
Ze života diabetika: Nedejte šanci kožním komplikacím a pečujte o místo vpichu!
Odběry krve poskytnou nám lékařům řadu informací. U pacientů s diabetem nás nezajímá pouze okamžitá hladina cukru v krvi a glykovaný hemoglobin, sledujeme také funkci důležitých orgánů. V tomto díle si představíme některá vyšetření, ukazující na činnost ledvin.
Jedná se o základní laboratorní hodnoty při běžném odběru krve, díky kterým získáme výchozí informace o funkci ledvin. Urea (česky „močovina“) vzniká v játrech z amoniaku v důsledku metabolismu bílkovin. Z jater se dostává do krve a s ní až do ledvin, odkud se vylučuje z našeho těla pryč. Zvýšená hladina urey v krvi doprovází dehydrataci (odvodnění) organismu (např. při nedostatečném příjmu tekutin v letních vedrech nebo při užívání léků na odvodnění, tzv. diuretik). Vysokou ureu bude mít i ten, kdo dodržuje vysokoproteinovou dietu. Trvale vyšší hladina urey doprovází většinou chronické onemocnění ledvin, tedy i diabetickou nefropatii.
Kreatinin je látka, která vzniká ve svalové tkáni a z našeho těla se vylučuje, stejně jako urea, také ledvinami. Proto i trvale zvýšená hladina kreatininu značí většinou již pokročilejší onemocnění ledvin. Vzácnější příčinou zvýšeného kreatininu v séru může být rozpad kosterních svalů (tzv. rhabdomyolýza).
Pokud jsou ledviny diabetika dlouhodobě poškozovány zvýšenou glykemií a/nebo neléčeným či nedostatečně léčeným vysokým krevním tlakem, začnou propouštět do moči bílkoviny. V prvních fázích dochází k močovým ztrátám malé bílkoviny „albumin“, což nazýváme právě mikroalbuminurií. Pokud se postižení ledvin při trvání škodlivých vlivů prohlubuje, začnou ledviny propouštět i velké bílkoviny. Tento jev se nazývá proteinurie. V takovém případě se jedná o již pokročilejší postižení ledvin, kdy bývá vhodné sledovat diabetika i ve specializované nefrologické ambulanci.
U pacientů s diabetem patří stanovení přítomnosti bílkoviny v moči vedle hladiny urey a kreatininu ke standardním vyšetřením funkce ledvin. Zcela orientačně lze vyšetřit moč na bílkovinu pomocí testovacího proužku. Přesnějších výsledků dosáhneme dnes běžným vyšetřením mikroalbuminurie. Toto vyšetření patří 1x ročně do „balíčku“ obvyklých screeningových vyšetření u každého diabetika.
Kromě vyšetření přítomnosti bílkoviny v moči nás diabetology zajímá ještě další parametr, a tím je glomerulární filtrace. Její hodnota vypovídá o míře, s jakou jsou ledviny schopny efektivně filtrovat krev a odstraňovat tak z lidského těla do moči odpadní produkty metabolismu. Čím závažnější je poškození ledvin, tím nižší hodnotu glomerulární filtrace laboratorní vyšetření ukáže. Ve výsledkových protokolech můžeme tuto hodnotu nalézt někdy pod zkratkou eGFR. Jednou z možností je vyšetřovat eGFR z vícehodinového domácího sběru moče (většinou 24 hodin), což má ale svá úskalí v dodržení pravidel samostatného sbírání moče doma. Nejběžněji se dnes proto vyšetřuje eGFR z jednorázového ranního odběru a počítač v laboratoři pomocí matematických rovnic vypočítá výslednou filtraci.
Laboratorní stanovení hladin minerálů v krvi úzce souvisí s činností ledvin. Mezi standardně vyšetřované patří sodík (natrium, Na), draslík (kalium, K) a chloridy (Cl). Při chronickém onemocnění ledvin vídáme hodnoty mimo rozmezí normy, často bývá sklon k tzv. hyperkalemii, tedy zvýšené hladině draslíku v krvi. Tyto odchylky je často potřeba upravovat a regulovat pomocí léků, jinak se zvyšuje riziko vzniku např. srdeční arytmie.
U pacienta s prokázaným onemocněním ledvin je na místě kontrolovat v určitých časových intervalech i hladiny vápníku (calcium, Ca) a fosfátů. Vápník i fosfáty hrají společně s vitaminem D významnou roli při metabolismu kostí a při jejich nedostatku je většinou potřeba nahradit je pomocí léků.
As. MUDr. Jarmila Jirkovská
4449
Zdroj fotografie: Shutterstock, není-li uvedeno
Zdroj informací: archivní číslo časopisu DIAstyl, není-li uveden jiný