Strach je dobrý sluha, ale zlý pán

Strach doprovází nemoci. Bojíme se, abychom neonemocněli, bojíme se, že se neuzdravíme, lékaři se bojí, že nebudou umět nemocnému pomoci, rodiče se bojí, že onemocní jejich děti. Diabetes jako celoživotní onemocnění se může stát velkým strašákem. To ale ničemu nepomůže. Lepší je ponechat si respekt a nadměrnému strachu nepodléhat.

Strach je dobrý sluha, ale zlý pán

Kdybychom nepociťovali strach, stali bychom se snadnou obětí každého nebezpečí, protože strach vzbuzuje respekt. Strach může za to, že o sebe pečujeme, abychom předčasně nezestárli a neonemocněli. Strach nám brání vejít do silnice, když tam jedou auta, strčit ruku do ohně nebo dráždit dravá zvířata. Diabetiky strach nutí, aby si měřili glykemie, užívali léky, aby se snažili dodržovat diabetický režim. To proto, aby nemoci předčasně nepodlehli, nebo se nevystavili případným komplikacím. Jejich touha udržet se v pořádku je do značné míry způsobena strachem ze zhoršení stavu. Strach tedy, pokud je přiměřený situaci, umožňuje racionálně vyhodnotit rizika a zmobilizovat snahu problémům předcházet, nebo je vyřešit.

Nadměrný strach blokuje

Pokud strach přeroste do nadměrné intenzity, může naopak naše reakce blokovat, může nám zabránit přiměřeně vyhodnotit a řešit situace. Například člověk s nadměrným strachem z lidí (sociální fobií) nevychází z domu. Diabetik s nadměrným strachem z hypoglykemie se snaží svoje hladiny glykemie udržovat nadměrně vysoko z obavy, aby neupadl do „hypa“ – neustále se drží v hyperglykemii a při poklesu např. už na 10 mmol/l dojídá cukr v obavě z dalšího poklesu. To jistě vede k dekompenzaci diabetu a k dalším následným komplikacím.

Lidé s diabetem trpí nejrůznějšími strachy a fobiemi. Stejně jako lidé bez diabetu se mohou bát lidí, zvířat, některých situací a podobně. V souvislosti se svou nemocí mohou však také podléhat např. strachu z jehel, z aplikace inzulinu, z měření glykemie na veřejnosti nebo strachu z pozdních komplikací cukrovky. Všechny tyto i jiné obavy jim pak znemožňují reagovat v běžných i zátěžových situacích racionálně a činí jejich rekce nepřiměřenými, někdy až ohrožujícími.

Jak vzniká fobie?

Nadměrný strach nebo fobie může vzniknout z různých příčin. Někdy za ním stojí hodně intenzivní nepříjemný zážitek podobného charakteru, jako je pozdější strach.  Například když někdo uvízne ve výtahu a tento zážitek je pro něj traumatizující, může se u něj následně rozvinout fobie z uzavřených a stísněných prostor. Postižený člověk pak v situaci, která mu zážitek připomene, své myšlenky dál rozvíjí a jeho „katastrofické scénáře“ a obavy se násobí. Jindy fobie vznikají, aniž by byla zjevná jejich příčina. Obvykle však obávaná situace nějak souvisí s dalšími okolnostmi, které fobií postižený člověk prožívá. Jako příklad lze uvést diabetika se strachem z pozdních komplikací, ty jistě nebude mít člověk bez diabetu.

Narůstání strachu můžeme předcházet

 

Negativním zážitkům předejít nemůžeme. I lidem psychicky odolným se mohou stát velmi nepříjemné věci, které je pak emočně poznamenají. Je však zřejmé, že větší riziko vzniku psychických problémů, mezi něž nadměrné strachy a fobie patří, jistě budou mít lidé s úzkostnou povahou, lidé citlivější, lidé více vystavovaní negativním okolnostem v životě, lidé bez podpůrného zázemí a podobně.

Fobie z hypoglykemie, z pozdních komplikací nebo z měření glykemie na veřejnosti většinou nevzniká ze dne na den, pokud do té doby uvedené situace člověk běžně zvládal. Tyto potíže vznikají většinou postupně a negativní myšlenky se na sebe spíše nabalují, jak člověk sám sebe přesvědčuje, že tyto situace mohou nastat nebo nastávají a on že je nezvládá.

To nejhorší, co pro sebe člověk může udělat, když se něčeho začne obávat, je začít se situacím, které strach způsobují vyhýbat. Týká se to zejména situací, kterým je nutné čelit často. Dítě, které se bojí jít do školy a párkrát podlehne strachu a nedojde tam, je na dobré cestě úplně přestat chodit do školy. Netýká se to situací, kterým se vyhnout lze. Když se někdo bojí myší, může se většině exponovaných situací snadno vyhnout a nijak se tím neohrozí.

Nejlepší prevence proti narůstajícímu strachu je aktivní přístup – snaha počáteční obavy překonat a nenechat je přerůst do zrůdných rozměrů. K tomu je potřeba hned ze začátku využít všechny možné pomocné prostředky – doprovod někoho blízkého, odvedení pozornosti od obav (s někým si povídat, poslouchat hudbu a podobně).

Jak čelit nadměrnému strachu?

 Uvědomte si svůj problém

Pokud nadměrný strach člověka blokuje a přitom se jedná o důležité situace, které je potřeba překonávat, je nutné si v první řadě uvědomit, že jde o problém, který je třeba zvládnout. Když někdo např. nevychází z domu, jeho blízcí mu dávají zpětnou vazbu, že to není v pořádku, a je na místě si připustit, že je situaci potřeba řešit. Dokud člověk nevnímá problém, nemůže ani hledat jeho řešení.

 Vypracujte si plán

 

Poté je výhodné posbírat svoje síly a vypracovat si plán, jak by bylo možné nepříznivý stav změnit – tedy co chci, aby nastalo, a jak toho mohu docílit. Je lepší, když je možností několik, aby se mohly využít alternativy pro případ, když jedna nebude fungovat. Je možné vymyslet podrobný plán nebo naplánovat jen několik postupných kroků. Někomu vyhovuje, když si jednoduše řekne: „Prostě teď půjdu ven“ a jde, někdo jiný musí postupovat malými kroky od myšlenek na vycházku přes dívání se z okna a procházku kolem domu s někým blízkých. Díky tomu se postupně vyrovná i se složitějším problémem.

Najděte si „pomocníky“

Většině lidí pomůže, když mohou zpočátku využít co nejvíce „berliček“, které jim dodají odvahu a pomohou strach překonat. Může to být někdo blízký jako doprovod, přítel na telefonu, zápisky, odměny. Není potřeba si říkat: „Zvládnu to i bez pomocníků, a pokud ne, není to ten pravý úspěch.“ Není zbabělé nechat si pomoci. Naopak. Neúspěch může člověka opět srazit a na sebevědomí mu ubrat, proto jsou „pomocníci“ vhodní i výhodní.

Nechte si poradit od odborníků

Pokud strach opravdu přeroste a není možné se s ním vlastními silami vyrovnat, pokud blokuje člověka v možnosti řešit racionálně běžné situace, je potřeba vyhledat odbornou pomoc. Je možné obrátit se na psychologa nebo psychoterapeuta, který pomůže hledat cesty, jak strach zvládat – někdy hledá příčiny, někdy návody pro postupné vystavování se problematickým situacím, někdy naučí, jak zacházet s negativními myšlenkami.

Pomoci může i psychiatr, který zahájí léčbu antidepresivy. Ta odstraní nejvážnější úzkosti nebo případné depresivní prožívání a jiné nadměrné doprovázející emoce, tím se umožní přístup k běžným pocitům pacienta, který získá energii situaci dále řešit.

MUDr. Jana Komorousová, Ph.D.

Zobrazit diskuzi
Diskuze k článku
Subscribe
Upozornit na
guest
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments
0
Would love your thoughts, please comment.x
()
x