Strach z hypoglykemií přiznává každý pátý diabetik

Hypoglykemie, nebezpečný pokles hladiny cukru v krvi, znamená pro diabetiky aktuální ohrožení. Kvůli ztrátě kontroly nad sebou samým jim může hrozit pád, nehoda či neschopnost se zorientovat. Obavu z hypoglykemií přiznal v nedávném průzkumu každý pátý diabetik.

Strach z hypoglykemií přiznává každý pátý diabetik

Hypoglykémii prožijí diabetici 1. typu průměrně jednou za osm dní, diabetici 2. typu pak jednou za 3 týdny. Kromě strachu o zdraví jsou spojené se studem a obavami před širším okolím i diabetologem. “Většina hypoglykemií je provázena nepříjemnými klinickými příznaky, které mohou být velmi různorodé. Pacienti s diabetem mají jak
fyzické projevy, například pocení, třes, křeče, bolesti hlavy a poruchy zraku nebo jemných pohybů, tak psychické. Mezi druhé z uvedených může patřit nesoustředěnost, snížení psychické výkonnosti, zmatenost až agresivita. Pro laiky mohou tyto projevy připomínat opilost,“ popisuje, co se odehrává při probíhající hypoglykemii
v těle diabetiků MUDr. Jana Psottová z diabetologické ambulance v Praze.

Čísla neřeknou všechno

Jak obtížné je žít stále s myšlenou, že může přijít hypoglykemie, ukazuje příběh paní Dany: „Diabetik nemůže na vše zapomenout ani během dovolené s all inclusive. Skvěle jsem se nasnídala, ke svačině si dala sacharidy v podobě limonády a byla přesvědčená, že pohlídat 2,5letého syna Vítka u bazénu zvládnu. Propustila jsem manžela a šla dělat ‘záchranu do bazénu‘. V tom se mi zatmělo před očima, začala jsem cítit pot, ruce se začali třást. Zachvátila mě panika. Nutně jsem potřebovala sladké a hrozně jsem se bála, že nestačím Vítka z vody vyndat, samotného jsem ho v bazénu nechat nemohla. Táhnu ho za sebou a vidím, jak se mě bojí, začíná plakat a netuší, co se to děje. Dojdu jenom na kraj bazénu a sesouvám se na schody. Do bufetu už nedojdu a nikdo netuší, co se děje. Co když usnu nebo jen nezvládnu vstát a Vítek skočí zase do bazénu? Naštěstí to manžel stihl…“
Starost o dítě, jako v popsaném příběhu, je jenom jedním z důvodů, proč se mohou zcela změnit pečlivě připravené plány diabetika. I malé nepříjemnosti pak mohou být život ohrožující – stačí dopravní zácpa, zaseknutý výtah nebo zvrtnutý kotník při procházce.

Obavy a stud

Z dotazování mezi diabetiky vyplývá, že se nejvíce bojí následků svého špatného soustředění během a po hypoglykémiích a dále dlouhodobých zdravotních komplikací a pobytu v nemocnici. S hypoglykémiemi jsou ale spojené nejen obavy, ale také stud před nezasvěceným okolím, ať již v práci, škole nebo na ulici:

„Nedokážu se soustředit při učení, bojím se hypo u zkoušek, lidé si mohou myslet, že simuluji.“

„Jsem v tu chvíli v panice.“

„Mám strach, že se ztrapním před kolegy.“

„Mám strach, že mi nikdo nepomůže. Okolí je lhostejné.“

„Bojím se, že udělám chyby v práce nebo povím, co nechci. Navíc jsem mimo i další den.“

„Nevím, co bude, až se proberu. A zároveň se bojím, že se už neprobudím.“

I přes tyto obavy se pacienti s diabetem snaží často hypoglykemie zvládnout sami, bez pomoci diabetologa. Výsledkem je, že si tři čtvrtiny diabetiků 1. typu a přibližně polovina diabetiků 2. typu po hypoglykemiích sami snižují dávku inzulinu. Kvůli tomu, aby zmenšili riziko hypoglykémie, si diabetici také častěji měří hladinu krevního cukru, zvyšují si příjem cukru nebo svačin (což vede k přibírání na váze) a každý šestý ubere v pohybu. Svému lékaři zavolá jen 1 z 5.

Týká se to i diabetiků 2. typu

Hypoglykemie prožívají i diabetici 2. typu, kteří jsou léčeni léky nebo kombinací léků s inzulinem. Faktem ale je, že hypoglykemie jsou u nich méně časté, protože příčina diabetu 2. typu se od poruchy u lidí s diabetem 1. typu liší. Počet hypoglykemií a jejich závažnost se spolu s přechodem na inzulinovou léčbu v minulosti zvyšovaly, nové
moderní léčivé přípravky dnes již tento handicap snižují a zmenšují riziko hypoglykemií i v případech, kdy diabetici ideálně nepřizpůsobí užívání inzulinu (jeho načasování a dávkování) plánované fyzické aktivitě a času a složení jídla.

„Za hypoglykemii si můžu sám“

Diabetici dávají často vinu za hypoglykemie sami sobě a svým chybám nejen v léčebném režimu. O hypoglykemiích pak svému diabetologovi neříkají z obavy před negativním hodnocením. „Hypoglykemiím se u pacientů, zejména těch léčených inzulinem, skutečně nevyhneme. Naším společným cílem je naučit se s hladinami a jejich možnými výkyvy pracovat co nejlépe. Existuje zde také možnost upravit léčbu a zvolit takovou, která pokud možno případné výkyvy kompenzuje,“ uzavírá MUDr. Jana Psottová z diabetologické ambulance v Praze.
Prevence hypoglykemií a dobrá kompenzace diabetu ale není možná, pokud ke svému zdravotnímu stavu diabetici nepřistupují zodpovědně. Důležité je, aby oni sami hledali možné příčiny hypoglykemií a společně se svým diabetologem se zaměřili na jejich řešení. Dlouhodobé a neléčené hypoglykemie mohou vést k tomu, že pacienti přestávají být citliví na hypoglykemické příznaky a zvyšuje se u nich tak množství tzv. nerozpoznaných hypoglykemií. V delším časovém horizontu pak znamenají zvýšené riziko vzniku komplikací diabetu.

Diskuze k článku

Komentujte

avatar
  Subscribe  
Upozornit na