Úzkostné poruchy: život pod vládou strachu a obav

Úzkost je nepříjemný emoční stav, jakýsi blíže neurčený strach a obavy. U diabetiků se úzkosti vyskytují podobně často jako u ostatních lidí. Pokud se ale projeví, mohou výrazně narušit kompenzaci diabetu. Existují možnosti, jak úzkosti řešit, je ale lepší jejich rozvoji předcházet.

Úzkostné poruchy: život pod vládou strachu a obav

Existují lidé s tzv. úzkostnými povahovými rysy, kteří již od dětství nepřiměřeně reagují na některé situace rozvojem strachu a obav, neustále se potřebují o něčem ujišťovat, nebo jsou při nutnosti podat výkon zablokováni emocemi. Na základě těchto povahových rysů a vlivem stresu pak vznikne některá z úzkostných poruch. Úzkostné poruchy se ale mohou rozvinout i u lidí jinak zcela psychicky stabilních, kteří ale prožívají například dlouhodobý nadměrný stres nebo zažili nějakou traumatickou událost.

JAK SE POZNÁ ÚZKOST?

Příznaků úzkosti je mnoho, neboť každý člověk ji prožívá jinak. Většina lidí ale při úzkostech vnímá bolest na hrudi, má pocity dušnosti, silného bušení srdce a závrati, doprovázené nervozitou, třesem, svalovým napětím, pocením, točením hlavy nebo nevolností. U většiny úzkostných poruch (kromě fobií) není úzkost omezena na určité situace, ani s nimi nesouvisí.

U některých diabetiků se úzkost projevuje podobně jako hypoglykemie. U obou těchto stavů se mohou objevit pocity dezorientace, pocení, nevolnost, třes, bušení srdce atd. Proto se k odlišení úzkosti od hypoglykemie doporučuje měřit si glykemii, ale samozřejmostí je včas doplnit sacharidy, aby se předešlo rozvoji případné hypoglykemie – ta je výrazně nebezpečnější než úzkost.

V ZAČAROVANÉM KRUHU

Z předchozího popisu všech úzkostných poruch vyplývá, že pokud jimi onemocní diabetik, vedou velmi často k dekompenzaci jeho základního onemocnění. Stane se to vlivem nadměrného stresu, který lidé s úzkostmi trvale nebo nárazově zažívají a který vede k opakovanému zvýšení glykemie. Úzkost také velmi často ovlivňuje chování člověka, jenž se pak vyhýbá situacím, které jeho úzkost zhoršují, nebo naopak nadměrně různé věci řeší.
Diabetici mohou vlivem úzkosti například omezit měření glykemie ze strachu, že naměří vysoké hodnoty, a ty jim navodí úzkost. Proto raději svou nemoc nemonitorují. Tím se uzavírá začarovaný kruh úzkostí – neznají svou glykemii, nemají se podle čeho řídit, špatně odhadují jídlo i dávky inzulinu a tím rozkolísávají glykemie, zhoršují kompenzaci a následně se zvýší také jejich úzkosti.
Jiní pacienti s diabetem si naopak vlivem úzkosti glykemii měří příliš často a nadměrně rychle reagují na její minimální výkyvy, případně reagují nepřiměřeně vysokými dávkami inzulinu při hyperglykemii, nebo jídla při hypoglykemii. Lidé pod vlivem úzkosti reagují často iracionálně, snaží se situaci co nejrychleji vyřešit v naději, že úzkost zaženou, a připíchnou si nepřiměřeně vysokou dávku inzulinu v domnění, že glykemie klesne rychleji. Glykemie ovšem neklesne rychleji, ale klesá výrazněji, tedy člověk následně upadne do hypoglykemie. S nadměrnou dávkou jídla při hypoglykemii je situace obdobná. Tímto chováním se opět kolísání glykemie zhoršuje a vytváří se začarovaný kruh zhoršování kompenzace a úzkostí.

JAK SE NAUČIT ÚZKOST ZVLÁDAT?

Základní podmínkou pro zvládání úzkosti je dodržování přirozeného pravidelného životního rytmu s dostatkem spánku, pohybu a času pro sebe a hledání vlastních příjemných aktivit, které nabíjejí energií.Tím si tělo získá i udrží sílu, aby mohlo bojovat s nadměrným stresem.
Pokud na sobě člověk vliv nadměrného stresu pozoruje, měl by se zamyslet, co může být jeho zdrojem, a pokusit se svou životní situaci upravit tak, aby se míra stresu snížila. Není to jednoduché, ale při dobrém náhledu a snaze se většinou řešení najít dá, je jen potřeba hledat možnosti, jak situaci řešit, a nečekat, že se vyřeší sama. Mnozí lidé (hlavně ženy) si např. stěžují na nadměrné zatížení povinnostmi kolem domácnosti a dětí, přitom žijí s partnerem a dětmi, kteří by mohli a měli část domácích prací zastat. Někdy ale vypadá jednodušší „udělat si všechno sama“ než vydržet, že to ostatní dělají jiným způsobem. Přitom rozdělení domácích povinností přináší pocit vlastní důležitosti i ostatním, děti se tím učí zodpovědnosti a zbývá pak více času k odpočinku a pro společné aktivity rodiny.
Základem možného vyrovnání se s úzkostí je uvědomění si vlastní psychické nepohody. Pokud je její příčinou strach z nepříznivých hodnot glykemie, je důležité si o tom promluvit s diabetologem nebo edukátorem. Ti mohou pomoci najít řešení a také se dovědí příčinu dekompenzace a mohou ji řešit. Jednou z možností je velmi postupné nastavování cílových glykemií tak, aby byly pro daného člověka zvladatelné.
Pokud úzkost naroste do takové míry, že ji člověk již sám nedokáže zvládat, nebo pokud začne svými projevy narušovat běžné denní aktivity, je vhodné vyhledat pomoc odborníka, tedy psychiatra nebo psychologa. Ti mohou pomoci stav odborně řešit buď za pomoci léků, nebo psychoterapie.

NEPŘIMĚŘENÝ STRACH Z HYPOGLYKEMIÍ…

Strach z hypoglykemie by se dal zařadit mezi fobické úzkostné poruchy, což jsou úzkosti vyvolané určitými dobře definovanými situacemi nebo objekty (běžně pavouci, myši, výška, uzavřené prostory, ale i klauni, motýli, knoflíky…). Pacient s fobií z hypoglykemie se snaží úzkosti vyhnout a udržuje svou glykemii nepřiměřeně vysoko. Jsou diabetici, kteří např. při glykemii 10 mmol/mol panikaří a cítí se jako při hypoglykemii. Je to dáno jak úzkostí, tak nastavením těla na celkově vyšší glykemie. Příčinou vysokého glykovaného hemoglobinu pak u těchto pacientů je jejich nadměrné zajídání domnělé hypoglykemie vyvolané strachem z ní.

… A Z KOMPLIKACÍ DIABETU

Opačný problém mají diabetici s nadměrným strachem z komplikací diabetu, kteří zase ze strachu z hyperglykemie upadají do „hypa“, protože při sebemenším výkyvu směrem nahoru „dopichují“ inzulin nebo příliš málo jedí, aby jejich hladina cukru nestoupala. Těm ale kvůli hypoglykemiím hrozí zase jiné komplikace – jako např. poruchy paměti a soustředění.

MUDr. JANA KOMOROUSOVÁ, Ph.D.

Lékařka dětské, dorostové i dospělé psychiatrie. Provozuje soukromou praxi v Plzni. Spolupracuje s diabelotogickým centrem 1. LK FN Plzeň. Přednáší pacientům, sestrám i lékařům. Publikuje v odborných i pacientských časopisech.

Diskuze k článku

Komentujte

avatar
  Subscribe  
Upozornit na