Zpěvačka Leona Machálková: Za všechno krásné v životě jsem vděčná

Jste proslulá svým pozitivním přístupem k životu. Řekl bych, že to je i váš recept na krásu. Je to tak? Nebo prozradíte skutečný recept? 

Nemyslím si, že bych měla nějaký zaručený recept, ale asi je to celkovým přístupem k životu. Snažím se prožívat život v radosti, být vděčná za všechno krásné, co přináší a nebrat to jako samozřejmost. Často jsem žila hekticky a nevychutnala jsem si vždy dostatečně chvíle, které za to stály. Stávalo se mi, že mi to potom bylo líto. Čas se nedá vrátit, ale přimělo mě to mnohé přehodnotit. Více než dříve se zamýšlím nad svým životním stylem, hodnotami, kvalitou vztahů, životem jako takovým.

Předpokládám, že kromě toho, že to máte srovnané v hlavě, hlídáte si i životosprávu…

Není mi jedno, co jím a tedy, na co „jede“ moje tělo. Dnes již i pravidelně sportuji, snažím se být na čerstvém vzduchu, co to jen jde. Skvělé také je, že mám kolem sebe spoustu kamarádek, přítelkyň, které to mají stejně jako já. Společně sportujeme, chodíme na přednášky a vůbec se vzájemně informujeme o tom, jak žít lépe, co pro to udělat. Senzační je, že ruku v ruce s tím jde také moje vůle, kterou se mi daří kultivovat.

Máte na svůj optimismus a neustálý úsměv nějakou fintu? Přece jenom, když člověk vstane, musí se občas k dobré náladě dokopat.

Máte pravdu, podlehnout chmurám a třeba jen té „blbé“ náladě je velmi snadné. I já ty koutky nahoru tahám někdy „heverem“. Důležité je si uvědomit, že okolnosti jako třeba špatná zpráva, bolavé rameno, určité zklamání, deštivé počasí a já nevím, co ještě, rozhodně nestojí za to, aby tomu člověk podlehl. Je to jak já říkám „cesta do pekel“, tím si opravdu nepomůžeme. Není to ani fér vůči našemu okolí, bohužel špatná nálada je stejně nakažlivá jako ta dobrá. Snažím se to mít na paměti a raději se přimět k tomu, abych změnila postoj.

Jedna věc je do “nenálady” se neuzavírat, druhá zvednout si ji. Jak to děláte?

Je třeba udělat si drobnou radost, na něco se těšit. Skvělá je hudba. A já mám doma dvě kočky, ty mě umí opravdu báječně vyladit. Na co také nezapomínám je být v neustálém kontaktu s přáteli, kteří nás mají rádi, mají pro nás povzbudivé slovo. Já jsem si již u příležitosti svých 40. narozenin řekla, že to nevzdám, že se životu za všechno to dobré, co mi nadělil, neodměním tím, že zahořknu a už budu jen sklesle sledovat, jak stárnu a meldovat, že už to není to, co bývalo. Mám také obrovský respekt před staršími  lidmi, kteří jdou touto cestou, jsou vitální, stále něco plánují a hlavně realizují, žijí život naplno. Inspirace je pro nás všechny okolo víc než dost.

Loni jste se objevila na módním molu při charitativní akci pro UNICEF. Tam vás někdo oblékl. Kdo vám ale radí v ostatních situacích? Máte někoho? 

Na této krásné charitativní akci pro UNICEF jsem oblékla model mé kamarádky – úspěšné české návrhářky Tatiany Kovaříkové. Co na sebe vzít a čeho se vyvarovat mi pomáhá vyladit má skvělá přítelkyně Klára Klempířová, stylistka a módní koučka, která radí ženám a ne jen známým, jak být přitažlivé. Má dva úžasné projekty: Módní ordinaci a Akademii stylu a módy. Zahlédnout ji jako stylistku můžete i v pořadu Sama doma, kde je pravidelným hostem. Navíc se tato milá žena dlouhodobě zajímá o radostný a zdravý životní styl, o duchovní rozměr našeho života nevyjímaje. To si myslím, že je velký problém naší konzumní „ekonomické“ doby. Tak nějak se na duchovní stránku pozapomíná, promítá se to do všech oblastí života, politiky nevyjímaje…

Měla jste někdy komplex ze svého vzhledu?

Ano, ani já jsem toho nebyla ušetřena. Jako dospívající dívka jsem si stále nebyla jistá, jestli budu dost atraktivní nebo ne. Bohužel ani v dospělém životě jsem v této oblasti nebyla příliš pevná v kramflecích. Dnes už vím, co za tím bylo, ale až dnes… Podléhala jsem různým nelichotivým komentářům na svůj zevnějšek, které mě zraňovaly a brala jsem si to všechno osobně. Neuměla jsem to tehdy vyhodnotit, že ten dotyčný tím sleduje právě to, aby mě zranil nebo zkrátka chyběl, když se nadělovala empatie, ale to je život. Někdy vede dlouhá cesta k tomu, aby se člověk přijal, jaký je a hlavně se měl rád. Vnitřní mír a dobrá vůle, to je základ.

Vaše dokonalé křivky vyvolávají obdiv. Hlídáte se v jídle, nebo je vaše postava dílem přírody? 

Doufám, že přijmete, že upřímně nebudu souhlasit, že mám dokonalé křivky. Já jsem spíš spokojená, že mám bezproblémovou, v podstatě souměrnou postavu, ale k dokonalosti má určitě daleko. Mám sportovní postavu po tátovi, vždy jsem ráda sportovala a měla jsem skvělé spalování. Mnohé bylo, jak se říká „zadarmo“. Nicméně i mě „doběhla“ léta a na místě je vůle a rozumný režim. V jídle se hlídám se sladkým, s konzumací jídla ve večerních hodinách, ale jinak nemohu říct, že by to byla nějaká oběť.

Jídlo miluji a jsem poměrně mlsná. Na druhou stranu moc ráda vařím a nelituji ani peněz či času, které příprava dobrého jídla stojí. Skvěle si pochutnat, to je velký krok k dobré náladě a jsme opět u toho. Požaduji po svém těle nějaký výkon? Zaslouží si dobré jídlo, kvalitní odpočinek – ať už aktivní či pohodové lenošení.

Zní to všechno moc dokonale. Co nějaké hříchy: občas alkohol nebo tak něco?

Tak to víte, že ani já nejsem nějaký asketa, ale naučila jsem se respektovat všeho s mírou. Mám ráda kvalitní víno, tak si občas nějakou sklenku dopřeji a jednou za čas nějaký pořádný mejdan také neuškodí. Důležité je být v balanci. Navíc v mládí jsem si radovánek užila, namístě je už disciplína… Ale „žít“ se musí.

Říkáte, že jste vždy ráda sportovala? To vám zůstalo?

Vždy jsem měla pohyb ráda a v poslední době mohu zodpovědně říct, že už se hýbám pravidelně. Cvičím pravidelně jógu, chodím také každý týden plavat a hraju tenis. Sezónní sporty mi také nejsou cizí, miluji lyžování, cyklistiku, turistiku, mám také kliku, že jsem zdravá, bohužel ne každý to tak má. Moc si toho vážím.

Pohyb je důležitý, odpočinek také. Jak nejraději relaxujete? 

Možností je spousta – v přírodě na relaxační procházce, s knihou na lavičce, s kočkami na gauči u dobrého filmu, ráda také chodím na masáže. Záleží na čase a rozhodnutí, co se sebou.

Poznamenala jste, že si vážíte svého zdraví. Náš časopis je prvotně určený především pro diabetiky. Máte ve svém okolí někoho s diabetem?

Ano, můj tatínek má diabetes. Bojuje trochu s tlakem, hlídá si cukr, ale zase na tom není až tak zle. Navíc je to chlapík, který se nikdy nelitoval, bere to pragmaticky a žije plnohodnotně dál svůj život.

Už jsem zmínil vaše charitativní vystoupení, věnujete se dalším podobným aktivitám?

Ano, díkybohu jsem oslovována na různé prospěšné charitativní akce, což mě samozřejmě velmi těší, že mohu být užitečná. Jsem také řadu let jako mnozí z nás Dobrým andělem a pravidelně spolupracuji s různými nadacemi.

1121

Zdroj fotografie: Shutterstock, není-li uvedeno

Zdroj informací: archivní číslo časopisu DIAstyl, není-li uveden jiný