Rozhovor se sportovkyní Annou Fernstädtovou: „S cukrovkou na olympiádě – Komplikace, která mě posunula dál“

Aničko, uváděla jste, že jste na olympiádě zbytečně nechtěla riskovat výkyvy glykemií, a proto jste tam jedla více méně ta samá jídla. Porušila jste to třeba trošku po závodech a dala jste si za odměnu něco méně zdravého?

Ano, po závodech jsem si dala pizzu, ale glykemii jsem tak úplně nevychytala. K pizze jsem si totiž dala i pivo a spadla trochu do hypa, které jsem pak musela zase zajíst. Ale věřím, že tato jídla ještě na základě dalších zkušeností postupně odhadnu lépe.

Diabetes 1. typu vám diagnostikovali pouhé dva týdny před začátkem olympiády, to musel být velký šok…

Ano, to byl, ovšem už delší dobu jsem se necítila dobře a nejhůře mi bylo asi týden před diagnózou, kdy se konal Světový pohár ve Svatém Mořici. Cítila jsem se velmi unavená, hodně jsem pila a také jsem dost zhubla. Když jsem se nakonec potýkala i s problémy ohledně koordinace mé jízdy, tak jsem napsala trenérovi, že mám pocit, že je u mě něco špatně.

I přesto jste se ovšem zvládla kvalifikovat na olympiádu, což je skvělý výkon.

To naštěstí ano, ale pamatuji si, že už jsem několik týdnů předtím byla unavená a hodně jsem spala. Po příjezdu ze Svatého Mořice jsme ale zjistili, že jsem zhubla 3 kila ze svalů, proto jsem raději šla do nemocnice na odběry krve, ze kterých už byla diagnóza jasná.

Rozhovor s Romanou Kolářovou, autorkou designových doplňků pro diabetiky Lota v letu: „Smyslem mé práce je léčbu diabetu zpříjemnit“

Romana Kolářová je výtvarnice, pedagožka a maminka tří dětí. V Brně vystudovala Střední školu uměleckých řemesel. Následně pokračovala na Fakultě ...

Váš tatínek, který se vrcholově věnoval gymnastice, má také diabetes 1. typu. Nenapadlo vás, že by se podle vašich příznaků mohlo o cukrovku jednat?

Díky tatínkovi vím, jak například pomoci člověku při hypoglykemii, ale příznaky nemoci jsem neznala.

A jak jste se cítila poté, co vám cukrovku v nemocnici diagnostikovali?

No, byl to šok. Navíc od tatínka něco o té nemoci vím, a tak mi bylo jasné, že to do značné míry ovlivní celý můj život. Paradoxně jsem se ale neobávala o svou sportovní kariéru, díky taťkovi totiž vím, že vrcholový sport jde skloubit s diabetem.

Přesto jste ale neměla moc času naučit se před olympiádou základy léčby diabetu a správného stravování.

S nutričním terapeutem jako sportovkyně už nějakou dobu spolupracuji, takže třeba počítání sacharidů pro mě nebylo úplnou novinkou. Během olympiády mi navíc radila paní doktorka Sochorová z IKEMU, s tou jsme řešily třeba glykemii na tréninku nebo například kolik si píchnout inzulinu v určité situaci – všechno pro mě totiž bylo nové a nebylo moc prostoru si to vyzkoušet před olympiádou.

A podařilo se vám vše zvládnout, nebo sehrál stres na olympiádě svou roli?

Během tréninků se mi dařilo vše správně vychytat a měla jsem docela dobré glykemie. Pak ale přišly závody a hodně mě překvapilo, jak velkou roli na cukrovku má stres a adrenalin – měla jsem kvůli tomu vyšší glykemii, dokonce mi to vyskočilo až na 13–14 mmol/l a šlo to jen obtížně srazit zase dolů.

Jaká pro vás byla ideální startovací glykemie?

Ideálně kolem 7 mmol/l, což se mi docela dařilo. Navíc jsem byla tak nervózní, že jsem si glykemii pořád kontrolovala. Naštěstí mám senzor, takže odpadlo časté píchání do prstu. Během jízdy se mi ale odpojoval senzor od telefonu a někdy to nebylo úplně jednoduché, proto jsem měla ještě pro jistotu jeden glukometr na startu a jeden v cíli. Jednou mi ale třeba kvůli zimě špatně fungoval a ukazoval mi hypo, které jsem ale ve skutečnosti neměla.

A jak jste řešila případné hypoglykemie?

Během tréninku jsem pila džus a jinak jsem měla nějaké sušenky nebo třeba cukr.

A co normální jídelníček. Zmiňovala jste, že jste jedla ta samá jídla pořád dokola. O co se vlastně jednalo?

Na snídani jsem měla jogurt s vločkami, na oběd a večeři zelenou zeleninu, třeba brokolici, k tomu bílkoviny v podobě třeba masa a batáty nebo brambory… takhle vypadal můj jídelníček před olympiádou a na olympiádě.

Hormonální jógová terapie v praxi: Přichystejte si kapesníky a jde se dýchat

V předchozím díle seriálu o hormonální józe jsme se seznámili s technikou hormonální jógové terapie (HJT) a dozvěděli jsme se, komu může pomoci s ...

To chápu, že jste se těšila na pizzu… A teď už jste svůj jídelníček rozšířila?

Ano, ale pořád si dávám pozor na to, co jím. Snažím se pořád myslet na svou glykemii a nechci zbytečně píchat hodně inzulinu. Takže si třeba píchnu méně inzulinu a po jídle jdu na procházku. Aktuálně jím kolem 70 g sacharidů za den a cítím se tak dobře. Až začnou tréninky, tak sacharidy opět navýším. Taky mi vadí, že nemůžu jíst po aplikaci inzulinu hned, ale musím chvilku čekat – třeba když jsem si dala na olympiádě jídlo, pak aplikovala perem inzulin a musela čtvrt hodiny čekat, takže jsem jedla všechno studené.

Zaujalo mě, že jste si kvůli inzulinu musela na olympiádu vyřídit antidopingovou výjimku.

Inzulin funguje jako doping a už v nemocnici po záchytu jsem musela všechno oficiálně vyřešit. Byla jsem jen nervózní z toho, aby se všechno stihlo.

Skeleton není tak úplně obvyklý sport. Proč jste si ho vybrala? Nelákalo vás spíše jít ve stopách tatínka?

Když jsme ještě bydleli v okolí Frankfurtu, tak jsme se s bráchou věnovali gymnastice. Pak jsme se ale přestěhovali poblíž Königssee, kde se nachází skvělá skeletonová dráha a já jsem ji chtěla vyzkoušet.

Navíc je to tak trošku sport ideální pro diabetika, jelikož jízda trvá jen chvilku a dá se na ni dobře připravit tak, abyste se vyhnula případné hypoglykemii.

To ano, ale zhruba půl až tři čtvrtě hodiny před jízdou mám rozcvičku, takže je nutné pořád glykemii kontrolovat a nestartovat s nízkým cukrem. Hypo během tak rychlé jízdy by bylo opravdu velmi nebezpečné, musím být pořád schopná plně ovládat saně.

A jaké jsou vaše sportovní plány do budoucna?

Diabetes do určité míry ovlivní celý můj život, věřím ale, že není pro kariéru vrcholového sportovce překážkou – jen je potřeba věnovat kompenzaci diabetu odpovídající pozornost. Budeme se snažit vše čím jak nejlépe vybalancovat a pokračovat v trénincích i závodění. Ráda bych se také zapojila do nějakých edukačních projektů a ukázala, že diabetes není pro kariéru vrcholového sportovce nepřekonatelnou překážkou.

Zdroj: časopis DIAstyl, autorizovaný text užitý v původním znění a se souhlasem Anny Fernstädtové

1852