-- reklama --

Zpočátku jsem se inzulinu bránila, dnes jsem za něj vděčná, říká diabetička Vlasta Herníková

Zpočátku jsem se inzulinu bránila, dnes jsem za něj vděčná, říká diabetička Vlasta Herníková
Časem jsem si uvědomila, že když nebudu v pořádku já, nebudu k dispozici svým milovaným, kteří na mě spoléhají. Zdroj: Pixabay

Cukrovka se někdy připlíží pod rouškou tmy, aniž by o sobě dala vědět. O to větší pak zažívají pacienti šok, když zjistí, že jim bylo toto onemocnění diagnostikováno. V takovém případě může být těžké uvědomit si i její závažnost. Cukrovka přeci nebolí. Jak se vyrovnat s onemocněním? A proč může pomoci edukační pobyt?

Paní Herníková, jak jste zjistila, že máte cukrovku?

Moje dětství vůbec nebylo lehké a radostné a další život mi také přinášel mnoho trápení a stresů, takže se ani nebylo moc čemu divit, když mě potkal v roce 2009 rozvrat metabolismu. Skoro všechny měřené hodnoty jako cukr, cholesterol, jaterní testy a další byly třikrát až pětkrát vyšší, než by měly být. Lékař, v jehož péči jsem byla, mě okamžitě pozval do ordinace a nasadil léčbu. Vše se pomalu začalo vracet do normálu, akorát ta cukrovka. Když už je, tak ta se nevzdává. Měla jsem okamžitý cukr na lačno asi 18 mmol/l a glykovaný hemoglobin kolem 70 mmol/mol.

Příběh z nemocnice: Diabetická dieta nikoho nezajímala, lepší bylo strávit celý den bez jídla

O svou zkušenost z pobytu v nemocnici se s námi podělil pan Jan (82 let). Jak sám nyní uznává, udělal při své hospitalizaci chybu – nechtěl dělat ...

Tušila jste tehdy, co toto onemocnění nebo jeho léčba obnáší?

Vůbec jsem o tomto onemocnění nic nevěděla. Jen to, že se nesmí jíst cukr. Věděla jsem, že kvůli špatně kompenzované cukrovce může člověk třeba oslepnout nebo přijít o nohu. O léčbě jsem neměla žádné informace. Věděla jsem jen, že existuje inzulín a nějaké prášky. Myslela jsem, že bude stačit prostě nejíst sladké, užívat léky a bude dobře.

Získala jste tedy dostatek informací od lékaře?

V ordinaci internisty, kde mi cukrovku zjistili, jsem obdržela nějaké letáčky a dokonce i malou diabetickou kuchařku. Ale musím se přiznat, že jsem se tím moc nezabývala. V té době jsem si myslela, že mám důležitější starosti. Nic mě nebolelo, cítila jsem se dobře.

Kdy se to změnilo?

Až časem jsem si uvědomila, že když nebudu v pořádku já, nebudu k dispozici svým milovaným, kteří na mě spoléhají. Začala jsem se tedy prokousávat informacemi na internetu. Neuměla jsem rozlišit kvalitní a správné informace od těch nesprávných. A cukr mi pomalu stoupal a váha taky. To už prášky nestačily a musel přijít na řadu prvně noční a později i denní inzulín.

Co vám v celkové úpravě životního stylu nakonec pomohlo?

Když jsem pochopila, že udělat všechny změny najednou je příliš těžké a začala jsem tedy postupně. Nejprve jsem změnila snídaně. Přidala jsem zeleninu a začala dbát na dostatek bílkovin. Na svačinu si teď obvykle dávám domácí kefír a kousek celozrnného pečiva. U všech jídel se snažím, aby se porce skládala ze čtvrtiny z bílkovin, ze čtvrtiny ze sacharidů a z poloviny ze zeleniny. Tohle moje snažení mi přináší zlepšení cukrovky i pomalé snižování váhy. Důležitá je i pravidelnost.

Daří se vám ta pravidelnost?

Někdy osud zamává s mým životem a hodí mi do toho snažení vidle. Například v podobě zdravotních problémů nebo velmi závažné a opakující se zdravotní problémy mé nejbližší osoby. To je pak moje vůle velmi oslabená a jsem hozená zase zpátky na začátek. Hlava je plná strachu a starostí. Když se situace uklidní, vím, že se chci a musím sebrat a bojovat dál zas a znovu, abych byla silná pro příště.

Co prozradí lidský pot? Ve stresu má jiné složení a sladký zápach značí cukrovku

Lidský pot. Na první pohled kosmetická nepříjemnost, které se nás rozličné reklamy na antiperspiranty snaží zbavit, na pohled druhý však zcela ...

A jak jste na tom se sportem? Snažíte se o pravidelnou pohybovou aktivitu?

Nikdy jsem nesportovala, kvůli kyčlím jsem měla od dětství leccos zakázáno. Teď se snažím být aktivní alespoň s vnoučaty. Chodíme na výlety a podnikáme různé radovánky. V létě pro děti připravuju sportovní odpoledne s desetibojem. Moc nás baví sledovat, jak se kdo za rok v jednotlivých disciplínách zlepšil.

Jak se vám celkově daří dodržovat pravidla léčby diabetu?

Stále těžím z pobytu v Luhačovicích a učím se z internetu. Jsem členkou několika diabetických skupin, kde si vyměňujeme zkušenosti. Jsem stále na inzulínu a prášcích. Celkem se mi daří dávky inzulínu snižovat.

Nyní jste tedy na inzulínu, jak zvládáte jeho užívání a především aplikaci?

Inzulínu jsem se zpočátku bránila. Nechala jsem si ale vysvětlit lékařkou, jak inzulín funguje a proč pro mě bude dobré ho užívat. Pochopila jsem, že svoji cukrovku dál bez inzulínu nezvládnu. Dnes jsem ráda, že inzulín existuje a že mi pomáhá. Moje stresy drží můj cukr poměrně vysoko a inzulín mi ho pomáhá krotit. Tak si píchám co 3 hodiny, tedy 6krát denně. Ve výsledku se zmírnila rezistence a množství jednotek je v součtu za den nižší.

Co je pro vás nejtěžší?

Nejhorší je, když jsem třeba na dovolené a nedokážu odhadnout, kolik sacharidů bude jídlo obsahovat. Taky bývá více pohybu a pak snadno přijde hypo. Je to velmi nepříjemné. Už se mi daří tyto stavy celkem zvládat. Nejlepší je, když mám senzor a můžu cukr kdykoliv bez potíží zkontrolovat.

Takže jste už zažila hypoglykémii… jak jste se cítila?

Zpočátku jsem byla vždy vystrašená. Nevěděla jsem, co dělat, přestože jsem to měla nastudováno. Když mozku schází cukr, tak nepracuje. Jediné, co signalizuje celému tělu je, že potřebuje CUKR. Vím, že by mělo stačit sníst 6 až 8 koleček hroznového cukru, ale je těžké se ovládnout a nesníst celou ruličku. Chvíli po cukru je potřeba sníst nějaké rozumné jídlo.

Sůl nad zlato pro diabetiky neplatí. Příliš mnoho sodíku má negativní vliv na krevní tlak a srdce

Každému jedinci, kterému právě diagnostikovali cukrovku, překypuje hlava novými informacemi, které musí zpracovat. V první řadě se zpravidla ...

Co naopak děláte, když se objeví hyperglykemie?

Hyperglykemie díky úpravě stravy a lékům příliš vysoké už nemívám. Někdy se po dietní chybě nebo při akutním velkém stresu vysoký cukr objeví. To zase poděkuji inzulínu a připíchnu rozumné množství, jak mě naučila moje diabetoložka.

Jak často se měříte?

Měření je podle mě základ. Glukometr hojně používám. Hodně si píchám inzulín, a proto i hodně měřím. Velmi často měřím ráno na lačno. V průběhu dne podle potřeby. Když se cítím nějak nekomfortně nebo když chci vyzkoušet nějaké nové jídlo. Když naměřím vyšší hodnotu, po zbytek dne se měřím před každým dalším jídlem a po něm. Píchám do prstů zboku, tam to méně bolí a prsty neztrácejí hmat.

Jak často navštěvujete diabetologickou ordinaci?

Na diabetologii chodím co 3 měsíce. Když mám problém, tak telefonická konzultace nebo objednávka podle potřeby není problém.

Jaké další kontroly v souvislosti s diabetem každý rok podstupujete?

Lékařka mi sama natáčí EKG, kontroluje nohy, váhu, krev a moč. Posílá mě pravidelně na oční. Stará se, jestli chodím na mamograf, a zajímá se o všechny moje nemoci, kterými trpím. Nikdy se nezapomene zeptat, jaká je situace v osobním životě. Chodím k ní ráda, protože vím, že mi vždy vysvětlí i věci, které se netýkají zrovna diabetu.

Na začátku rozhovoru jste zmínila pobyt v Luhačovicích. Účastníte se pravidelně edukačních pobytů?

Edukačního pobytu v Luhačovicích jsem se zúčastnila 2x. Zcela náhodou jsem na internetu našla upoutávku, a i když jsem moc nevěřila, že to bude seriózní akce, vyplnila jsem přihlášku a platbu zaplatila. Bylo to to nejlepší, co jsem mohla udělat. Parta milých, empatických a nadšených odborníků nám vysvětlila vše o nemoci samotné, o stravování i o možnostech léčby. Zodpověděli všechny naše dotazy a já jsem konečně získala motivaci začít s diabetem bojovat a přistupovat k léčbě zodpovědně. Od té doby jsem začala zařazovat do jídelníčku mnohem více zeleniny. Do té doby jsem třeba na snídaně zeleninu vůbec nejedla. Začalo se to projevovat na mých glykémiích i váha šla pomalu dolů.

Vitamin D je pro diabetiky zásadní. V zimě je ale nutno doplňovat jej pomocí správných potravin

Vitamin D hraje v našem organismu nesmírně důležitou roli. Kromě vlivu na imunitní systém se podílí také na zdraví našich kostí a zubů. Navíc je ...

Zažila jste někdy v souvislosti s diabetem nějakou nepříjemnou situaci?

To by bylo za ty roky zážitků na knihu. Trápí mě třeba, že na některých hotelech nejsou na pokojích chladničky. Inzulín je choulostivý na teplotu. Musela jsem to vyřešit zakoupením cestovní chladničky, ve které mi inzulíny vydrží v bezpečné teplotě i v létě třeba celý den v autě. Velmi nepříjemné je také zažít hypoglykemii, ale je důležité situaci ihned řešit a nestydět se za svou nemoc.

Jak se k vaší cukrovce staví vaše rodina?

Už se naučili mi nic nenutit, ani mi nedávají bonboniéry k svátku. Dcera i snacha se snaží jíst zdravě a vedou k tomu i své děti, takže s tím problém není. Syn sám se rozhodl zhubnout, tak si hodně v oblasti stravování nastudoval a konzultujeme spolu svoje poznatky.

Vlasta Herníková | zdroj: Vlasta Herníková


Vlasta Herníková (65)

Vlasta se narodila v Brně, odkud se ve 21 letech odstěhovala do Orlové za láskou. Právě tam s manželem založila rodinu a je maminkou dvou dětí, které už mají vlastní rodiny. Původně pracovala v zahradnictví a pečovala o zdravotně těžce znevýhodněné dítě. Poté jako OSVČ více než 20 let provozovala malé občerstvení. Nyní už je v důchodu a pomáhá pečovat dceři o vnoučka. Ráda šije, peče, vaří, tancuje, zpívá a pracuje s květinami.

Zdroj: časopis DIAstyl,

autorizovaný článek použitý se svolením Vlasty Herníkové

6430

Diskuze k článku