Typy diabetu

V závislosti na specifických odlišnostech diabetu jej rozdělujeme do dvou hlavních typů: diabetes 1. typu a diabetes 2. typu. Méně často je možné se setkat se specifickými typy diabetu, mezi které patří typy MODY a LADA. Zvláštní skupinu diabetu pak představuje diabetes těhotenský.

Typy diabetu

 

Diabetes mellitus 1. typu

Diabetes 1. typu je autoimunitní onemocnění. Toto znamená, že v řízení lidského těla dojde k poruše a buňky samy postupně zničí Langerhansenovy ostrůvky ve slinivce břišní, které vyrábějí hormon inzulin. Tento hormon funguje jako klíč k otevírání stěn buněk, aby glukóza z krve mohla přejít do svalů a jater k dalšímu zpracování. Tělo tak považuje B buňky ve slinivce břišní za cizorodou část organismu a nastartuje autoimunitní reakci. Zatím není zcela jasné, proč dochází k poruše tolerance imunitního systému vůči B buňkám, tvorba protilátek je ale zakódována v genetické informaci jedince už před tím, než dojde k samotnému propuknutí nemoci a spouštěcím mechanismem se pak může stát třeba i jen běžné chřipkové onemocnění.

Pokud je inzulinu v krvi málo či dokonce žádný, glukóza z krve se nemůže uplatnit a organismus začne trpět nedostatkem energie. Játra, svaly a tuková tkáň nemají dostatek glukózy a tedy ani energie. Organismus začne spotřebovávat namísto glukózy bílkoviny a tuky, čímž začne rozkládat svalovou hmotu. Pokud by zůstal neléčen, postupně by došlo až k metabolickému rozvratu celého organismu. V současnosti je diabetes 1. typu léčitelný inzulinem. Pacient je ale celoživotně závislý na jeho pravidelném podávání. Inzulin však nelze přijímat perorálně, protože by se rozložil žaludečními šťávami. V dnešní době existují již vyspělé aplikační pomůcky, které pacientům usnadňují podávání – inzulinová pera a inzulinové pumpy.

Diabetes 1. typu může propuknout v jakémkoliv věku, nejčastěji se tak ale stane u dětí a u osob do 35 let.

Diabetes mellitus 2. typu

Diabetes 2. typu je charakterizován inzulinovou rezistencí a relativním nedostatkem inzulinu. Vzniká většinou po 40. roce věku, ale k jeho rozvoji může dojít i dříve. Vedle vrozené náchylnosti podporují jeho vznik nadváha, nedostatek pohybu a duševní stresy.

Příznaky diabetu 2. typu mohou zůstat nezjištěné, asymptomatické, po mnoho let a diagnóza je často stanovena až na základě přidružených komplikací, kterými mohou být až selhání ledvin, poruchy zraku či vředy na nohou. Často se též diagnostikuje náhodně vyšetřením krve nebo moči, kde se zjistí vysoké množství glukózy.

Beta buňky vyrábějí inzulinu dostatek, někdy i více, než je potřeba, ale tělo neumí na inzulin reagovat, ztrácí k němu vnímavost a vzniká tzv. inzulínová rezistence. Tento stav souvisí zejména s nadměrným množstvím tuku v těle. Organismus pacienta musí k udržení normální hodnoty glykémie vyrábět stále větší množství inzulinu. Ve chvíli, kdy je schopnost produkce inzulinu na maximální možné hranici a tělo již nedokáže vyrobit více, začne koncentrace glukózy narůstat a choroba se projeví.

Pacienti nejsou oproti diabetu 1. typu plně závislí na externím podávání inzulínu a v množství případů stačí k vhodné léčbě správně nastavená dietní opatření, omezující příjem sacharidů a redukce hmotnosti. Přesto je u části pacientů nutné navíc podávat tablety – perorální antidiabetika. Pokud se vhodné kompenzace nedosahuje ani dietou ani podávanými antidiabetiky, je nutné začít s aplikací inzulínu pro kontrolu hyperglykémie.

Diabetes 2. typu je nejrozšířenějším typem diabetu. V naší populaci velmi výrazně převládá – jedná se až o 90 % diabetiků. Onemocnění se vyskytuje převážně ve středním a vyšším věku, přičemž s věkem jeho pravděpodobnost výrazně stoupá. Pokud není včas odhalen nebo není správně léčen, může vést ke komplikacím, které mohou výrazně negativně ovlivnit kvalitu a délku života.

Těhotenský diabetes

V těhotenství dochází vlivem působení těhotenských hormonů ke kolísání hladiny glykémie. U některých žen se slinivka břišní nedokáže vyrovnat se zvýšenými požadavky na inzulín, který by udržel hladinu glykémie v rovnováze. Glukóza se tak v matčině krvi vyskytuje ve zvýšeném množství a dostává se přes placentu k plodu. Ten pak reaguje zvýšenou tvorbou vlastního inzulínu. Těhotenská cukrovka vede u dítěte k výskytu diabetické fetopatie, mezi jejíž projevy patří vyšší porodní hmotnost a hrozba hypoglykémie po porodu. Dalším možným důsledkem je pak zvýšená hodnota žlučového barviva, takže může nastat novorozenecká žloutenka. Všechny tyto komplikace jsou však velmi dobře zvládnutelné pediatry a netrvají po porodu nijak dlouho.

Žena, která dostane těhotenskou cukrovku, nemusela mít nikdy předtím žádné potíže a ani genetické dispozice. Zároveň těhotenský diabetes po porodu ve většině případu smizí. Udává se, že postihuje přibližně 4% těhotných žen a dnes je zachycen při plošných krevních testech, které se provádějí po dvacátém týdnu těhotenství.

Specifické typy diabetu

Výrazně méně často je možné se setkat se specifickými typy diabetu, mezi které patří MODY, LADA či se mohou projevit při různých endokrinních onemocněních, v důsledku užívání některých léků, při zánětu slinivky i při některých genetických onemocnění.

MODY diabetes

je podmíněný změnou genů a je diagnostikován u mladých osob. Průběh má mírný a většinou není potřeba podávat inzulín. U osob s typem MODY se diabetes objevuje minimálně ve dvou generacích v rámci jedné rodiny.

LADA

je specifická podskupina diabetu 1. typu, která se objevuje zpravidla v pokročilejším věku. S ohledem na pomalý průběh autoimunitní reakce připomíná spíše diabetes 2. typu, se kterým je také občas mylně zaměňován.

Zobrazit diskuzi
Diskuze k článku

Komentujte

avatar
  Subscribe  
Upozornit na