Přetížení v běžném životě: Můžeme si za něj často sami

Autor: Denisa Vinklárková 10. 09. 2019 DIAtéma

Ještě v minulém století znali lidé přetížení pouze fyzické – těžkou tělesnou prací, kdy je večer bolelo celé tělo a únavou upadali do spánku brzy po setmění. Dnešní doba přináší přetížení spíše nevyvážeností aktivit. Diabetici jsou k němu velice citliví a projevuje se u nich dekompenzací nemoci se všemi důsledky.

Lidé napříč generacemi si v dnešní době asi nejčastěji stěžují na nedostatek času. Děti nemají čas na hraní, adolescenti nemají čas sportovat, rodiče pro samou práci nemají čas na děti, prarodiče nemají čas užít si klid v důchodu, i těm, kteří sedí doma a mají aktivit naopak nedostatek „ten čas nějak moc rychle letí“. Děláme si to ale často sami tím, že svůj život žijeme příliš rychle, jedna aktivita střídá druhou, nestíháme jednu chvíli zažít a už plánujeme další aktivity.

Práce i starostí za dva

Spousta lidí je také přetížená prací – všude se hledají zaměstnanci, a tak ti, co pracují, dělají nejméně za dva. V rodinách je často jeden rodič přetížený péčí a starostmi o děti, druhý skoro není doma, protože nadměrně pracuje. Děti mají spoustu kroužků a úkolů do školy, nebo na druhé straně prosedí spoustu hodin u počítače nebo telefonu a nemají čas jít běhat ven s kamarády.
Nechci vzdychat nad dnešní dobou, ale kam se poděla vyváženost, kdy měli lidé čas na práci, čas být pohromadě s rodinou, čas na odpočinek, čas povídat si, čas sdílet společné zážitky? Samozřejmě existují světlé výjimky, ale kolik lidí kolem sebe znáte, kteří vám řeknou, že mají dost času? Jedna klientka při skupinové terapii na toto řekla: „Času mají všichni stejně, ale ne všichni s ním umí hospodařit.“

Diabetici jsou k přetížení a stresu citlivější

Příliš jednostranná zátěž má výrazný vliv na to, jestli se cítíme v pohodě nebo v nepohodě, a může vést i k psychickým nebo tělesným nesrovnalostem. Časté jsou například bolesti hlavy, únava, bolesti kloubů nebo kolísání krevního tlaku. Přetížení ale může spustit i řadu různých onemocnění včetně těch závažných, např. hypertenzi, nádorové bujení, depresi nebo autoimunitní reakce, mezi které nakonec patří i sám diabetes. Zjednodušeně řečeno, jedná se o stresovou reakci organismu, tedy reakci na nadměrnou jednostrannou zátěž.

U diabetiků se stres – v tomto případě přetížení – projevuje rozkolísáním glykemií, většinou směrem k hyperglykemiím. Je známo, že stresová reakce vyvolává hyperglykemii, která obtížně reaguje na běžná opatření, jako je navýšení dávky inzulinu nebo cílená fyzická aktivita. Z jednoho úhlu pohledu mají vlastně diabetici výhodu, že na sobě nevyrovnanost životního stylu a přetížení rychle poznají. Jejich nevýhodou ale je, že jsou k přetížení velmi citliví a že jeho projevy mohou vypadat podobně jako například u dietní chyby, takže se obtížně detekuje. Diabetika tedy hned nenapadne hledat za výkyvy glykemií stresovou reakci těla.

Začarovaný kruh hyperglykemie a nepohody

Vlivem přetížení mohou také diabetici přestat sami o sebe náležitě pečovat. Když má člověk nedostatek energie z nadměrné jednostranné zátěže, většinou reaguje tím, že energií začne šetřit, a to nejdříve tam, kde má pečovat o své zdraví. Přetížení diabetici si nejčastěji méně měří glykemie, méně upravují léčbu podle okolností, dělají dietní chyby, nedodržují pravidelnou životosprávu, méně spí, méně sportují. V horším případě mohou ještě přidat zajídání stresu nebo jeho zapíjení alkoholem. To vše pak vede do začarovaného kruhu hyperglykemie a dekompenzace nemoci s jejími krátkodobými i dlouhodobými důsledky v podobě akutních i pozdních komplikací. Zhoršení kompenzace diabetu následně vede zpět ke zvýšené psychické nepohodě, která dále vše zhoršuje. A tak se kruh uzavírá.

Začíná to nenápadnou nespokojeností

Přetížení v jakékoli oblasti – v zaměstnání, ve sportu, v péči o rodinu a o domácnost i třeba ve vztahu – můžeme nejdříve pocítit jako jakousi nespokojenost. Spousta lidí ale pocity nespokojenosti přehlíží. Jak by ne, vždyť to vždy zase přejde. Když ale nespokojenost přetrvává a my se nezamyslíme nad tím, co ji může způsobovat a jak se opět stát v dané oblasti spokojenějším, začnou se projevy stupňovat – tělo dává hlasitější signály o tom, že se necítí dobře. Pak vnímáme únavu, bolesti zad nebo žaludku, hůř spíme, tělo bývá těžké, hůře pohyblivé… To už bychom se měli důkladněji zamyslet.

Přetížení se dá řešit, ale musíme si ho uvědomit

Možná budeme chtít po lékařích, aby u nás vyloučili nějakou nemoc, která by projevy vysvětlila. Ale mnohem užitečnější bývá zamyslet se nad tím, jestli v našem životě není něčeho moc a něčeho naopak málo. Můžeme se sami sebe zeptat, kolik času trávíme v práci a kdy jsme se naposled během pracovní doby v klidu naobědvali? Jak často posedíme s rodinou u večeře, abychom si spolu popovídali? Kolikrát za poslední dobu jsme byli někde na výletě? Kdy jsme si byli naposledy zacvičit nebo posedět s kamarády? Jak je to dlouho, co jsme seděli jen tak a četli si knížku? Kolikrát jsme se svými dětmi za poslední měsíc hráli stolní hry? Kdy jsme si naposledy udělali něčím radost nebo se za něco odměnili? Jak často si s partnerem pustíme film, otevřeme si víno a neřešíme jen „provozní starosti“? Každý má jiné potřeby a jiným způsobem tráví svůj volný čas. Je ale velmi důležité, aby volný čas byl a bylo ho dostatek a aby potřeby byly naplňovány. I lidem, kteří přicházejí do ambulance psychologa nebo psychiatra, vlastně nejčastěji spolu s léčbou nakonec doporučujeme, aby si našli svůj způsob, jak budou dočerpávat energii, aby předešli svému přetížení.