Život s cukrovkou je náročná jízda, říká herečka a maminka diabetického dítěte Pavla Vitázková

Paní Vitázková, vaší dceři Barunce loni v září za velmi dramatických okolností diagnostikovali cukrovku 1. typu. Co se stalo?

Ano, Barunka upadla do ketoacidózního kómatu, což je velmi vážný, život ohrožující stav, a skončila v nemocnici na JIPce.

Co tomuto stavu předcházelo?

Barunka měla klasické příznaky diabetu 1. typu. Měla žízeň a hodně pila, ale jelikož byl zrovna konec srpna, tak nám to nepřipadlo neobvyklé. Do toho byl jiný, prázdninový režim, hodně jsme se celá rodina hýbali, takže jsme tomu, že zhubla, nevěnovali zvýšenou pozornost.

K žízni a hubnutí se připadala také velká únava a když se po prázdninách znovu vrátila do školy, usínala v družině na zemi i ve třídě v lavici. To už bylo naprosto zjevné, že není v pořádku.

Takže jste hned na začátku září vyhledali lékařskou pomoc?

Ano, jeli jsme s Barunkou na pohotovost, bohužel byl problém s diagnostikováním, kdy lékařka diabetes nepoznala a poslala nás zase domů. Dceři ale bylo čím dál tím hůře, velmi těžce dýchala a neustále usínala, tak jsem jí domů musela odnést.

Skeletonistka Anna Fernstädtová: Nevím, jak bych cukrovku zvládala, kdybych neměla sport

Vítězné poháry sbírala už na juniorských šampionátech. Do slibné kariéry jí v roce 2022, pouhé dva týdny před zimními olympijskými hrami, ...

To musela být děsivá situace…

Ano, bylo to šílené. Její tělo bylo naprosto zatížené cukrem a dýchala tak těžce, až jsem se bála, že to její srdce nevydrží. Uprostřed noci jsme jí nakonec vezli už v bezvědomí zase zpátky do nemocnice, kde už se jí samozřejmě ujali a začali ji hned léčit. Nicméně bylo to opravdu za pět minut dvanáct.

A co se dělo potom?

Barunku dávali dohromady dlouho. První tři dny byla v bezvědomí a potom se začala sama probírat díky léčbě inzulinem.

Vaše maminka je zdravotní sestra. Tušila jste už tehdy v nemocnici, co všechno vás v souvislosti s diabetem čeká?

Něco jsem o cukrovce věděla, ale to, co pro nás nastane, jsem vůbec netušila. Nevěděla jsem tehdy, že budeme už napořád počítat sacharidy, píchat inzulin… takovou náročnou jízdu jsem opravdu nečekala.

A jak vypadala edukace v nemocnici?

Edukace byla naprosto skvělá, to tedy musím říct. V rámci diabetologie nám poskytli opravdu všechny potřebné informace… Nicméně musím říct, že náš známý dostal diabetes 1. typu až ve 45 letech a u něj byla edukace téměř nulová. Jakoby se v rámci edukace cukrovky 1. typu počítalo jen s dětmi. Jemu jen řekli, tady máte inzulinové pero, počítejte si sacharidy a hned druhý den ho vlastně propustili domů… ale nevěděl vůbec nic, nedostal žádné materiály, nakonec jsme mu tedy poskytli materiály a informace my.

Jak jste se s tím vším tedy poprali?

Barunka byla v nemocnici 14 dnů, vůbec jsem si ale během hospitalizace nedokázala představit, jak vše zvládneme sami po příchodu domů. Říkala jsem si, co budu doma dělat, když jí bude lítat cukr. Bude to moje vina? Bylo to velmi náročné období.

Jak situaci vnímala Barunka?

Zpočátku samozřejmě plakala. Jelikož je to ale svědomitá holka, tak k léčbě přistupovala poctivě. Pak se mě ale zeptala: „Maminko, když si píchám inzulín a jím to, co mám, tak kdy se uzdravím?“ Tři dny jsem se připravovala na odpověď, že už to bude mít navždy.

Herec Jaroslav Drbohlav: O roli prince jej připravil Pavel Trávníček, o spoustu dalších cukrovka

Málokdo ví, že Jaroslav Drbohlav byl jedním ze zvažovaných adeptů na roli prince v proslulé pohádce Tři oříšky pro Popelku. Kromě něj byl ve hře ...

A co vaše mladší dcera Rozárka, jak to vnímala celé ona?

Mladší dcera má velmi přátelskou povahu a Barunku v její situaci spíše podporovala. Když viděla, že ze šuplíku vyhazujeme všechny sladkosti, sama Barunce říkala, že ani ona jíst čokoládu nebude. Dokonce ji utěšovala i při píchání inzulínu.

Takže jste poschovávali sladkosti… Jak moc cukrovka ovlivnila stravování a chod celé vaší rodiny?

Co se týče stravování, tak musím pořád myslet na to, abych měla vše potřebné na hypo, a to i tehdy, když jdeme ven. Navíc se celá rodina začala stravovat o dost zdravěji a z jídla se stala vědomá záležitost.

A jak je na tom Barunka nyní? Zvládá si už sama aplikovat inzulín?

Ano, naučila se píchat si inzulín sama inzulínovými pery, a dokonce mi nedávno řekla: „Mami, já už si to bez té cukrovky ani neumím představit, já už jsem si na ni tak zvykla i na ten svůj systém.“

Jak Barunka funguje ve škole?

Máme velké štěstí v tom, že má Barunka skvělou školu s velmi vstřícnými učiteli. První měsíc poté, co jí cukrovku diagnostikovali, jsem do školy chodila spolu s ní a se vším jí pomáhala. Postupně jsem edukovala všechny její učitele a vysvětlila jim základy léčby cukrovky. Jedna učitelka Barunce pomáhá při hypoglykemii a kontroluje ji při aplikaci inzulinu nebo počítání sacharidů. I když je Barunka v celé škole jedinou diabetičkou, pouštěli učitelé všem žákům dokonce edukační film o cukrovce.

Takže jste napomohli osvětě celé školy!

Ano, to je pravda. Obecně ale musím říct, že povědomí o diabetu 1. typu je opravdu velmi malé. Několikrát jsem třeba slyšela, že v pubertě se dceři všechno zlepší a nemoc pomine, což je samozřejmě nesmysl.

A co školní jídelna, váží dceři přílohy?

Ano, máme v tom už společný systém. Týden dopředu se podívám, co je k jídlu, a den předem dořešíme množství, které jí paní kuchařky mohou odvážit.

To je skvělé, přesto jste asi klidnější, když máte o glykemiích dcery přehled, i když je ve škole…

Samozřejmě, mám u sebe stále svůj mobilní telefon a díky senzoru mohu dceru na dálku kontrolovat. Musím říct, že je senzor při péči o dítě s diabetem obrovským pomocníkem. Neumím si představit fungovat jen s glukometrem. Díky senzoru je spaní nás rodičů o dost klidnější.

Angín a spál přibývá: Nedostatek penicilinu nahrává odolným bakteriím

Že je letošní rok výskytem běžných streptokokových infekcí jako angína, spála nebo spálová angína výjimečný, potvrzuje i MUDr. Aleš Chrdle, ...

A jí samotné senzor nevadí?

Ne, vůbec jej nevnímá. Nakoupili jsme navíc na senzor barevné nálepky, takže je spokojená.

Jste známou českou herečkou. Kdo se o dcerku stará, když zrovna hrajete?

Barunčin tatínek léčbu diabetu zvládá naprosto skvěle a díky tomu jsem klidná. Vím, že se na něj mohu stoprocentně spolehnout. Technické věci, jako je třeba provoz senzorů, nechávám zcela na něm.

A kde vás naši čtenáři mohou aktuálně vidět?

Hraji u nás v Městském divadle Brno, v letních Shakespearovských slavnostech a v současné době také jezdíme po republice se dvěma představeními společnosti StageArtCz. V rámci podpory osvěty cukrovky jsem na konci dubna pro Českou televizi natočila díl z pořadu Třináctá komnata – ta bude především o naší statečné Barunce a o její cestě s cukrovkou.

Zdroj: časopis DIAstyl, autorizovaný článek od Pavly Vitázkové

29212