Trocha psychologie pro děti s diabetem

Role psychiky v léčbě cukrovky u dětí a dospívajících je obrovská. Je v ní nesmírná síla, která může pomoci i uškodit. Není žádné takové onemocnění, kde vlastní každodenní provádění léčby a výsledky léčby tak závisí na samotném nemocném dítěti a jeho rodině. Vždyť dospívající si svůj diabetes kontroluje a léčí vlastně sám a starší dítě již často ve velké míře také.

Trocha psychologie pro děti s diabetem

Rodiče a profesionálové diabetologických ordinací jsou postaveni do role rádců a „pomocníků“ a také hodně „psychologů“. Vlastní chování mladého diabetika a jeho diabetologické vzdělání, motivace a způsob života silně ovlivňuje životní perspektivy a kvalitu života. Názor dítěte může být například velmi důležitý pro způsob aplikaci inzulínu – pera nebo pumpa? kde to má v dětské medicíně analogii? Proto se o psychiku dětí s diabetem a jejich rodičů musíme zají-mat, a pokud je to v našich silách, tak také postarat.

Optimismus pomáhá

Ve významu psychologie pro výsledky léčby je zásadní odlišnost cukrovky od jiných chronických nemocí dětského věku. Význam stavu psychiky na průběh a výsledky léčby nemoci nebo úrazu nejvíce asi dokumentují rozdíly v době hojení a výskytu komplikací zcela stejných válečných poranění mezi vojáky vítězné a poražené armády. Podobně často pozorujeme u dětí s diabetem a jejich rodičů, že snazší zvládání cukrovky a lepších výsledků dosahují lidé s pozitivním laděním psychiky, lidé „reálně optimističtí“. Někomu je toto ladění dáno a již se s tím „narodí“ , jiný ho těžko, pracně a vědomě dosahuje a udržuje. Někomu se v životě pozitivní ladění psychiky dosáhnout nikdy nepodaří. A někteří lidé dokonce toto pozitivní ladění ze sebe sálají a dovedou ho přenášet na své okolí. Jim za to díky a ať je jich více.

Je na tom vůbec něco pozitivního mít cukrovku?

Na jednom z diatáborů jsme na anonymní odpovědi dětí s diabetem na tuto otázku jsme byli opravdu zvědavi! Na rovinu, pozitiva se na cukrovce hledají jen těžko. Ale děti je našly. Díky cukrovce mají teď opravdové kamarády. Kamarády, kteří jim skutečně rozumí (jiní diabetici) a kteří jsou jim ochotni pomoci (i jiné zdravé děti). Nebýt cukrovky, tak se prý nikdy nedostaly na diatábor a nepoznaly jiné děti s cukrovkou. Na diatáborech dětí získávají sebevědomí, pozitivnější myšlení a nová přátelství. Vždyť první noc na táboře, když se po dlouhé době osobně zase setkají, mají si dlouho do noci na pokojích co vyprávět. A věřte, že děti a dospívající s diabetem vzájemně opravdu vědí, o čem mluví. O všech svých starostech s cukrovkou, s rodiči, s vrstevníky a někdy dokonce i s diabetologickými profesionály.

A zákazy, co kazí život a náladu?

Řada dětí naštěstí pravidla pojídání sladkostí při cukrovce nepovažuje za významné a vlastně jim ani nevadí. Není to pro ně něco, co by jim mělo kazit radost ze života a prostě pravidla pojídání sladkostí dodržují. Jiným dětem rozumné zacházení se sladkostmi dělá problém, stres a často i pojídají sladkosti potají. Je třeba na toto myslet, včas odhalit (někdy je to velký problém) a snažit se řešit. Připomeňme si, že děti s vážnými alergiemi, s epilepsií nebo dokonce se zhoubnými nádory mají život mnohem problematičtější než děti s cukrovkou.

Vliv rodičů a jejich psychika

Zcela zásadně ovlivňuje diabetes dítěte působení rodičů ve srovnání s působením rodičů na průběh a výsledky léčby jiných chronických nemocí dětí. Být dobrý rodič je velké umění a dar. Kdo to stoprocentně umí? Jak najít ten zdravý střed mezi výchovou příliš ochranitelskou a liberální (tj. dítě vše smí, má ve všem úlevy a vše dělají rodiče) a naopak výchovou příliš autoritativní a direktivní (tj. jen zákazy a příkazy a neustálá kontrola)? Setkáváme se s tím, že po zjištění cukrovky (i během let léčení) je psychika dítěte „lepší“, než psychika rodičů. Rodiče mají být pro dítě vždy oporou a u diabetu je to ještě více důležité. Nechť jsou před dítětem silní a popláčí si potají. Rodiče jsou ti, u kterých hledá dítě útočiště, povzbuzení, pochvalu, zvýšení sebevědomí a „energii do baterií“. Pochopitelně by rodiče (a stejně i učitelé) měli klást na dítě s diabetem stejné nároky a užívat stejné měřítko jako na ostatní děti. Vymstí se tolerování využívání nemoci dítětem pro různé úlevy nebo dokonce „utíkání do nemoci“.

 


Rodiče mají být pro dítě vždy oporou a u diabetu je to ještě více důležité.


 První chvíle po diagnóze jsou důležité

Zjištění cukrovky u dítěte je obrovský zásah do života samotného dítěte i rodiny, ve které žije. Zásah tak silný, že to někdy dokončí proces narušení vztahů natolik, že se rodina rozpadá a otec z ní odchází. Pak je pro dítě a jeho diabetes mimořádně důležité, aby do problémů (zejména citových) nebylo vtahováno ani dítě a ani jeho diabetes. Pokud se tak děje, velmi těžce trpí psychický stav dítěte a stav vyrovnání jeho nemoci. Cílem je, aby dosavadní život dítěte a jeho rodiny byl cukrovkou co nejméně narušen. Většinou se to podaří.

Kdy sdělit vrstevníkům, že mám cukrovku?

Mnohem snazší život a přijetí nemoci udávali z našich mladých osob s diabetem ti, kteří diagnózu cukrovky a nutnost léčby inzulínem sdělili svým vrstevníkům okamžitě. Jasně, někteří „kamarádi“ nebo „lásky“ odpadnou, ale to skutečné zůstane. A nové se objeví.

Působí na děti, když vidí na glukometru svou špatnou glykémii?

Na pár z nich vůbec ( „Měl jsem i 30 a bylo mi super“ atp.). Na většinu dětí však vědomí jejich špatné glykémie působí neblaze okamžitě a výrazně („nemám náladu, zlobím, jsem agresívní, podrážděná, mám depku, bojím se, že skončím v nemocnici“, atd.). Vidět, jak na tom právě teď jsou, to si přejí prakticky všechny děti, co nám na diatáboře odpovídaly.

Co s podváděním dětí při léčbě cukrovky?

Nezřídka se s tím setkáváme. Děti si vymýšlí své glykémie, potají připichují dávky inzulínu pery nebo pumpou. Je třeba na tuto možnost myslet. Čím dříve se na to přijde, tím pro všechny lépe. Samy na sebe v takovém případě doporučují tresty. Za nejhorší považují zvýšený dohled rodičů nad vším, co s cukrovkou souvisí a dočasné odebrání inzulínové pumpy, kterou si tolik přejí mít. Dočasné odebrání pumpy po předběžných varováních zlepší jejich motivaci a spolupráci v léčbě cukrovky.

Velmi důležité je přijetí nemoci a naučení se s ní žít.

Podle toho bývají i výsledky. Přijetí cukrovky bývá mnohem lepší, když se objeví v raném dětském věku a děti si později ani život bez ní nepamatují. Nejvíce problematické přijetí ne- moci je v období puberty. Dost často se stává, že pak svou nemoc nikdy dospívající nepřijme a na úrovni kompenzace se to velmi negativně projevuje. Podle našich zkušeností nepřijme svou nemoc nejméně polovina puberťáků.

Mají děti s cukrovkou strach?

Víme to z diskusí na diatáborech. Mají děti strach z hypoglykémie? Některé, co ji mají za sebou, tak ano. A tak velký, že to může zvyšovat jejich průměrné glykémie i hodnoty gly- kovaného hemoglobinu. Pozor, některé děti udávají strach z rodičů při špatných výsledcích. A některé dokonce mají strach z kontroly v diabetologické ordinaci, např. „aby na mne doktorka zas neřvala“. Ale, jak všichni víme, přísnost také musí být. Umíme najít tu správnou míru? Mají děti léčené inzulínovou pumpou strach? Většina z nich naštěstí vůbec ne. Některé jen zpočátku po jejím nasazení. Jen zřídka ano, např. že „se něco stane“. Nošení inzulínové pumpy na viditelném místě může být pro některé v období dospívání pochopitelně psychickým problémem.Získání a hlavně pak udržení motivace dítěte k léčbě je často problémem. Pozitivní motivace je teoreticky jistě lepší. A stačí? Na manažerském školení nám říkali, že se má v 80 % chválit. Funguje to v udržení motivace a dobrých výsledků i u dětí s cukrovkou?

Děti a jejich rodiče musí znát cíl svého snažení a důvody pro něj. Významnou se ukazuje být znalost dětí a rodičů cílových ideálních hodnot glykovaného hemoglobinu (Šumník, Olomouc 2010). Zvýšená frekvence kontrol v diabetologické ordinaci s pobesedováním a edukací může motivaci k léčbě posilovat.

Ať se vám všem daří potenciál psychiky využít ve svůj prospěch a lepší život.

Zobrazit diskuzi
Diskuze k článku
Subscribe
Upozornit na
guest
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments
0
Would love your thoughts, please comment.x
()
x