Zkušenosti edukační sestry: Jak probíhá skupinová edukace?

Zkušenosti edukační sestry: Jak probíhá skupinová edukace?
Každé skupinové edukaci je přítomen zdravotník (edukátor), kterým je, v závislosti na probíraném tématu, diabetologická sestra, lékař, psycholog, fyzioterapeut nebo nutriční terapeut. Zdroj: Shutterstock

Skupinová edukace je taková forma učení nebo vzdělávání, kdy si účastníci, v našem případě diabetici, při společném setkání vzájemně sdělují informace, a především zkušenosti s léčbou cukrovky apod. Vzájemně se od sebe učí a v rámci skupiny sdílejí také svoje emoce. Jak by měla skupinová edukace správně vypadat? A co by měl mít správný edukátor? Své zkušenosti nám popsala edukační sestra z IKEMu.

Každé skupinové edukaci je přítomen zdravotník (edukátor), kterým je, v závislosti na probíraném tématu, diabetologická sestra, lékař, psycholog, fyzioterapeut nebo nutriční terapeut. Edukátor bývá v takovém případě spíš v roli moderátorské, průvodcovské než v roli učitele. Hlavním důvodem je odlišný přístup k účastníkům (edukantům) v rámci skupinové edukace. Je tu rozdíl oproti edukaci individuální, kdy je přítomný nejčastěji jen jeden edukant a jeden edukátor. Ve skupinách je zapotřebí více diskuzi řídit, vybalancovávat individuální rozdíly mezi lidmi ve schopnostech pochopit a naučit se. Podporovat jednotlivce, ale současně podporovat interakci mezi všemi účastníky skupiny.

Jak zajistit fungující komunikaci?

Při skupinové edukaci, podobně jako i v každé jiné komunikující skupině osob, by se měla dodržovat alespoň některá pravidla. Ta, která pokládám za základní, jsou tato:

  • vedení dialogu
  • nepřerušování druhých v jejich řeči
  • snaha být upřímní
  • účast je dobrovolná, kdo chce jen poslouchat a nemluvit, může
  • nekritizovat osobnosti ostatních

Edukaci ve skupině lze vést tzv. frontální formou, kdy edukátor vede celé setkání, určuje téma a časový rozvrh. Edukaci vede hromadně, bez ohledu na míru dosavadních znalostí a schopností posluchačů. Nejčastějším typem sdělení je v tomto případě přednáška.

Sama jsem spíše příznivcem tzv. interaktivní formy, ve které vlastně téma dialogu a způsob sdělování informací řídí ostatní účastníci. Edukátor reaguje na aktuální vývoj diskuse a koriguje ho. Tím pádem je na něj kladena zodpovědnost za větší míru dovednosti, jak vést skupinu. A to není vůbec snadná role. Existuje v takovém případě riziko, že se bude odbíhat od tématu, že se nestihne probrat všechno, co by se mělo, nebo se nepředají všechny podstatné informace.

Nízkosacharidová dieta: Pomůže při diabetu 1. typu?

Celosvětová lékařská doporučení pro pacienty s DM1 se stran obsahu sacharidů (cukrů a škrobů) v jídle nikterak neliší od doporučení pro lidi bez ...

Skupinová edukace v ambulanci

V rámci své praxe mám nejbohatší zkušenosti se skupinovou edukací diabetiků 2. typu, při které se setkává 4 až 8 osob. Edukace probíhá ambulantně, jednorázově a na předem známé téma, jako je například strava při diabetu, „proč a jak se hýbat“, „co to jsou chronické komplikace cukrovky nebo „cíle léčby cukrovky“. Občas je možné obohatit klasická setkání edukací s praktickými příklady se zaměřením na konkrétní potřeby diabetiků. Například společná skupinová návštěva obchodu s potravinami, kde si lze ukázat preferované anebo naopak nedoporučované druhy potravin, demonstrovat rozdíly v nutričním složení jednotlivých pokrmů a podobně.

Čím může skupinová edukace překvapit?

Daří se nám také skupinově navštěvovat krytý bazén. A mnozí z účastníků ocenili nejen potěšení z pocitu zaplavat si ve skupině spřízněných duší (mnohé z nich totiž blokuje stud z nadváhy a sami se neodváží svléknout se před cizími lidmi do plavek), ale významný je i pocit jistoty z přítomnosti zdravotníka, protože odpadá strach z poklesu glykémie při nezvyklé míře fyzické aktivity. Do účasti v těchto kurzech je možné, a dokonce velmi vítané zapojit příbuzné nebo jiné blízké osoby. Zvláště v případě tématu vhodného stravování při diabetu (nejčastěji je to manželka nebo partnerka, která se aktivně zajímá, co a jak doma vařit) nebo téma zvládání akutních komplikací diabetu (hypoglykémie a hyperglykémie), kdy má nejbližší okolí diabetika často obavy, jestli akutní stav včas a dobře rozpozná a především, jestli ví, co v jaké situaci nejlépe udělat.

Skupinová edukace v rámci prodlouženého víkendu

Další možností, kde lze uskutečnit skupinovou edukaci, jsou pobytové rekondice, které pořádají vybraná diabetologická pracoviště, v IKEM například ještě ve spolupráci se Svazem diabetiků. Rekondice jsou realizovány formou prodlouženého víkendu (od pátku do neděle), anebo vícedenního pobytu (5 až 7 dní). Záměrem je, aby se rekondičního pobytu účastnili diabetici různých věkových kategorií. Aktivní pacienti s dlouhým trváním diabetu jsou pro mladší diabetiky povzbuzením a motivací zejména v tom, že se s diabetem dá žít plnohodnotný život. Počet účastníků je zhruba kolem 40, někdy jsou mezi nimi i příbuzní nebo blízcí přátelé bez diabetu. Po celou dobu pobytu jsou přítomni 2 až 3 lékaři, edukační sestra, nutriční terapeut, podiatrická sestra, psycholog či případně fyzioterapeut.

Program obsahuje komplexní informace o diabetu z pohledu edukujícího personálu, který se střídá v předem určené časy ve vedení edukace menších skupin. U snídaní, obědů i večeří probíhá výuka a procvičování počítání sacharidů, vážení jídla na kuchyňských vahách, včetně propočtů dávek inzulínu, také v závislosti na aktuální glykémii. Skladba pacientů, s ohledem na typ léčby cukrovky, je různorodá. Jedná se o pacienty léčené jak inzulínovými pery, tak inzulínovou pumpou. Velká část z nich dnes využívá současně i kontinuální monitoraci glukózy pomocí podkožních senzorů.

Výživa: Jak zcela přirozeně jíst zdravě a ohlídat si váhu a glykemii?

Ale ne tak, jak vařívala moje babička, ani maminka. Pro lepší kompenzaci hladiny krevního cukru jsem si našla zcela nový výživový směr, který mi ...

Sdílet zkušenosti lze i ambulantně

Jednodenní ambulantní edukace jsou také jednou z forem skupinové edukace. Na našem pracovišti je pořádáme například pro pacienty léčené inzulínovou pumpou s využitím senzoru nebo pro pacienty s inzulínovou pumpou bez možnosti použití senzoru. Tak jako v ostatních případech, je i tato forma mimořádnou příležitostí ke sdílení zkušeností účastníků potýkajících se s obdobnými situacemi při soužití s pumpou.

Já skupinovou edukaci považuji za pevnou součást péče o diabetiky, a to zejména z toho důvodu, že kromě předávaných informací poskytuje účastníkům pocit sounáležitosti, pocit „nejsi v tom sám“ a pocit „nejsi na to sám“.  Dovolím si závěrem citovat postřehy jedné z účastnic skupinové formy edukace, po návratu z rekondičního pobytu: „…všichni cítíme, že je tu něco navíc, co nedokážeme specifikovat. Já bych to nazvala bezpečím, sdílením, přátelskou atmosférou, výbornou komunikací a z ní plynoucí motivací…nemusíte nic vysvětlovat. Všichni žijí stejný příběh, mají pochopení, dávají na sebe navzájem pozor a pomáhají si.“

 Co by měl mít edukátor?

  • Dobré teoretické znalosti a dobré praktické dovednosti,
  • empatii k člověku a snahu mu pomoci,
  • dobré verbální i nonverbální komunikační schopnosti,
  • hlavně také důvěru edukanta.

Proč se na rekondičních kurzech vyplňují znalostní dotazníky?

Hlavně kvůli zpětné vazbě jsme zavedli pro pacienty vyplňování znalostních testů, a to jednak na úplném začátku a potom na konci rekondice. Porovnání vstupního a výstupního testu slouží zejména k posouzení efektivity celého edukačního pobytu. Vstupní testy hned v úvodu, respektive jejich výsledky, slouží především jako informace pro edukátory, kde jsou ve znalostech nejslabší místa a kam svou edukaci zaměřit nejvíce.

Kateřina

Kateřina Čechová pracuje jako edukační sestra téměř 20 let | zdroj: archiv Kateřiny Čechové, užito s laskavým svolením

Bc. Kateřina Čechová

Od roku 2003 pracuje jako edukační a výzkumná sestra v Centru diabetologie IKEM. Spolupracuje se společností DiaVize a pravidelně publikuje v časopisech.

Zdroj: časopis DIAstyl, autorizovaný text užitý v původním znění a se souhlasem autorky Bc. Kateřiny Čechové

 

 

390

Diskuze k článku