Sůl nad zlato?

V současné době se o soli často mluví spíše v negativním smyslu. Stejně jako je nebezpečný nedostatek soli, tak i její nemírné požívání má neblahé účinky pro náš organismus. Podívejme se, jaké konkrétně to jsou.

Sůl nad zlato?

Zvyšuje krevní tlak

Sodík zadržuje vodu v těle a zvyšuje krevní tlak. Zvýšený krevní tlak významně zvyšuje riziko infarktu myokardu (srdečního infarktu) a náhlých mozkových příhod (mrtvice).

Zvyšuje chuť k jídlu

Sůl je nebezpečná v tom, že zvyšuje chuť k jídlu, a tak nepřímo vede k přejídání a obezitě. Slané jídlo navíc vyvolává žízeň, a pokud ji zaháníme sladkými nápoji, vede to opět k obezitě.

Zatěžuje ledviny

Vysoký příjem soli také zbytečně zatěžuje ledviny.

Přispívá k osteoporóze

Zvýšené vylučování sodíku močí způsobuje i větší ztráty vápníku, který pak chybí v kostech, a tím roste riziko osteoporózy. Nadměrné solení vadí hlavně v dětství a dospívání, neboť v tomto období se vytváří maximum kostní hmoty, z níž pak lidé čerpají ve stáří.

Kolik soli Češi snědí?

Množství soli, kterou Češi zkonzumují je velmi znepokojivá. Doporučený denní příjem se podle Světové zdravotnické organizace (WHO) pohybuje kolem pěti gramů soli denně. V České republice se její spotřeba na jednoho člověka pohybuje v rozmezí 15 až 17 gramů denně. Příliš nízký příjem soli pod pět gramů je také rizikový. Od toho jsme ale velmi daleko. Byli bychom rádi, kdybychom se v ČR dostali na osm až devět gramů, což je ale pořád dvakrát tolik, než doporučuje WHO.

Solení je byznys

Koncentrace soli v potravě nebyla nikdy tak vysoká po celou historii lidstva. Její úroveň začala růst ve chvíli, kdy se lidé naučili konzervovat maso. Z jednoho či dvou gramů před tisíci lety jsme tak dospěli až k současným 12 a více gramům. Jejich převážná část však nepochází z domácí slánky, nýbrž si je domů už přinášíme v hotových potravinách. Osmdesát procent soli si domů nosíme z obchodů v nákupních taškách s potravinami (uzeniny, sýry, pečivo atp.). Hlavní je proto jednat s potravináři, aby snížili množství soli v potravinách. Jenže potravináři tvrdí, že omezení soli podle doporučení WHO by pro ně přineslo velké finanční ztráty. Například jen ve Francii by to znamenalo, že by potravinářský průmysl přišel o miliardy eur. Možnou cestou je postupné snižování obsahu soli v potravinářských výrobcích o pět až deset procent za rok. Konzumenti to nepoznají a budou kupovat stejně velká množství méně slaných výrobků potravinářského průmyslu a producenti nepřijdou o byznys.

Kdo si má příjem soli hlídat?

Nejvíce mohou omezením soli v jídelníčku získat lidé s vysokým krevním tlakem (hypertenzi). Pokles diastolického krevního tlaku o deset milimetrů rtuťového sloupce (mm Hg) snižuje úmrtnost na kardiovaskulární choroby o 20 až 40 procent. Pokud poklesne krevní tlak o pět až šest mm Hg, sníží se riziko náhlých mozkových příhod o 42 procent. Vliv konzumace soli na krevní tlak je vidět například na současné populaci Afroameričanů. Ve své původní domovině byli zvyklý na nízký příjem soli a jejich ledviny s ní uměly dobře hospodařit. Když je ale otrokáři převezli do Ameriky, kde se sůl konzumuje více, jejich organismus si na přebytek soli dosud nezvykl a nepřizpůsobil se mu. Afroameričané mají proto i dnes mnohem častěji zvýšený krevní tlak ve srovnání s bílou populací.

Podobným příkladem mohou být i japonští rybáři, kteří měli v minulosti extrémně vysokou spotřebu soli a před více než 50 lety u nich byla nejvyšší frekvence náhlých mozkových příhod vůbec. Naopak populace jihoamerických indiánů, kteří žijí v deštných pralesech, hypertenzí prakticky netrpí. Protože je pro ně téměř nemožné si sůl koupit, solí pomocí popele, který ovšem obsahuje jen velmi malé množství soli.

Mgr. Vít Černý

Zobrazit diskuzi
Diskuze k článku

Komentujte

avatar
  Subscribe  
Upozornit na