Týká se vás syndrom podvodníka? Náchylnější jsou k němu spíš ženy

Mohou za to dvě psycholožky z George State University – Pauline Rose Clance a Suzanne Imes, které pojmenovaly známý imposter syndrom, v češtině syndrom podvodníka. Jak se projevuje?

Opakovaně se uvádí, že nejohroženější jsou syndromem podvodníka právě ženy. Ale i u diabetiků má své čestné místo. Omezení, která cukrovka přináší, mohou lehce vést k domněnce, že všichni okolo se mají zkrátka lépe, a když už se vám něco podaří, je to jenom náhoda. Nebo?

Rozhovor s diabetičkou Terezou: “Dokážete všechno, když tomu budete věřit.”

I přes svůj velmi mladý věk je Tereza nanejvýš vyspělou a rozumnou dámou. Při rozhovoru s ní máte pocit bezbřehého optimismu a velké vnitřní ...

Jsem úspěšný dílem náhody

Máte tendence se za své úspěchy omlouvat? Zlehčujete své schopnosti? Používáte věty: “Zas tak dobré to není.” “To nestojí za řeč.” “To byla náhoda.”? Možná trpíte syndromem podvodníka, kterému vnitřní hlas našeptává, že není úspěšný na základě svých znalostí a zkušeností, ale jen dílem náhody. “Nejsem dost dobrá, měla jsem štěstí.” Úmyslně je zde využit ženský rod.

Imposter syndrom je většinou doménou žen s nízkým sebevědomím. Svůj úspěch zlehčují, aby to zkrátka nevypadalo navenek tak, že jsou úspěšné až moc.

Jde o psychologický stav, kdy si jedinec své kvality neuvědomuje a snižuje své schopnosti. Je zde velmi narušena důvěra v sebe sama, což může mít mnoho příčin, a nemusí to pocházet pouze z pracovní činnosti. Syndrom podvodníka se může rozvinout u kohokoliv, nejčastěji se ale objevuje u lidí na vysokých pracovních pozicích nebo těch, kteří vyrostli velmi rychle.

Nově diagnostikovaný diabetik I. typu: “Proč zrovna já?”

Když za vámi doktor přijde s diagnózou cukrovky I. typu, jste naštvaní, zmatení, možná smutní. A také trochu vyděšení. Stejně tak vaše rodina. ...

Nezasloužím si štěstí

Právě rychlý úspěch nás často přinutí k myšlence, že jsme byli jen ve správný čas na správném místě, nebo jsme místo dostali, protože nikdo jiný nemohl. Často pocity spojené s tímto syndromem přichází také vlivem sociálních sítí. Místo, kde se všichni dělají alespoň o kapku lepší, nás vede k DOMNĚNCE, že všichni se mají lépe. Zvládají život s úsměvem na tváři, nemají doma nepořádek, nebo šli na státnice se znalostí všech otázek.

Jde o velmi zásadní konflikt mezi vnímáním sama sebe a tím, co jsme měli odmala vtloukáno do hlavy. Například staré známé: “Samochvála smrdí.” V pracovních vztazích je dnes tak mnoho těch, kteří touží po pochvale od svého nadřízeného nebo kolegů, sami sebe ale pochválit neumí. Zeptejte se sami sebe, kdy jste si naposledy řekli do zrcadla, že se milujete. Může to znít hloupě nebo trapně, ale pokud vám u toho bude skutečně nepříjemně, na něco to poukazuje. Jak to můžete slyšet od ostatních, když to sami říct neumíte?

Typy podvodníků

Syndrom podvodníka vás s touhou být nejlepší umí hnát dopředu, zároveň však může prohloubit váš pocit nespokojenosti, úzkosti či deprese. Je těžké vyrovnávat se dokonalosti, která navíc ani neexistuje.

Výzkumem imposter syndromu se zabývá také doktorka Valerie Young. Klasifikovala pět typů tohoto syndromu, který je postaven na osobních rysech jednotlivce. Jednotlivé typy se mohou prolínat nebo kombinovat. Patří mezi ně:

1. Všechno musí být perfektní! Člověk razící toto heslo musí mít vše naprosto perfektní, nesnáší nedodělané věci a raději práci udělá za druhé, než aby jim podruhé uvěřil. Nejlepší možná cesta k syndromu vyhoření.
2. Potřeba být inteligentní “od přírody”. Takzvaný přirozený génius má za to, že pro něj musí být přirozené plnit úkoly bez námahy. Stanovuje si často nereálné cíle, a pokud jich nedosáhne na poprvé, ihned o sobě pochybuje.
3. Žena “superhrdinka”. Nebo klidně i muž. Člověk, který zvládne všechno a nikomu nikdy neřekne ne, právě na tom zakládá své kvality. Jakékoliv selhání ho vede zpátky k přesvědčení, že je neschopný.
4. Sólo hráč. V hlavě se mu častokrát urodí: “Pokud požádám o pomoc, potvrdím tím vlastní neschopnost.”
5. Expert na všechno. Nedokončí práci bez toho, aby si byl jistý, že ji zná do sebemenších detailů. Pokud ne, vyvolává to v něm pocit méněcennosti.

Co s tím? Zbavit se domněnky podvodu není jednoduché

1. Při každém problému, který chcete změnit, je třeba prvotní krok – a to uvědomit si, že nějaký problém vůbec máme. Mnohdy je totiž imposter syndrom kvalifikovaný jako vzorec myšlení, který jsme si přinesli z dětství od rodičů. “Samochvála smrdí!” říkávali. A nám teď vyrostla generace, která se sama sobě bojí přiznat, že něco dělá skutečně dobře.
2. Další krok je možná ještě složitější: uvědomte si své pochyby a úzkostné myšlenky. Abyste dokázali ocenit své kvality, je dobré rozpoznat také slabiny. Jedině porozumění sobě samému povede k rozvoji osobnosti.
3. Třetí, a nejdůležitější pravidlo zní – NEPOROVNÁVEJTE SE S OSTATNÍMI! Věřte, že ten člověk, kterému tolik závidíte, možná večer pláče do polštáře a cítí se sám.

Faleš sociálních sítí

Na sociálních sítích je jednouché pojmout přesvědčení, že se mají všichni báječně, mají perfektní manželství, spoustu peněz, mohou si dovolit několik dovolených za rok, postavit dům a pořídit si nové auto. “Jak jen to dělají? Proč se nedaří jen mně?” říkáte si. Nahlížíte na to však z pohledu, který vám ten dotyčný předává.

Udržte si kritické myšlení a pracujte  s myšlenkou, že každý má nějaké problémy a něco řeší. Každý se doma občas nepohodne, řeší peníze nebo neví, na co kde vezme. Možná ten dům i auto jsou na tak vysoký úvěr, že nezbývá na nic jiného. Možná je váš idol několikrát do roka na dovolené, ale jezdí tam s přítelkyní, se kterou si nemá co říct a cítí se sám. Naučte se pracovat sami se sebou!

Zdroj: Forbes, Respekt,Aktin

2065