Skupinová edukace jako týmová hra

Týmová hra je založená na spolupráci. Spoluhráči při ní vzájemně sdílejí své zkušenosti. Diabetologie je také týmovou hrou. Přinášíme vám osobní zkušenost z kurzu skupinové edukace v Diacentru ÚVN Praha.

Skupinová edukace jako týmová hra

Skupinová edukace probíhá, jak napovídá již samotný název, ve skupině více osob. Možná se některý z čtenářů účastnil víkendového nebo týdenního rekondičního pobytu, kde se sešlo třeba i pár desítek diabetiků společně s týmem zdravotníků. Dnešní článek bych však ráda věnovala tématu ambulantní skupinové edukace, tedy takové, kterou lze uspořádat v rámci diabetologické ambulance.

NADŠENÍ NÁM NECHYBĚLO

Podmínkou zařazení pacientů do skupiny byla léčba inzulinem v jakékoliv formě (podmínky byly dány grantovým projektem). Rozhodla jsem se, že náš kurz sestavím z diabetiků 2. typu, u kterých léčíme cukrovku 1x denně dlouhodobým inzulinem na noc a přes den kombinací tabletových léků. Uvažovala jsem, kolik pacientů z mé ambulance oslovím, než vytvoříme požadovanou skupinu. To se naštěstí ukázalo být planou obavou, neboť se vše záhy podařilo dát dohromady. Prvních 7 pacientů, které jsem oslovila, rovnou souhlasilo s účastí. Tedy známka dobrého začátku. Všichni jsme pociťovali dostatek nadšení pro „odstartování kurzu“.

SETKÁNÍ ÚVODNÍ:„INZULIN – UMÍM SI UPRAVOVAT DÁVKY?“

Otázka samostatné úpravy dávek inzulinu se týká každého diabetika, který inzulin používá. Všichni zažívají situace, na které je potřeba reagovat zvýšením nebo jindy snížením počtu inzulinových jednotek, ať už se jedná o onemocnění chřipkou nebo například delší výlet na kole. Proto je důležité, aby s dávkováním inzulinu uměl pracovat i samotný diabetik. Téma prvního setkání bylo pro mě tedy jasné – věnovat se v naší skupině konkrétně dávkování dlouhodobého inzulinu. Jedním z cílů byla i společná debata účastníků o tom, jak kdo z nich s inzulinem pracuje a jak řeší složitější situace s nízkou nebo vysokou glykemií. V rámci prvního setkání jsme společně s naší edukační sestrou využili i Konverzační mapu „Zahájení léčby inzulinem“, kterou znáte ze seriálu v DIAstylu.

SETKÁNÍ DRUHÉ: „CO BUDE DNES K VEČEŘI?“

Oblíbenou větu „Co bude dnes k večeři?“ jsem zvolila jako název druhé edukace věnované jídle. Té se energicky zhostila naše další edukační sestra a zároveň nutriční terapeutka. Cílem druhého setkání nebylo probrat za 2 hodiny všechny zásady diabetické diety. Naopak, šlo hlavně o aktivní zúčastnění se. Všichni jsme měli na tuto dvouhodinovku domácí úkol – přinést s sebou konkrétní hotovou přílohu. Jakou, to jsme si rozdělili právě při vstupním setkání.
Tak se nám objevily na stole vařené brambory, rýže, několik krajíců chleba apod. Připraveny jsme měli také kuchyňské váhy, talíře a lžíce. Nabírali jsme, odhadovali a vážili množství přílohových potravin, které běžně účastníci kurzu konzumují k obědu nebo k večeři. Šlo o to, dostat do oka odhad množství, které mohou bezpečně sníst, aniž by si tím „zadělávali“ na zdravotní problém. Druhým domácím úkolem pro naše diabetiky bylo donést s sebou 2 obaly od konkrétních potravin, které doma běžně používají. Edukační sestra poradila, jak vůbec číst leckdy drobné tabulky o složení jídla a na co je důležité se zaměřit.

SETKÁNÍ TŘETÍ: „JAK JSME NA TOM S POHYBEM?“

Skupinová edukace není povinná školní docházka. Pokud by moji pacienti při jednotlivých dvouhodinovkách jen seděli jako publikum a pasivně poslouchali odborné přednášky, je to špatně.
Skupinová edukace je daleko více „škola hrou“. Proto setkání zaměřené na pohybovou aktivitu nemůže v žádném případě proběhnout pouze na židli u stolu. Napadlo mě, že vezmu celou skupinu tentokrát ven na procházku, čímž budeme realizovat edukaci o pohybu ryze prakticky. Edukační sestra vypátrala možnost zapůjčení holí na nordic walking přímo na rehabilitačním oddělení naší nemocnice. A dokonce se podařilo i to, že jsme pro projekt nadchli vedoucí fyzioterapeutku. Zhostila se své role nad očekávání – bez průtahů naložila hole do vlastního auta a převezla je k pražské Oboře Hvězda, kam mezitím dojela celá skupi-na tramvají.
Následně dokázala našich 7 diabetiků vhodně motivovat, každý navlékl poutka holí na ruce a vyrazilo se na společný hodinový pochod jarní přírodou parku. Pochopitelně cestou proběhla odborná instruktáž o správném stylu nordic walking chůze. Jak známo, pohyb dokáže vyplavit v našem těle endorfiny – hormony radosti a dobré nálady. A protože po dobře odvedené práci má následovat odměna, zakončili jsme naše třetí společné setkání vzájemnou konverzací (nejen na téma výše glykemie) v restauračním zařízení poblíž Obory Hvězda.

SETKÁNÍ ZÁVĚREČNÉ: „CO JEŠTĚ NEVÍM O CUKROVCE A CHCI TO VĚDĚT?“

V dětství mě babička s dědou naučili hrát kostky. Vždy, když jsme v průběhu hry ušetřili nějaký bod navíc, zapisovali jsme si ho tzv. „k dobru“. V mém plánu skupinové edukace jsem si od začátku ponechala obdobným způsobem „k dobru“ téma čtvrté, závěrečné dvouhodinovky. Předpokládala jsem, že náplň se zformuje postupně v průběhu předchozích setkání, podle zájmu našich účastníků. To se také stalo a jednoznačným vítězem na poslední lekci se stalo téma: „Jak mám pečovat o svoje nohy a jak předcházet vzniku špatně se hojících ran?“. Společné setkání proběhlo opět čistě prakticky. Účastníků se zodpovědně ujala naše podiatrická sestra a přímo v podiatrické ambulanci ÚVN je zasvětila do technik správné preventivní péče o nohy, včetně ukázky vyšetření neuropatie, doporučení vhodné obuvi atd. (pozn.: podiatrie je obor diabetologie, který se zabývá péčí o syndrom diabetické nohy).
Po ukončení praktické části nám účastníci vyplnili ještě několik formulářů, spojených s administrativní stránkou celého projektu. Na závěr jsme si sdělili společné prožitky z celého projektu. Dovolím si i podle ohlasů našich účastníků odhadnout, že nikdo neodcházel nespokojen a v každém zanechala proběhlá setkání četné dojmy. A to, že se podařilo splnit samotný smysl skupinové edukace, vyjádřil nejlépe náš diabetik pan Josef závěrečnou větou: „Je dobré poslouchat i ostatní pacienty, jak právě oni zápasí s cukrovkou a jejími komplikacemi.“

POVZBUDIVÉ VÝSLEDKY PROJEKTU

V rámci celorepublikového projektu jsme sbírali i laboratorní výsledky od našich pacientů, a to jak v průběhu samotného projektu, tak za 3 a za 6 měsíců od jeho zahájení. Hromadné zhodnocení těchto výsledků ze všech zúčastněných center jsme si vyslechli na závěrečném workshopu. Při zprůměrování došlo po 3 i po 6 měsících od kurzu k statisticky významnému zlepšení hodnoty glykémie nalačno i dlouhodobé kompenzace cukrovky, vyjádřené hodnotou glykovaného hemoglobinu. Výsledky nám tedy jinými slovy daly za pravdu v tom, že skupinová edukace je smysluplná a má význam v ní pokračovat.
Závěrem článku bych chtěla poděkovat ČDS i všem ostatním, kteří projekt podpořili, zejména celému našemu týmu, který se na kurzu skupinové edukace podíleli – jednak sestrám z naší ambulance a ÚVN, které měly chuť se mnou spolupracovat, a jednak našim milým účastníkům – mým pacientům, kteří tvořili esenciální základ kurzu a v jejichž hlavách jsme, pevně věřím, zanechali paměťovou stopu nových poznatků a pozitivní naladění do života s cukrovkou.

NECHTE SE INSPIROVAT

Zaujala vás skupinová edukace v diabetologii? Pátrejte u lékaře a sestry ve vaší diabetologické ambulanci, zda takovou možnost nabízí.

Pozn. red.: Povzbudivé výsledky práce prof. MUDr. Alexandry Jirkovské, CSc., která Projekt skupinové edukace v České republice vede, uznaly i zdravotní pojišťovny a od roku 2019 zařadily nový výkon „Týmová strukturovaná skupinová edukace diabetiků“ do svého sazebníku. To znamená, že pojišťovna bude lékařům skupinové edukace diabetiků nově proplácet. Je tedy pravděpodobné, že skupinových edukací se pro diabetiky bude pořádat stále více.

As. MUDr. Jarmila Jirkovská

Zobrazit diskuzi
Diskuze k článku

Komentujte

avatar
  Subscribe  
Upozornit na