
Borůvka černá jako účinný pomocník při doplňkové léčbě diabetu
Skořici se v minulosti přisuzoval až zázračný účinek a její původ byl opředen tajemstvím. Dnes patří pro svou vůni mezi nejoblíbenější druhy koření. Navíc podporuje chuť k jídlu a zlepšuje trávení.
Skořice je sušená vnitřní kůra dvou až tříletých větévek skořicovníku cejlonského (Cinnamomum zeylanicum) či skořicovníku čínského (Cinnamomum aromaticum). V Indii a Číně byla jako koření známá pravděpodobně již kolem roku 4000 let př. n. l. Také starověcí Egypťané, Řekové a Římané ji používali jako aromatickou přísadu do nápojů nebo jako léčivo. Skořici se v té době přisuzoval až zázračný účinek. O jejím původu a získávání líčili arabští obchodníci, kteří čínskou skořici dováželi, neuvěřitelné historky. I slavní řečtí a římští přírodovědci těmto příběhům věřili a opakovali je ve svých spisech.
Přelom nastal v období, kdy se začaly zakládat skořicové plantáže a kůra se přestala loupat z planě rostoucích stromů. Nejlépe se skořicovníku daří v horkém a vlhkém prostředí. Za nejkvalitnější a nejjemnější je přitom považována skořice získaná ze skořicovníku cejlonského, který se pěstuje na Srí Lance, v Indii, v Indonésii a v Brazílii.
Skořicovníky, které se pěstují na plantážích, bývají vysoké asi 3 metry. První úrodu z nich lze sklidit po třech letech od založení plantáže, ovšem na nejkvalitnější koření se musí počkat až osm let.
Dvakrát ročně, v květnu a v říjnu, se větévky skořicovníku sklidí, očistí od listů a kůra se sloupne. Pruhy kůry se sbalí do svazků a nechají se asi dva dny fermentovat přikryté rohožemi. Poté se skořicové svitky očistí od zbytků lýka a vrchní korové vrstvy a suší se na slunci. V průběhu sušení získává skořice typickou žlutohnědou barvu a okraje se svinují dovnitř. Nakonec se svitky roztřídí podle barvy, síly a velikosti. Zlomková skořice slouží k průmyslové výrobě silice a mleté skořice.
V lidovém lékařství se skořice používá k vylepšení chuti čajových směsí i jiných lékových forem užívaných vnitřně. Podporuje chuť k jídlu, zlepšuje trávení a působí proti nadýmání. Zmírňuje nevolnost a zvracení. Jen těhotné ženy by si měly dát pozor a neužívat skořici v nadměrných dávkách.
Skořicovník čínský je statnější a odolnější strom. Pěstuje se v Číně, Vietnamu, Japonsku a na Jávě a jeho porostům není nutné věnovat tolik péče. Kůra čínského skořicovníku se při sušení neuzavírá do typických dvojtrubek, ale tvoří polozavřené trubky nebo ploché pruhy. Méně voní a někdy má jemně svíravou chuť. Drobné nevyvinuté plody skořicovníku čínského se sbírají a prodávají pod názvem „skořicový květ“. Obsahují silice a mají příjemnou vůni. Používají se například k výrobě likérů i jako přísada do čokolády.
Existuje také „saigonská či malabarská skořice“, jejímž zdrojem jsou různé botanické druhy planě rostoucích skořicovníků.
Skořicová kůra je velmi oblíbené koření po celém světě. Využívá se při přípravě sladkých i masitých pokrmů, pečiva a cukrářských výrobků i pro zaváření ovoce. Průmyslové využití nachází v likérnictví a parfumerii. Nejen z kůry, ale i z listů a kořenů skořicovníku se získávají silice. Ty se však vzájemně liší svým složením a využitím.
MUDr. Mgr. Sylvie Špitálníková, Ph.D.
1531
Zdroj fotografie: Shutterstock, není-li uvedeno
Zdroj informací: archivní číslo časopisu DIAstyl, není-li uveden jiný