Stévie sladká

Stévie (Stevia rebaudiana), nazývána též sladkou trávou nebo bojovníkem proti obezitě, je bylina, jejíž význam stále roste. Jedná se o divokou rostlinu původem z Jižní Ameriky, kde ji znali místní indiáni a používali jako sladidlo již před mnoha stoletími. Vědecky tuto bylinu popsal poprvé švýcarský botanik Bertoni na konci 19. století.

Stévie sladká

Celý svět totiž sladil řepným či třtinovým cukrem, a tak o širší využití sladké stévie nebyl zájem. Vše se začalo měnit ve druhé polovině 20. století, kdy lékaři začali varovat před nemírným slazením cukrem a s tím souvisejícími problémy jako je obezita, cukrovka a další civilizační choroby.

Přišla z Japonska

Jako první začali stévii kultivovat a používat po roce 1970 Japonci. Během posledních 40 let se ale sladká stévie postupně začala rozšiřovat do celého světa. Pravý boom stévie zažívá od roku 2000. Její pěstování se z Jižní Ameriky a Jihovýchodní Asie, kde se i hojně využívala jako sladidlo, rozšířilo do celého světa (některé kultivary se dají pěstovat třeba i na balkóně v panelovém domě). V roce 2008 byla schválena jako bezpečná látka pro potraviny v USA, Austrálii a na Novém Zélandu. Na konci roku 2011 byla Stévia konečně schválena i v Evropské unii.

Najdete ji ve 180 druzích potravin

Jako všechny široce rozšířené plodiny byla stévie důkladně vědecky zkoumána. Vědci zkoumali její složení, vlastnosti a možnosti využití, zejména z hlediska její vhodnosti pro potraviny a nápoje.
V současné době je již více než 180 druhů potravin a nápojů slazeno stévií. Mezi propagátory stévie patří i globální potravinářští giganti jako je Coca Cola, Pepsi Cola, Cargill a další.
Stévie se používá nejen jako stolní sladidlo, ale i do řady výrobků jako jsou snídaňové cereálie, cukrovinky, deserty, dresinky, polévky, marmelády, džemy a nealko nápoje.

Sladké listy

Sladká chuť stévie je zapříčiněna glykosidy, které jsou obsaženy především v jejích listech. Po usušení se listy stévie běžně používaly k přípravě čaje, který je již sladký a není třeba jej přislazovat. Ukázalo se však, že toto použití stévie je sice možné, ale tento stéviový čaj není zdaleka ideální výsledek. Současné technologické postupy zahrnují vyluhování suchých listů ve vodě – hydrolýzu, zahuštění, vybělení a krystalizaci bílého sladkého prášku – stévie.

Sladidlo Stévie

Toto přírodní sladidlo, je nekalorické, má nulový glykemický index, neobsahuje cukry ani tuky, je vhodné pro diabetiky i pro redukční diety. Má pravděpodobně positivní účinky na krevní tlak i zažívání. Jedna čajová lžička čistého sladidla nahradí více než kilo cukru.
Sladká chuť stévie však není stejná jako chuť cukru. Stévie má pomalejší nástup sladké chuti oproti cukru, a naopak pocit sladké chuti přetrvává déle než u cukru. Ve vyšších koncentracích je znatelná lékořicovou příchuť. Jako spotřebitelé si proto musíme na stévii zvyknout, abychom mohli plně využít její přednosti, kterých není málo.
Jako nekalorické přírodní sladidlo má stévie, zejména v kombinaci s dalším přírodním sladidlem, erythritolem, všechny předpoklady stát se sladidlem 21. století a postupně vážně ohrozit dosavadní hegemonii cukru, který bychom mohli analogicky nazývat sladidlem 19. století.

Ing. Milan Němeček, CSc. 

Zobrazit diskuzi
Diskuze k článku

Komentujte

avatar
  Subscribe  
Upozornit na