Vliv chůze na léčbu cukrovky

Chůze je efektivní a neustále podceňovaná pohybová aktivita. Pro diabetiky 2. typu s nadváhou nebo obezitou je ideální volbou. Diabetikům 1. typu a zvláště pak mladším ročníkům však může připadat nezáživná a bude třeba si jí přeci jen trochu zpestřit.

Vliv chůze na léčbu cukrovky

Hned na začátku je třeba upozornit, že pohybová aktivita a sport jsou dva rozdílné pojmy. Chůze může být jen nenásilnou pohybovou aktivitou, ale i sportem, při kterém podáváme velmi vysoké výkony, zvláště pohybujeme se v terénu a např. s holemi Nordic Walking.

Chodit umíme všichni

Výhoda chůze jako aktivity je v tom že chodit vlastně umíme všichni. Vyžaduje často mnohem menší nároky na stabilitu, než například často doporučovaná jízda na kole a není potřeba hledat příliš náročný terén resp. místo pro její provozování. Na rozdíl od běhu zůstává neustále jedna noha v kontaktu se zemí a dochází tak k plynulému přenášení hmotnosti, a tím šetření velkých nosných kloubů.

Je možné chůzí zhubnout?

Je třeba si uvědomit, že o hmotnosti resp. její regulaci rozhoduje převážně energetický příjem – tedy dieta. Pokud zahájím jen mírně redukční dietu (neliší se od diabetické pro diabetiky 2. typu), právě pohybová aktivita rozhodne, jak dlouho bude efektivní. O tom, kolik energie spotřebujeme, rozhoduje hmotnost a vzdálenost, kterou urazíme při naší procházce. Samozřejmě důležitou roli hraje i převýšení nebo dokonce i teplota a vítr, resp. vlhkost vzduchu. Pro celkovou spotřebu není důležitá okamžitá rychlost, ale skutečná dráha, kterou překonáme. Rozdíl v tom, zda jdeme pozvolným tempem nebo rychle či dokonce běžíme je v tom, který substrát použijeme pro hrazení energie. Zatímco při pomalé či středně intenzivní chůzi jsou převážně jako energetický zdroj využívány tuky, tak při vysoce intenzivní chůzi nebo běhu spotřebováváme převážně sacharidy (cukry). Chybějící zásobní cukr, glykogen, ve svalech je pak doplněn z jídla, které následuje po pohybové aktivitě. Po intenzivním pohybu proto často přichází i větší hlad. Po středně intenzivní pohybové aktivitě je hlad významně menší. I to je důvodem, proč se často doporučují pohybové aktivity nižší intenzity.

Jak rychle máme chodit?

Obr. 1 – Borgova škála subjektivního vnímání zátěže

Neexistuje žádná ideální rychlost, kterou by bylo možné pro chůzi doporučit. Běžná délka kroku je mezi 50 – 75 cm v závislosti na výšce postavy. Chůze o frekvenci dva kroky za vteřinu je pak „normální“ chůze. I z toho nám vyplývá, že normální „rychlost“ může být od 3,6 km/hod u malého člověka až po 5 km/hod pro člověka vysokého. Na druhou stranu rychlost tři kroky za vteřinu vede ke zkrácení kroku tím více, čím jsme méně zdatní, a toto tempo se dá vydržet jen krátkodobě.
Nejlepší je orientovat se podle subjektivního vnímání zátěže – to je dáno především frekvencí kroků, hmotností a zdatností jedince. Pro orientaci na obr. 1. je tabulka tzv. Borgovy škály subjektivního vnímání zátěže a pro bezpečnou a skoro optimální intenzitu bychom se měli pohybovat okolo stupně 11 – 14. Při dosahování doporučované intenzity chůze je pak dobré zahajovat po rovině, poté si přidat například hole Nordic Wolking a následně i mírně zvlněný až kopcovitý terén. Není potřeba hned dosahovat běžně doporučovaných 10 000 kroků za den, bohatě stačí, každý týden zvyšovat denní průměr o 10 %.

Pozor na obuv!

Opravdu se chcete tedy vydat na zdravotní či sportovní procházku? Nejprve si zkontrolujte obuv a vyberte si pohodlnou, která nejen netlačí, ale má i dostatečně měkkou podrážku. Nespoléhejte se na přírodní cestu, která je měkčí než dlažba. Zvláště v přírodě vás může čekat mnoho ostřejších nerovností, které při nevhodné obuvi klidně mohou udělat velké problémy s otlaky nebo s drobnými poraněními. Po každé větší „procházce“ je potřeba ihned, ale i druhý den kontrolovat nohy, zvláště je-li přítomna tzv. neuropatie, tj. zvýšené riziko syndromu diabetické nohy. Mění-li se nápadně zabarvení nebo objeví-li se defekt, neváhejte a okamžitě vyhledejte svého diabetologa, a do té doby končetinu šetřete, jak můžete.

Pozor na hypoglykemie

Ačkoliv se to může zdát jako přehnaná obava – hypoglykemie po dlouhém výletu byť s nízkou intenzitou jsou časté. Zvláště u diabetiků 1. typu, kdy po několika denním výletu se sčítá efekt, který přetrvává i dva dny po takovém výletu. Klidně ale se může hypoglykemie objevit, při náhlé změně počasí, kdy organismus spotřebuje hodně energie na termogenezi, tedy zajištění tepla. Proto před každým výletem je nutné se dostatečně obléknout a mít velkou zásobu sacharidů nejen rychlých, ale i tzv. pomalých, tedy s nižším glykemickým indexem. Zvláště ohroženi jsou lidé s dlouhodobě působícím inzulinem, s léky povzbuzující sekreci a tvorbu inzulinu a samozřejmě s inzulinovou pumpou, pokud rychlost aplikace nabyla dostatečně snížena. Prevencí hypoglykemie není jen perfektní příprava, ale především monitoring před v průběhu výletu a opakovaně po jeho ukončení tak, aby bylo zřejmé, jaký trend vývoje nastává.

MUDr. Martin Matoulek, Ph.D.

Diskuze k článku

Komentujte

Buďte první kdo bude komentovat!

Upozornit na
avatar
wpDiscuz