Můj příběh: “Vztah už nám nefunguje. Manžel ale říká, že musím vydržet kvůli dětem.”

S mým prvním mužem jsem se rozvedla už před více než patnácti lety. Máme spolu krásnou a úžasnou dceru Aničku, která se odmala potýkala s cukrovkou, i v tom jsme jí však vždy zvládli být oporou. Včas jsme si dokázali přiznat, že se náš vztah dostal do slepé uličky, a je na čase ukončit ho. Rozvod proběhl v klidu, navštěvovali jsme se dál, a dokonce spolu trávili narozeniny, občas i Vánoce, když můj bývalý muž neměl zrovna zahraniční cestu.

Můj příběh: “V těhotenství jsem přibrala dvacet kilo. Manželovi už se prý nelíbím.”

Jmenuju se Tereza a jsem bývalá recepční – bývalá, protože momentálně jsem na rodičovské s dvouletou dcerou Anežkou. Můj manžel Jaroslav je řidič ...

Myslela jsem, že to půjde bez hádek

Když jsem si našla Filipa, vítal ho s otevřenou náručí. S novým mužem jsem se seznámila, když jsem vezla Aničku na DIA tábor. Také Filip tam vezl svého syna, byl už ale dlouho rozvedený. Chvíli si ho Jarda oťukával, jestli je dobrým vzorem pro jeho dceru, nakonec se z nich ale stali dobří přátelé. Dokonce nám byl můj bývalý muž Jarda na svatbě. Po svatbě se nám narodili ještě dva kluci – Ondra a Honza, dvojčata. Jenže trvalo jen několik let, než manželství přestalo fungovat.

Chtěla jsem se rozvést, nejlépe tak v klidu, jako tomu bylo s Jardou. Tady to ale nebylo možné. Filip byl proti rozvodu, říkal, že musíme vydržet, než budou kluci dospělí. To pro mě ale nepřicházelo v úvahu. Hádky byly doma na každodenním pořádku, dusno, děti to vnímaly. Chtěla jsem se posunout dál.

Můj příběh: “Mám těhotenskou cukrovku. Z tchyně se kvůli tomu stal můj úhlavní nepřítel.”

Být mámou jsem si vždy přála. Vlastně mě překvapilo, že jsem otěhotněla hned napoprvé. Nemusela jsem si na dítě počkat – jako většina mých ...

Pro děti je lepší, když vyrůstají ve fungující rodině

Pro Filipa bylo ale nepřípustné, že bychom náš vztah rozdělili. Opakoval mi, že musím myslet na děti, na které má stejné právo jako já. Nikdo mu nevysvětlil, že je pro ně lepší, když vyrůstají ve fungujícím svazku, nikoliv v dusnu. Takže už se tři měsíce dohadujeme, kdo odejde, kdo zůstane, co s dětmi. Je to neskutečně vysilující. Copak jsem tam hrozná matka, že toužím po chvíli klidu? Že si uvědomuju, když vztah přestane fungovat?

Chtěla bych nám zachovat dobré vztahy, aby nám to stále dobře fungovalo, i když budeme rozvedení…

Zdroj: autorka vycházela z rozhovoru s hlavní aktérkou Danielou

35189