Jak zvládnout přechod na inzulin

Změna režimu léčby může pro diabetika představovat stresovou situaci. Zatímco pacienti s diabetem 1. typu jsou od počátku závislí na dodávce inzulinu, diabetes 2. typu lze většinou na začátku onemocnění léčit pomocí úpravy životního stylu a případně přidáním perorálních antidiabetik. Až při neúspěchu těchto kroků se přistupuje k léčbě inzulinem.

Jak zvládnout přechod na inzulin

Oddalování léčby inzulinem u diabetiků 2. typu

Diabetici 2. typu si často závažnost svého onemocnění uvědomí až tehdy, když přijde doporučení lékaře ke změně léčebného režimu – začátek léčby inzulinem. U některých z nich až tehdy vlastně začíná život s nemocí, musí se s ní vyrovnat a opět jí, teď už doopravdy, přizpůsobit svůj životní styl. Někdy až při nutnosti nasazení inzulinu získají diabetici 2. typu dojem, že je jejich nemoc vážná, každodenní a celoživotní. Ti, co jí dosud svůj život přizpůsobovali jen málo nebo vůbec, mívají obavu jak ze zhoršení kvality svého života, tak z postoje okolí – „to máš z toho, že jsi jedl sladké, když máš cukrovku“. Ti, kteří se snažili od počátku dodržovat léčebná a dietní doporučení, mívají zase pocity viny a selhání. Oddalování léčby inzulinem může pocházet i ze strany lékaře, který zná svého pacienta a předpokládá předem, že se bude pacient léčby inzulinem bát, případně že ji technicky bude špatně zvládat. Tato obava a nejistota se pak přenáší na pacienta. Je tedy výhodné, aby lékař, pokud je přesvědčený o důležitosti nasazení inzulinu, tuto informaci jasně sdělil a pacientovi vysvětlil.

Proč inzulin?

Pokud vám diabetolog nabízí léčbu inzulinem, zeptejte se ho na důvody a na očekávání, která od léčby inzulinem má, co by se mělo ve vašem životě změnit k lepšímu. Můžete tak lépe pochopit, že inzulin zlepší vaši aktuální glykemii a tím i tělesné pocity, které při jejím zvýšení vnímáte – únava, bolesti hlavy, pocení atd. Dalším a neméně důležitým důvodem nasazení inzulinu je zlepšení dlouhodobé kompenzace diabetu a tím oddálení chronických komplikací.
Mnoho pacientů se obává, že při léčbě inzulinem dojde k přibývání tělesné hmotnosti. To však reálně hrozí lidem, kteří nedodržují základní doporučení ohledně zdravého životního stylu a dietních opatření. Přibírání po inzulinu lze ale předejít přiměřenou fyzickou aktivitou, která nejen už sama o sobě snižuje hmotnost, ale i zvyšuje citlivost těla k inzulinu, tedy jsou potřeba nižší dávky inzulinu.
Dalším důvodem oddalování léčby inzulinem je obava z hypoglykemie. Ta je při léčbě inzulinem obecně pravděpodobnější než při léčbě pomocí perorálních antidiabetik, ale dá se jí dobře předejít častým měřením glykemie a samostatnou úpravou léčby.

Přichází větší zodpovědnost

A tím se dostáváme asi k nejčastějšímu důvodu, který reálně pacienti k oddalování léčby inzulinem mají – totiž, že se budou muset častěji měřit a léčbu si podle naměřených hodnot samostatně upravovat. Za tou stojí nechuť na nemoc myslet a zabývat se jí, tedy zabývat se sebou samým. Potřeby svého těla totiž většina z nás částečně nebo zcela zanedbává a diabetes na inzulinu to dokáže velmi dobře odhalit.
Mnozí pacienti se obávají aplikace inzulinu injekční formou, mají představu několika bolestivých injekcí denně. Pro nikoho není příjemné pomyšlení na aplikaci injekce sobě samému, pokud to nikdy nedělal. Vzhledem k tomu, že se ale většinou začíná jednou denní dávkou dlouhodobě působícího inzulinu, může si pacient na aplikaci inzulinu postupně zvyknout, pokud je pak nutné přejít k častější aplikaci, nebývá to již zpravidla takový problém.
Jiní nemocní, kteří dosud ani samostatně neměřili glykemii a měli by s tím po nasazení inzulinu začít, mají obavy z manipulace se vší technikou – glukometr, inzulinové pero – jde totiž o tolik nového najednou. Nejlepší prevencí takového postoje je začít se po zahájení jakékoli léčby diabetu o sebe starat co nejdříve. Tím se může léčba inzulinem oddálit. Jakmile lékař doporučí měřit glykemie, je nejlepší naučit se to hned a zafixovat si patřičné návyky v měření a hodnocení profilů glykemie. Pokud se pak přidá další metoda léčby, nebývá to pro dobře spolupracující diabetiky větší problém.

Někdy může se změnou režimu zpočátku pomoci rodina nebo partner, je ale potřeba, aby hlavní zodpovědnost stále přejímal sám pacient, tím se i dříve naučí všechny potřebné dovednosti sám.

Přechod z aplikace inzulinu pery na inzulinovou pumpu

Diabetici, kteří mají možnost aplikovat inzulin inzulinovou pumpou, se někdy obtížně rozhodují. Pokud diabetolog nabídne tuto možnost, mnozí pacienti ji vítají s vizí zjednodušení samostatné úpravy léčby, přiblížení se zdravým lidem, zlepšení kvality života.
Najdou se i diabetici, kteří lékaře přemlouvají, aby jim pumpu doporučil, i když k tomu u nich ještě nenadešel čas. Tito lidé doufají, že jejich kompenzace nemoci, kterou nezvládají pomocí inzulinových per, se jako zázrakem zlepší, nebudou ji muset tolik řešit, pumpa za ně bude hlídat aplikaci inzulinu. Je ale třeba si uvědomit, že inzulinová pumpa sice umožní větší flexibilitu v podávání inzulinu a tedy usnadní samostatnou úpravu léčby, ale není to možné využít, pokud pacient dostatečně často neměří glykemii a nezamýšlí se nad jejím kolísáním. Inzulinová pumpa jednoznačně není určena pro špatně spolupracující pacienty.

Třetí skupina pacientů jsou ti, kteří přes opakovaná doporučení diabetologa inzulinovou pumpu odmítají byť jen na omezenou dobu vyzkoušet. Ti se většinou bojí závislosti na přístroji, kanyly zapíchnuté neustále v těle, hadiček, které se budou všude plést. Někteří se také raději spolehnou na sebou řízenou aplikaci, než aby pumpa sama inzulin dávkovala. Jiní mají obavu, že by se na přístroj naopak příliš spolehli a přestali mít motivaci kontrolovat glykemii. Někteří z diabetiků, kteří se pro pumpu rozhodnou, se s ní i přes veškerou snahu nedokáží z podobných důvodů sžít, těch je ale minimum. Avšak většina pacientů, kteří pumpu vyzkouší, se jí již nechtějí vzdát.

Převezměte zodpovědnost za svoje zdraví a léčbu.

Desatero předcházení stresu ze změny léčebného režimu

1. Přijměte informaci, že včasné zahájení léčby inzulinem sníží pozdní
komplikace diabetu, zlepší aktuální pocity v těle a kvalitu vašeho života.
2. Každý máme své obavy a předsudky, každý máme problém s něčím jiným a
máme na to právo. Sdělujte svoje pocity a pochybnosti lékaři nebo edukátorovi,
umožněte jim, aby vás podporovali.
3. Ptejte se svého lékaře, sester a edukátorů, hledejte u nich informace, které vám
umožní lépe se rozhodovat.
4. Ptejte se spolupacientů, jak se cítili při přechodu na jiný režim léčby oni a
jakým způsobem ho zvládli. Získáte tím informace a dodáte si odvahu.
5. Uvědomte si od počátku onemocnění diabetem, že čím dříve a čím lépe se o
sebe budete starat, tím snazší budou přechody na jiné režimy léčby.
6. Přijměte svoji nemoc a sebe sama s ní za plnohodnotného člověka, bude pro
vás snazší přijímat nová opatření v léčbě a nebudete se za ně stydět.
7. Nehledejte důvody, proč změnu nedělat. Naopak, najděte si co nejvíce důvodů,
proč zkusit něco nového, a najděte způsob, jak to co nejlépe zvládnout.
8. Převezměte zodpovědnost za svoje zdraví a léčbu. Váš lékař vám dává ta
nejlepší doporučení, je na vás, zda je pro sebe využijete.
9. Nesnažte se všechno zvládnout najednou, postupné kroky jsou snazší a
trvalejší.
10. Pokud vás přemáhá úzkost, upadáte do deprese nebo se jinak horší váš
psychický stav a nedovoluje vám dělat změny, vyhledejte psychologickou nebo
psychiatrickou pomoc.

MUDr. Jana Komorousová, Ph.D.

Diskuze k článku

Komentujte

Buďte první kdo bude komentovat!

Upozornit na
avatar
wpDiscuz