Vánoce v historii času: Hazard, bujarost a někdy až kruté pověry
Staré vánoční tradice měly své kouzlo
Zdroj: Pixabay
Vánoční svátky v dnešní době slaví katolíci, bezvěrci i jinověrci po celém světě. Odlišují se jen v národních i lokálních zvyklostech. V českých zemích jsou tradiční Vánoce neodmyslitelně spjaty s půstem, jesličkami a různými druhy věštění, mezi které patří házení boty, krájení jablek nebo lití olova. Výhradně křesťanské svátky se dnes však staly oslavou konzumu, byznysu a komerce, u které můžeme pozorovat vytrácejícího se ducha Vánoc. Věděli byste ale, co bylo tradičním jídlem našich předků, nebo odkud se vzalo zlaté prasátko?
Naši předci by byli dnes asi velmi překvapeni, kdyby věděli, že se oslava narození Ježíše Krista smrskla na honbu za největším stromem nebo nejlepším dárkem. Jejich oslavy byly totiž mnohem skromnější a tradičnější. Některé zvyky byly ryze pohanského charakteru a jiné souvisely se silně náboženským podtextem. Pojďte se na ně podívat.
Vánoce v historii času
Původ Vánoc nalezneme v Římě okolo 3. století, kdy se poprvé oficiálně oslavil příchod Spasitele na tento svět. O jeho skutečném datu narození se však vedly dlouhodobě spory, proto bylo narození Krista spojeno s pohanskými svátky zimního slunovratu. Tyto svátky započaly 40 dnů před narozením Krista a trvaly až do 6. ledna. Toto datum bylo známé jako Zjevení Páně, a bylo také hlavním středověkým svátkem.
Štědrý den nabyl významnosti až po korunovaci Karla Velikého v roce 800, kdy byl právě v tento den korunován. Oslavy se od té doby nesly v duchu opilosti, promiskuity a hazardních her.
Zajímavost: Anglický král Richard II. pořádal v roce 1377 vánoční oslavu, při které bylo snědeno 28 volů a 320 ovcí.
Počátkem 17. století se Vánoce přesouvají z kostela domů k rodinám. Na stole nesmí chybět vánočka, makůvky, ceplíky a žemle a vánoční dary se obvykle dávají panovníkovi, vrchnosti a kněžím. V 19. století zažívají Vánoce rozkvět, a to díky knize A Christmas Carol (Vánoční koleda) od Charlese Dickense, který představil vánoční čas jako svátky štědrosti a lásky ve středu rodiny. Touto knihou vznikají i nové tradice, jako je pečení krocana, pití, tance a hry. U nás se v té době běžně na vánočním stole objevuje medové cukroví a veškeré suroviny, které přinesla letní a podzimní sklizeň (pečivo pečené z vlastní mouky, ovoce, houby apod.).
Zajímavost: V roce 1843 byla komerčně vyrobena první vánoční pohlednice.
Vánoční zvyky a pověry
Celé vánoční svátky se po staletí nesou v duchu tradic. Některé se dodržují i dnes, jiné s rozvojem moderních technologií zanikly. Vánoční půst je však známý nám všem, i když my ho dodržujeme pouze 24. prosince. Tradičně by se měli lidé postit už 40 dnů před Štědrým dnem (tedy celý adventní čas). O Štědrém dnu se hodně uklízelo a peklo, aby se na první svátek vánoční nemuselo dělat vůbec nic – nenosila se voda, nestlalo se, nemetlo, a dokonce ani nevařilo. To až na druhý svátek se chodívalo hrát karty, za děvčaty, hojně se popíjel alkohol, zpívalo se a tančilo.
Zajímavost: Mnich Jan z Holešova ve svých spisech napsal, že nikdy v celém roce se neprovozuje tolik hanebných a zavrženíhodných kouzel jako právě o Vánocích.
Pokrmy na vánočním stole
Tradičně se na začátek večeře podávaly oplatky s medem nebo s česnekem (ten se využíval hojně všude, protože mu byla přisuzována magická moc). Následovala polévka s houbami nebo kyselice, houbový kuba, krupičná nebo hrachová kaše a končilo se kaší z vařeného a sušeného ovoce, které se říkalo „muzika“. Až do 18. století nebylo zvykem podávat k večeři rybu, aby štěstí náhodou neuplavalo. Naopak bylo vhodné pojíst trochu čočky, aby se v chalupě udržely peníze. Kapr tedy nemá tak dlouhou tradici, jak bychom si mohli myslet, a i dnes tuto sladkovodní rybu vytlačuje luxusnější losos, řízky a vinná klobása.
Zajímavost: Děti byly strašeny poměrně krutou pověrou o Šprachovi, který je o Štědrém večeru navštíví a provrtá jim břicho, aby se podíval, jestli se řádně postily.
Stromeček vzhůru nohama
Stromeček v bytě nebo domě je poměrně novodobá záležitost a u nás nebyl součástí českých tradic až do 19. století, kdy se tradice zdobení stromu ujala nejprve ve městě, a pak až o hodně později na venkově. Tento zvyk přišel nejspíše ze Švýcarska nebo Německa, kde se stromky zdobily už od 16. století, avšak někteří historikové uvádí, že visely od stropu špičkou dolů. U nás bylo spíše zvykem zapíchat větvičky do květináčů, a ty ozdobit ořechy, ovocem a pečivem.
Štědrovečerní večeře jinak a lépe. I při diabetu si pochutnáte
Tradice Štědrého dne začíná v každé rodině trochu jinak. Jedni se až do večera postí, aby viděli zlaté prasátko, ti druzí začínají den hned ...
Další tradice
I přesto, že byli pohané poměrně tvrdě pronásledováni, mnohé jejich zvyky přetrvaly až do dnešních dnů. Krájení jablek, která věštila zdraví, lití olova, házení střevícem, pouštění ořechových skořápek nebo to, že hospodyně nesměla vstát od stolu. Mezi další pověry patřil zákaz zametání, aby ženy nevymetly duše zemřelých, nebo zákaz kýchání, jinak panovala obava, že někdo v místnosti zemře. K tradicím, které přetrvávají dodnes, patří i betlémy nebo dárky a pohostinnost.
Zajímavost: Zvyk vánočního líbání pod zavěšeným jmelím je rozšířen po celé Evropě a má mít kouzelnou moc ovlivňující plodnost.
Vánoce po roce 1900
Počátkem 20. století bylo tradicí mít dům pěkně uklizený a vyzdobený chvojím a zelenými větvemi jedle nebo borovice. K tomu všemu ale dochází k modernizaci, a to nejenom v oblasti vánočních dekorací. Stromek bylo možné osvětlit elektrickými světýlky, ozdoby se vyráběly ze skla a k dostání byly i cizokrajné pomeranče nebo banány. Rádio umožnilo přenášet vánoční hudbu, mše i kázání a samozřejmě přibývá i darovaných hraček (mezi nejoblíbenější se řadila stavebnice Merkur, jejíž výroba byla zahájena v roce 1925 v Polici nad Metují).
A ačkoliv noviny a rozhlas hlásily, abyste svým nejbližším koupili fotoaparát, gramofon, likéry nebo lepší cigarety, základní potraviny ke štědrovečerní večeři bylo nutné shánět na černém trhu, protože lístkový systém v roce 1939 nabízel jen omezené možnosti. V ovzduší visel pach války, nesměly se zpívat vánoční koledy, cokoliv s náboženskou tematikou bylo zakázané. V koncentračních táborech byl nejvíce obdarován ten, kdo dostal mýdlo nebo zubní pastu. A ani poválečné Vánoce nebyly bohatými svátky.
Něco k zamyšlení
Naši předci vedli takový život, který si dnes umíme představit jen stěží. Jejich vánoční svátky byly především o skromnosti, pohostinnosti, rodině a lásce. A abych se alespoň trochu dotkla tématu diabetu, není záhadou, proč ještě před sto lety diabetes 2. typu téměř nebyl. Vždyť to, co dnes kolikrát sníme za jeden jediný den by před sto lety stačilo dospělému člověku na dnů několik.
Dnešní konzumní společnost vidí ve Vánocích jen soutěž o největší stromek, o nejdražší dárky a o co největší množství jídla. Proto si važme pokroku a vymožeností, které nám dnešní doba nabízí, ale nezapomeňme na skromnost a střídmost našich předků, a to především o vánočních svátcích.
Zdroje: bydleni.cz, minulost.org, cs.wikipedia.org, quartiermagazin.cz
1625
