. z matky se bezděky stává ošetřovatelka, ze sourozence noční hlídač nemocného dítěte, z otce živitel rodiny, který se chodí domů jen vyspat. To se ale většinou stává v rodinách, které byly již před nemocí izolované od svého okolí, nebo se izolovaly vlivem nemoci a nemají podporu zvenku.

Náročné podmínky vyvažujte odpočinkem

Zmatení rolí v rodině lze předejít dobrou komunikací mezi jejími členy, vzájemným sdělováním vlastních potřeb a pocitů a snahou o vzájemnou podporu. Neméně důležité je, aby všichni pečující členové rodiny měli pravidelně příležitost si od nemoci odpočinout a načerpat nové síly mimo rodinu.
Dále je důležité, aby rodiče pečovali i o svůj partnerský vztah a trávili pravidelně čas spolu sami, neboť vztah je potřeba sytit, obzvlášť pokud je vystavený takto náročným podmínkám.
Je také důležité nezapomínat na sourozence nemocného dítěte. Zdravý sourozenec se snadno dostane do pozadí, a pokud je hodný a bezproblémový, často si sám o pozornost neřekne, protože nechce již tak zatíženým rodičům přidělávat starosti. Ale péči a pozornost rodičů potřebuje i on. I zdravý sourozenec potřebuje mít někdy rodiče jen sám pro sebe. Stává se proto, že se u „zanedbaného“ sourozence rozvine také nějaká tělesná nemoc nebo psychický problém.

Omezení se týkají i přátel a prarodičů

Často dochází ke změnám v chování také v širší rodině a u známých poté, co je dítěti diagnostikován diabetes. Prarodiče přestávají dítě hlídat z obavy, že by péči o nemocné dítě nezvládli. Známí a přátelé s dětmi, se kterými se rodina dosud stýkala, se odmítají opakovaně přizpůsobovat omezením, která pro děti diabetes znamená.
I tomuto důsledku nemoci jde do jisté míry předejít, pokud rodiče péči o nemoc ostatním dobře vysvětlí a pokud sami nevnímají nemoc jako pohromu a velikou přítěž.
Pokud i přesto nenacházejí ve svém nejbližším okolí podporu, je výhodné se obrátit na rodiny s podobnými starostmi, se kterými si lze zkušenosti kolem nemoci nejlépe předávat a sdílet, neboť zážitek nemoci je nepředatelný lidem, kteří ho neprožili.

Podpora rodiny by měla být přiměřená

Mnozí diabetici se svěřují s tím, že mají plnou podporu a respekt své rodiny. Někteří dokonce zmiňují i velkou péči ze strany partnera, který ví o jejich nemoci více než oni sami a pozná např. z jejich chování dříve hypoglykemii nebo upozorní na dietní chyby atd. Jiní nemocní si naopak stěžují na nezájem své rodiny o problémy diabetu, na přehlížení potřeb a nevyhovění požadavkům diabetika na alespoň minimální spolupráci. Dokonce jsme se setkali s pacientkou, diabetičkou 2. typu, které její manžel aktivně bránil zhubnout, jak jí doporučil lékař kvůli kompenzaci diabetu, neboť se manžel bál, že si našla jiného partnera.
Pro diabetiky všeho věku je výhodné, když je rodina podporuje přiměřeně. Je dobré nechávat hlavní zodpovědnost za nemoc na pacientovi, ale neklást mu zbytečné překážky do jeho snahy o dodržování režimu a o dobrou kompenzaci. Často doporučujeme pacientům, kteří mají problém např. s dietou, aby požádali své partnery (nebo spíše partnerky), aby nenakupovali nebo nevařili přílišné množství jídla, které by je lákalo. Případná dietní doporučení pak mohou dodržovat společně a společně hledat také možnosti, jak různé situace zvládnout. Někdo si nerad říká o pomoc, jiný má pocit, že když si o něco řekne, už to nemá takovou hodnotu – partner nebo rodina má přece „vycítit“, co onen člověk potřebuje. To je velký omyl. Nikdo z nás nedovede číst myšlenky, a když od někoho něco potřebujeme, musíme si o to dost jasně říct.

RODINNÁ TERAPIE

Dospělí si o ni neřeknou

Rodinná terapie je forma psychoterapie výhodná pro řešení problémů diabetu jak u nemocných dětí, tak dospělých. Bohužel, dospělí diabetici tuto formu péče téměř nevyužívají, přitom si často o podporu a pomoc rodiny sami nedovedou říct, i když by ji tolik potřebovali. Rodinná terapie může být pro ně i v tomto případě nápomocná.

Pomáhá se sdílením pocitů

U dětí se rodinná terapie využívá častěji. Její předností oproti individuálnímu vedení terapie je sdílení pocitů o diabetu mezi rodiči a dítětem. Dítě často právě zde poprvé slyší o strachu, bezmoci, úzkosti nebo smutku, které rodiče pociťují. Může tedy též začít s nimi své pocity sdílet a s jejich pomocí se začít se svou nemocí vyrovnávat.

Zajímá ji, co kdo prožívá

V rodinné terapii nejsou nejdůležitější hodnoty glykemie, dávky inzulinu a dietní režim jako u diabetologa, ale spíše to, co kdo prožívá, co koho trápí, kdo se jak v kterých situacích chová, jak na to reagují ostatní. Tím si mohou jednotliví členové rodiny uvědomit pocity a postoje ostatních a přizpůsobit jim svoje chování.

Nedává návody, ale možnosti

Rodinná terapie je setkávání vedené neobviňujícím způsobem, které rodičům ani dětem nedává návody na to, jak se chovat a kdy co dělat a nebo naopak nedělat. Spíše se jedná o společné prohlížení si jednotlivých situací a jejich souvislostí a následně společné hledání nových alternativ, jak zacházet s běžnými situacemi, se kterými má rodina momentálně problém.

MUDr. Jana Komorousová, Ph.D.

• Lékařka dětské, dorostové i dospělé psychiatrie
• Provozuje soukromou praxi v Plzni
• Spolupracuje s diabelotogickým centrem 1. LK FN Plzeň
• Přednáší pacientům, sestrám i lékařům
• Publikuje v odborných i pacientských časopisech

1041

Zdroj fotografie: Shutterstock, není-li uvedeno

Zdroj informací: archivní číslo časopisu DIAstyl, není-li uveden jiný