Selfmonitoring u diabetu: Edukační sestra Bc. Kateřina Čechová radí, co vše je nutné sledovat

Selfmonitoring u diabetu: Edukační sestra Bc. Kateřina Čechová radí, co vše je nutné sledovat
Měření glykemie je pro diabetika rutinou. Zdroj: Shutterstock

Při správném selfmonitoringu není důležité pouze pravidelné měření glykemie, ale je nutné zaměřit se na celkový systém pravidelné samostatné kontroly, který by se měl stát pevnou součástí léčby diabetu. Do selfmonitoringu spadá totiž i úprava životního stylu, dodržování diety, dostatečná fyzická aktivita, kontrola hmotnosti, ale třeba i nekouření nebo péče o nohy, které jsou u diabetiků náchylné ke vzniku komplikací. Specifičtější je pak selfmonitoring hladiny glykemie, cukru v moči a ketolátek v moči. Pravidelný selfmonitoring je důležitý hlavně při léčbě inzulinem.

O selfmonitoringu v rámci diabetu mluvíme jako o samostatném sledování vlastních metabolických hodnot a dalších parametrů. Důležité je především měření glykemie, které diabetik provádí ideálně buď pomocí vlastních pomůcek v domácím prostředí sám, anebo je provádí lékař v rámci pravidelných kontrol v diabetologické ambulanci.

Parametry, které se měří v laboratoři (z krve a z moči), by měl diabetik znát a chápat důležitost udržení jejich hodnot v normě. Předpokladem zlepšení kompenzace v rámci selfmonitoringu je, že diabetik na zjištěné výsledky reaguje vhodnou úpravou léčebného režimu, zná kritéria kompenzace diabetu a má lékařem stanoveny své individuální cíle. To mimo jiné závisí také na jeho důvěře ve vlastní schopnosti.

Sledování a vyhodnocování všech těchto hodnot přispívá k dosažení stanovených výsledků v léčbě a dává pacientovi i lékaři obraz o průběhu onemocnění mezi jednotlivými návštěvami v ambulanci. Při správném selfmonitoringu by se osoby s diabetem měly zaměřit na sledování všech níže uvedených parametrů.

Diabetik a self-management: Zpověď edukačních sester ze zahraničí

Nejsou to však jen prosté informace, které zdravotní sestry diabetikům předávají. Častokrát jim bývají i jakousi „vrbou“ a oporou v nelehkých ...

Sledování hodnot glykemie

Měření glykemie je jedním z nejčastějších měření, které diabetik provádí. Měření se provádí z kapky krve za pomoci glukometru. Ke glukometru patří lancety (jehličky) a testovací proužky do glukometru, které po nasátí kapky krve v glukometru změří aktuální hladinu cukru v krvi. Princip měření je na různých glukometrech stejný, ale v některých detailech se od sebe liší, a proto je nutné dodržovat doporučené instrukce od jednotlivých výrobců.

Radíme uživatelům uchovávat návod k použití po celou dobu používání přístroje, protože i po delší době rutinního používání dochází občas k situacím, k jejichž řešení je potřeba do originálního návodu nahlédnout.

Základní postup při měření glykemie na glukometru:

  1. Před samotným měřením je nutné umýt si ruce v teplé vodě za pomoci mýdla, poté ruce důkladně otřít do sucha.
  2. Dezinfekce rukou není nutná – pokud ji však používáte, využívejte pouze tu bez obsahu jódu, který může zkreslit výsledek.
  3. Vsuňte testovací proužek do glukometru, čímž zároveň dojde k zapnutí přístroje.
  4. Odběr krve (kapičku krve) získáme pomocí autolancety (jehlička v píchátku) nejčastěji z boku bříška prstu – prsty střídáme.
  5. Kapičku krve nasaje proužek zasunutý do glukometru a do 5 vteřin zobrazí výsledek na displeji.
  6. Po vytažení proužku z glukometru proužek vyhodíme, je pouze na jedno použití.
  7. Výsledek si zapíšeme do deníčku diabetika pro budoucí konzultaci s ošetřujícím diabetologem. V případě, že v ambulanci sestřička nebo lékař stahují při kontrole hodnoty glukometru do počítače, není nutné výsledek zapisovat do deníčku. Výhodou vedení deníčku je však také možnost zapisovat k hodnotám i některé události, například stres, nemoc, množství a druh snědených sacharidů v jídle.

Nejběžnější chyby při měření na glukometru:

  • Testovací proužky jsou prošlé, tedy po expiraci.
  • Špatně skladované testovací proužky, které navlhly nebo prošly velkým teplem.
  • Příliš malá kapička krve během testování.
  • Glukometr je od jiného výrobce než testovací proužky.

Jak často měřit glykemii?

Doporučená frekvence měření glykemie je do jisté míry individuální, ale neurčí-li lékař jinak, pacientům léčeným PAD (tabletami) radíme měřit se minimálně 1x za týden a navíc v každé nestandardní situaci, jakou je například nemoc, nevolnost, pocit únavy, podezření na hypoglykemii nebo naopak na hyperglykemii, nebo třeba na dovolené či při výraznějších změnách jídelníčku.

U diabetiků, kteří jsou léčeni jednou, dvěma či třemi dávkami inzulinu (konvenční inzulinový režim) doporučujeme měření glykemie alespoň 1x týdně ráno nalačno a potom během dne, například večer. Vhodné je občas změřit hodnotu glykemie zhruba 2 hodiny po jídle.

V případě intenzifikovaného inzulinového režimu (čtyři a více dávek inzulinu na perech, nebo inzulinová pumpa) je minimální frekvence měření glykemie 4x za den anebo dnes čím dál běžnější kontinuální monitorace glukózy v podkoží pomocí různých typů senzorů. Při léčbě inzulinem, ale i v některých případech užívání PAD se pak doporučuje zintenzivnit měření glykemie před a po fyzické aktivitě nebo dalších netradičních situacích, jak bylo popsáno již výše. Glykemii je při léčbě inzulinem nutné navíc změřit vždy před jízdou v automobilu.

U některých diabetiků do značné míry doplňuje či zcela nahrazuje klasické měření na glukometru podkožní senzor, který měří množství glukózy v místě zavedení.

MUDr. Klára Sochorová: Jak si poradit s inzulinem k jídlu aneb Různé typy bolusů

Na inzulinové pumpě je možné nastavit různé způsoby, kterými pumpa vydá bolus k jídlu. Může ho vydat jako jednorázovou dávku, rozložit ho do ...

Ketolátky v krvi a v moči

Ketolátky vznikají při nedostatku glukózy v buňkách těla, kdy jsou místo glukózy jako zdroj energie využívány tuky. Při takovém procesu vzniká odpadní produkt, a tím jsou ketolátky.

Nebezpečná ketoacidóza a její příčiny

Hromaděním ketolátek v těle dochází k acidóze („okyselení těla“). V případě, že dojde k nahromadění nadměrného množství ketolátek v krvi, může vzniknout u diabetika stav, kterému se říká diabetická ketoacidóza.

K příznakům ketoacidózy patří velká únava, bolest hlavy, bolest břicha, nevolnost až zvracení, v těžších případech potom dušnost, porucha vědomí až bezvědomí.

K zásadnímu nedostatku glukózy v buňkách může dojít zejména ve dvou případech. V prvním případě je to nedostatek glukózy v krvi (zjištění ketolátek při ranním měření ketolátek může znamenat prodělanou hypoglykemii během noci) a v druhém případě to je nedostatek inzulinu. To znamená, že v krvi je glukózy nadbytek, ale bez inzulinu se tato glukóza nemůže dostat do buněk. Taková situace může vzniknout například při vynechání inzulinu, při výrazně vyšší potřebě inzulinu při stresu, nemoci anebo při záchytu diabetu.

Měření ketolátek z krve a moči

Ketolátky se z buněk dostávají do krve a nakonec jsou vylučovány močí. Proto mohou být měřeny buď v krvi (tzv. ketonemie) nebo v moči (tzv. ketonurie). V krvi se stanovují ketolátky pomocí speciálního glukometru, na kterém lze použít testovací proužek ke změření glykemie, ale i speciální proužek na přítomnost ketolátek.

Přestože metoda stanovení ketolátek v krvi je rychlá a přesná, ještě stále se můžeme v praxi setkat s méně spolehlivým měřením ketolátek v moči, které se provádí pomocí testovacích vizuálních proužků. Ponořením diagnostického proužku do moči se podle změny jeho zabarvení odhaduje množství ketolátek.

Kdy provádět kontrolu hladiny ketolátek

  • při glykemii vyšší než 15 mmol/l
  • při příznacích ketoacidózy
  • při příznacích hyperglykemie
  • při zhoršení stavu v rámci jiného onemocnění, jako jsou horečky, úrazy, akutní dekompenzace srdečních nebo plicních onemocnění či operace aj.
  • při významné fyzické námaze

Glykovaný hemoglobin – HbA1c

Také se mu říká „dlouhý cukr“ – jedná se o parametr dlouhodobé kompenzace diabetu. Odráží hodnoty glykemie za poslední zhruba dva měsíce. Vyšetření HbA1c se provádí v laboratoři ze žilní krve, někdy i v ordinaci lékaře z kapilární krve (z prstu). Glykovaný hemoglobin vzniká tak, že glukóza se v krvi váže na krevní barvivo červených krvinek (hemoglobin) a vydrží takto navázaná po celou dobu jejich života, což je až 100 dní. Čím jsou glykemie v tomto období vyšší, tím více je v krvinkách glykovaného hemoglobinu.

Mikroalbuminurie, proteinurie

Hodnoty mikroalbuminurie a proteinurie ukazují míru poškození ledvin diabetem (diabetická nefropatie). V případě, že dochází vlivem diabetu k poškození cév ledvinových glomerulů, objevuje se v moči malé množství bílkoviny (albuminu). Toto malé množství se označuje jako tzv. normoalbuminurie.

Jestliže množství albuminu přesáhne množství 30mg za den, mluvíme o pozitivní mikroalbuminurii. Je-li ztráta bílkoviny v moči větší, objevuje se tzv. proteinurie, při které hodnoty bílkoviny v moči dosahují více než 300mg denně. Může dojít i k falešně pozitivnímu výsledku, a to například po významné fyzické zátěži nebo při infekci močových cest.

Laboratorně lze albuminurii vyšetřit z moči sbírané za 8 nebo 24 hodin, případně z jednorázového vzorku. U diabetiků by se měla vyšetřovat nejméně 1x za rok, při pozitivním nálezu 4x ročně.

Krevní tlak

Podle dlouhodobých studií je vhodné udržovat u diabetiků poměrně nízké hodnoty krevního tlaku, a to nejvíce 130/80 mmHg. Je to pro to, že dlouhodobé působení vyššího krevního tlaku negativně ovlivňuje nejen srdeční činnost, ale také stav cév v těle, může poškozovat oční pozadí a zhoršovat funkci ledvin. Krevní tlak se měří obvykle při každé návštěvě u lékaře či v diabetologické ambulanci.

Hmotnost

Hmotnost člověka má vliv na celou řadu metabolických pochodů včetně dobré kompenzace diabetu. Jakým způsobem je tuk v těle rozložen může ukázat WHR index (Waist to Hip Ratio), to znamená poměr obvodu pasu a boků. Jeho pomocí je možné určit, k jakému typu postavy se člověk řadí a jaká to přináší zdravotní rizika z pohledu obezity. Mužskému typu postavy (jablko) se tuk ukládá převážně v oblasti břicha, u ženského typu (hruška) se naopak tuk ukládá spíše v bocích. Z hlediska mužského typu postavy se za rizikové považují obvody pasu u žen větší než 80cm a u mužů větší než 94cm.

Každý by si měl svoji hmotnost pravidelně sledovat sám, lékař by ji měl zaznamenávat vždy při diabetologické návštěvě.

Pohybová aktivita jako součást léčby diabetu II. typu. Edukační sestra Bc. Kateřina Čechová poradí, jak na ni

Při výběru vhodného pohybu je vždy vhodné zohlednit některé skutečnosti, jako je například náš věk, kompenzace cukrovky, stav kardiovaskulárního ...

Krevní tuky – lipidy

U diabetiků je důležité pravidelně sledovat tukové spektrum v krvi (především cholesterol a triglyceridy), protože diabetes sám o sobě urychluje proces aterosklerózy (ukládání tuků do stěn cév). Hodnoty krevních lipidů mimo cílové hladiny se označují jako dyslipidémie. Ze sledovaných parametrů se sleduje množství celkového cholesterolu (maximálně 4,5 mmol/l), LDL cholesterolu (pod 2,5 mmol/l), HDL cholesterolu (nad 1 mmol/l u mužů, nad 1,2 mmol/l u žen) a triglyceridů (do 1,7 mmol/l). Toto lipidové spektrum by mělo být vyšetřeno 2x až 4x za rok.

Dávky inzulinu

Výpočet množství aplikovaného inzulinu, ať už inzulinovými pery nebo pumpou, nám pomáhá určit míru inzulinové rezistence. To je stav, kdy organismus nedokáže správně využít inzulin, který má za úkol zpracovat glukózu v krvi pro energetickou potřebu buněk. Zdravá slinivka vyprodukuje 20 až 40 jednotek inzulinu za den. U člověka s dobrou citlivostí na inzulin (bez inzulinové rezistence) se denní spotřeba inzulinu pohybuje do 60 jednotek.

V případě, že vystoupá celková denní dávka inzulinu nad 60 jednotek, vnímáme tuto skutečnost jako signál, že je třeba přemýšlet o změně v léčbě.

Hypoglykemie, hyperglykemie

Pro tělo je nebezpečná jak vysoká glykemie (hyperglykemie), tak nízká glykemie (hypoglykemie). Ani časté kolísání mezi nimi není dobré, jelikož vyšší variabilita glykemií zvyšuje riziko vzniku pozdních komplikací. Diabetikům 1. i 2. typu se doporučuje pravidelné měření glykemie, které v případě, že diabetik umí na naměřené hodnoty vhodně reagovat, minimalizuje riziko vzniku hypoglykemie nebo hyperglykemie.

Cílové hodnoty glykemie

Každý diabetik může mít od svého lékaře stanoveny individuální cílové hodnoty glykemie. U starších pacientů se například doporučuje o něco vyšší hladina glykemie ve snaze vyhnout se riziku těžké hypoglykemie, kdežto naopak u mladých diabetiků s diabetem 1. typu je cílem těsnější kompenzace glykemií co nejblíže fyziologickým hodnotám.

Hyperglykemie je definovaná jako hodnota ráno nalačno vyšší než 6–7 mmol/l, po jídle a kdykoliv během dne vyšší než 9–10 mmol/l. Vysoké hladiny glykemie (vyjma extrémně vysokých hodnot) pacient obvykle nepociťuje, jen někdy udává únavu. O hypoglykemii hovoříme, když glykemie kdykoliv klesne pod 4 mmol/l.

Kontrola nohou

Diabetici by své nohy měli kontrolovat každodenně, a to včetně pravidelné kontroly meziprstních prostor. Někdy je obtížné dohlédnout až na chodidla nohou a v tom případě je vhodné použít zrcátko anebo požádat někoho blízkého o spolupráci. Při prohlídkách je důležité přesvědčit se, že nikde na nohou nevznikly puchýře, praskliny či jakákoliv zranění, popř. zda nedošlo ke změnám v barvě kůže či nehtů.

Zdroj: časopis DIAstyl, autorizovaný text užitý v původním znění a se souhlasem autorky Bc. Kateřiny Čechové

9013

Diskuze k článku